Srdce probodlé růží - Kapitola II.

(Upozorňuji, že zde zveřejňuji jen pracovní verzy, plné a upravené se dočkáte za rok v knižních výlohách! Více na zahon-ruzi.blog.cz)

KAPITOLA 2. - PRAVDA NEBO LĚŽ
_____________________________

Obě pošetilé dívky se rozutekly každá na jinou stranu. Jak Reeta, tak Doorel se tedy dívek nezbavily. Doorel zaběhla do staré temné ulice a doufala, že se za ni ta dívka hnát nebude, pokud chápe, že v temných dírách by se pravý Hiei cítil jako doma. Však to dívku nezahnalo a za Doorel se pustila i temnou ulicí. Za popelnicemi se blyštila očka koček jak korálky, Doorel byla z toho vystrašená, zábava se změnila na nebezpečný hazard! Snažila se na dívku z dálky křičet, že není Hiei, ale však měla opět přeskočený hlas, tím pádem ji dívka nevěřila a hnala se za ní dál. Doorel byla daleko od dívky, ale v plášti nemohla dělat tak dlouhé kroky, běh měla tedy hendikepovaný. Zastavila se u jednoho stromu v ulici. Už dál nemohla, byla příliš vyčerpaná, protože běžela více jak kilometr. Dívka však vypadala, že ji nic nezastaví, vůbec nevypadala unaveně.
"Sakra! Co teď?!" křikla si vystrašeně Doorel opřená o strom.
Dívka se už rychle přibližovala a zřejmě tušila, kde je Doorel. Doorel se namáčkla do skulinky mezi stromem a zdí budovy a prosila, ať ji nevidí. V tom ji někdo uchopil za šálu přišitou k plášti a vytáhl k sobě na větev. Doorel zpanikařila a chtěla začít křičet, ten někdo ji však zadržel ústa dlaní a jen od něj zaslechla:
"Psssst…"

Neznámá osoba byla tak klidná a zjevně se snažila Doorel pomoct. Doorel se tedy přestala bránit a bez pohledu na neznámou osobu ji tiše seděla v klíně na větvi a hleděla na zem, kde pod strom právě dorazila šílená holka. Jen se ohlédla a běžela dál. Když už její fanatický křik nebyl slyšet, osoba Doorel spustila dlaň z úst, ale aby Doorel nespadla, byla stále držena za ramena. Doorel si oddechla a řekla:
"Uf! To bylo o fous!" s úsměvem se otočila za sebe na osobu.
Úsměv se ji však propadl ve vylekaný úžas. Seděla v klíně Kuramy! Poznala ho, byl a musel být pravý! Kurama se na ní jen usmál avšak nečekal Doorelinu reakci. Doorel zapomněla, že je na větvi stromu a vrhla se po něm, aby ho rychle objala. Kurama nemohl na větvi uhnout, oba ztratili rovnováhu a převrátili se z větve. Kurama se naštěstí nohama zachytil větve a aby ani Doorel nespadla, chytil ji kolem pasu a namáčkl k sobě. Vyseli vzhůru nohama na stromě… Doorel jen překvapeně koukala.
"K-Kuramo…" podívala se na něj se slzama v očích.
"Drž se." Řekl ji Kurama a v mžiku švihl svým Růžovým bičem, který zaklínil o tyč tyčící se ze střechy jednoho nižšího paneláku.
S Doorel v náruči se vyhoupl na střechu. Doorel z úžasu nemohla ani vstát a klesla na kolena.
"Kuramo…" znovu nevěřícně zopakovala.
Kurama se na ní s úsměvem podíval.
"Js…jsi p-p-pravý?" zakoktala Doorel.
"A co typuješ?" promluvil Kurama svým nádherným hlasem.
"JO…?!" nevěří Doorel, "A-ale co ten seriál?".
"Je podle skutečnosti." stále se Kurama usmíval.
"Ale…t-ten seriál, je známej i v Japonsku… Tam vás znají doopravdy?!"
"Jsme z jiného Ningenkai."
"Jsou dva Lidské světy? Já to říkala, ale z legrace… T-ty jsi vážně Kurama???? Minamino???!!!"
"No, hlavně klid, ne?"
"T-tobě se to řekne…ale co když si ze mě děláš legraci!"
"To usiluješ o důvod?" pousmál se Kurama.
"Jistěže."
Kurama natáhl k Doorel sevřenou pěst, když ji rozevřel, měl v ní hrst lístků z růže. Znovu pěst sevřel a když ji rozevřel opět, z dlaně mu vyrostla růže s kořenama propletenýma mezi prsty. Doorel s úžasem hleděla na růži. Kurama švihl rukou a růži rozhodil do větru jako lístky.
"Nechceš na zem?" usmál se na ni, když viděl oněmělou Doorel, jak ji úžasem spadla čelist.
"A-a-ano…" zakoktala, když se probudila ze šoku.
Kurama švihl bičem a omotal ho okolo vrchu lampy. Natáhl ruku k Doorel, která ještě stále klečela. Doorel se ho váhavě za ruku chytila, ale bála se k němu přiblížit.
"To chceš za ruku vyset, když jsi tak daleko?" zavtipkoval Kurama.
Doorel pochopila, že musí jít blíž a chytit se ho pořádně. Kurama vypadal v pohodě, ale Doorel bušilo srdce, když zjistila, že je Kurama pravý. Stydlivě k němu přikročila, on ji chytil kolem pasu a namáčkl k sobě.
"Nepouštěj se." zdůraznil a naráz z budovy skočili.
Doorel začala křičet, přeci to jen už nějaká výška byla. Nikdy z takové výšky neskočila a ze strachu se chytla Kuramy kolem krku, div ho neuškrtila. Zhoupli se pod lampou a dopadli nezraněni na chodník. Kurama Doorel pustil, smotal bič a povídá:
"Můžeš otevřít oči, jsme na zemi."
Doorel od Kuramy bázlivě odskočila.
"T-ty už jdeš?" uhýbavě se dívala do země.
"Přeci tu nebudem stát celý večer. Jsi zachráněna před fanatickou faninkou a to bylo vše…" trochu se rozesmál Kurama.
"P-počkej!" zastavila ho ještě Doorel, "Jak a proč jsi mě našel…?"
"Náhoda, a navíc… nemohl jsem si nevšimnout toho…oblečení." Prohlédl si ji Kurama.
Doorel zčervenala.
"A… jak tě zas najdu?" zeptala se nadějně.
Kurama si jen rukou rozhodil své červené vlasy a v ruce najednou držel růži. Přivoněl k ní a hodil ji Doorel. Ta ji chytila a pohlédla na ni. Když zdvihla pohled na Kuramu, ten už tam nebyl. Doorel si se slzama v očích tiše přiložila růži k tváři a pomalým krokem se rozešla domů…