V objetí zimy - 30. kapitola

Dorazili jsme do vesnice a zapadli do hospody. Hospodský nadšeně přivítal Robina a mě okázale ignoroval. Robin nám objednal a naklonil se ke mně. „Cos mu proved? Přišel ti na to, že spíš s jeho dcerou?“ Zašklebil jsem se. „Tak nějak! A chtěl mě s ní rovnou oženit!“ Vesele se rozchechtal. „Bejt tebou tak tu nic nejím! Ani nepiju!“ S předstíraným děsem jsem se na něj podíval. „Myslíš, že bych se měl bát o život?“ Zcela vážně přikývl. „Jasně, pomsta šíleného hospodského!“ Zmiňovaný se vedle nás objevil jako duch a postavil před nás dva džbány piva. „Jídlo bude za chvíli!“ oznámil nám nerudně. Robin mlčky vyměnil naše korbele. „Jen tak pro jistotu, víš?“ mrkl na mě. Usmál jsem se na něj. „Jsi kamarád, ale zapomněl jsi na jednu drobnost!“ natáhl jsem se a vzal si zase zpátky svoje původní pivo. „Ty máš rodinu, já nikoho! Takže jestli tam něco přidal, ať to schytám radši já než ty!“ Robin pokrčil rameny. „Jak chceš, chlape!“ Zhluboka jsme se napili. A už u nás opět byl hostinský. Tentokrát nesl dva vrchovatě naložené talíře. A mračil se na nás jako čert. „Heleďte, vy dva! Mám vás tak akorát dost!“ Praštil s jídlem na stůl zabodl mi ukazovák do hrudi. „Nemám tě rád, Vladane! Ale, jak jsem ti už řek, holka je dospělá, tak si může dělat, co chce! A přestaňte mi děsit hosty tím, že jsem ti něco přimíchal do piva, jasné?!“ Byl doopravdy naštvanej. „Nebo vám nakopu zadky!“ S touhle hrozbou zmizel. Robin se pousmál. „Ale je to vlastně fajn chlap, ne?“ Pustili jsme se do zlatavě upečeného kuřátka s nádivkou. „Jestli ta jeho holka je stejně dobrá v posteli jako vaří, tak sis ji měl vzít!“ zamumlal Robin s plnou pusou. Neodolal jsem a kopl ho pod stolem do holeně. Zatvářil se ublíženě, ale nepřestal se cpát tou baštou. Dojedli jsme a dali si ještě jednu rundu. Zatímco jsme pomalu popíjeli, lokál se začal zvolna zaplňovat a vypadalo to, že tu dneska večer bude pěkně rušno. Dokonce se už dostavily i lehčí ženštiny a začaly po nás házet očkem. Ta zrzavá se na mě dokonce svůdně pousmála a trochu se předklonila, abych si mohl dobře prohlédnout její vnady. Robin mě šťouchl do žeber. „Neváhej!“ Svraštil jsem obočí. „Jsi ženatej! A jestli Martu podvedeš, tak ti rozbiju ksicht!“ Zatvářil se jako neviňátko. „Jsem sice ženatej, ale ne slepej!“ ohradil se dotčeně. „A navíc jsem nemyslel na sebe, ale na tebe! Třeba by ti to pomohlo zapomenout, ne?“ Zamyslel jsem se nad jeho návrhem. Proč vlastně ne? Copak jsem jí slíbil věrnost? Nebo ona mě? Nic takového! A nepochyboval jsem o tom, že si plnými doušky užívala dvorského života. Hostin, slavností s tancem a určitě se při tom kolem ní točili šlechtici, byla to přece jenom hezká holka! A měl jsem ji tady příliš krátce, abych ji změnil natrvalo! Možná, že už teď byla zase stejná, jako když se probrala v mém srubu. Rozmazlená, sobecká … Zadíval jsem se na ty ženský … Ta zrzka opravdu nevypadala nejhůř! A já už pěkně dlouho se žádnou nebyl … Pousmál jsem se na ni a ukázal jí měďák. Oči se jí rozzářily a poslala mi vzdušný polibek. „Za chvíli jsem zpátky! Drž mi místo, jo?“ zvedl jsem se a vydal se k ní. Vsunul jsem jí minci do výstřihu. „Jakpak se jmenuješ, krásko?“ Taky vstala a vyzývavě se o mě otřela. „A záleží na tom?“ Bez okolků jsem ji k sobě přimáčkl. „Ani ne! Ale měl bych tě varovat! Na něžnosti moc nejsem!“ To nebyla tak docela pravda. Dokázal jsem si s holkou hrát třeba celou noc, ale teď jsem na to neměl náladu. Jediné, o co mi teď šlo, bylo se s ní vyspat! „U mě dobrý! Taky si na to nepotrpím!“ Drsně jsem ji políbil, vyvedl ji z lokálu a zamířil ke stáji. „Seš nenáročnej, lovče!“ okomentovala můj výběr místa. „Máš něco proti?“ zeptal jsem se jí ostře. „Kdepák! Seno hezky voní!“ Zavedl jsem ji do prázdného stání. „Svlíkni se!“ přikázal jsem jí chraplavě. Poslechla a mně se zrychlil dech. Měla štíhlý pas, velká prsa a široké boky. Přistoupil jsem k ní a začal ji líbat. Neptal jsem se, jestli souhlasí nebo ne. Tím méně, zda se jí to líbí nebo ne. Platil jsem za to, takže jsem si to hodlal užít po svém. Nijak neprotestovala. Rukou vklouzla mezi naše těla a váhavě se dotkla boule v mých kalhotách. Spokojeně jsem zamručel. „Jo, to je příjemný …“ Zatlačil jsem jí na ramena a ona poslušně klesla na kolena. Obratně rozvázala mé šněrování … Napadlo mě, že za měďák poskytuje dost dobrý služby! Možná bych jí měl i trochu přidat! Když už jsem to déle nedokázal snést, tak jsem ji hrubě odstrčil. Pochopila, takže jsem jí nemusel nic říkat. Ochotně se dlaněmi opřela o stěnu a široce se rozkročila. To mi vyhovovalo. Chtěl jsem ji, ale nijak jsem netoužil po tom koukat se jí při tom do očí. Bez skrupulí jsem ji popadl za boky, pevně je sevřel a jediným přírazem do ní vnikl. Slyšel jsem, jak bolestivě zasténala, ale bylo mi to jedno. Bez ostychu jsem si bral, co jsem chtěl. Najednou mi před očima vybuchl ohňostroj …