Za bodem bez návratu

I. Bern, Švýcarsko

S knihami v náruči proběhla kolem výstražně svítících automatů a pokračovala dolů po eskalátoru. Měla štěstí, metro bylo právě ve stanici a ona tak tak na poslední chvíli stihla proklouznout dovnitř mezi zavírajícími se dveřmi. S pohledem sklopeným ke špinavé podlaze se opřela o okno a v této poloze nehybně minula tři stanice, než přišlo na řadu Werkgasse.
Rozlehlý byt jejího otce byl tichý a prázdný. Haydée to nijak neznepokojilo, byla na to zvyklá už pár let. Přesněji řečeno od rozvodu jejích rodičů, ale ani předtím tohle místo výrazněji neoplývalo životem.
Hodila klíče do mísy z černého kovu k tomu určené a tento zvuk ji v uších doprovázel až do jejího pokoje, kde jej přerušila hudbou. Soundtrack ze Sweeneyho Todda byl ponurý, nijak pozitivně naladěný a Haydée přesto vykouzlil na tváři úsměv. S tichým doprovodem vokálů si uklidila rozházenou postel, nijak nostalgicky se rozloučila s dnes protrhnutou taškou, kvůli které musela vláčet učebnice v náruči a do malého batohu naskládala několik kousků oblečení, spolu s průkazkou na autobus a zcela nezbytnou empétrojkou.

Bylo 8. května, tedy jaro v plném proudu. Jakmile autobus opustil městské komunikace a vydal se po úzké silnici do hor, z Haydée spadly všechny těžkosti, jako by je nechala dole ve městě.. Se sluchátky na uších si prohlížela milovanou krajinu, kterou prosvítaly sluneční paprsky na svěží zelenou trávu, schovávající se pod pučícími stromy.
Jako obvykle byla jediná, kdo vystupoval na zastávce umístěné na vrcholu kopce. Ostrý vítr jí vehnal vlasy do obličeje a Haydée s jejich zastrčením za uši počkala, než autobus odjede. Pak si nahodila batoh na záda a vydala se po vyšlapané stezce.
Chata, kde její matka bydlela už třetím rokem, byla posazená na úbočí stráně vedle smíšeného lesa. Haydée se obratně propletla mezi nízkými keři a nyní se už bránila divokému uvítání od matčina irského setra. Adonis nebyl žádný drobeček, i statný člověk by s jeho váhou měl problémy a co teprve malá a hubená Haydée.
Mandy Johnsson seděla na verandě zabalená v kostkované dece a na dřevěném zábradlí měla postavený malovaný buclatý hrnek. Na nízkém stole před ní ležel čistý blok s pevnými deskami a několik ořezaných tužek.
Adonis opustil příchozí a bez povelu se posadil vedle paničky. Haydée si sundala batoh a posadila se do svého křesla s barevnou poduškou. ,,Ahoj, mami.‘‘
Mandy Johnsson se neusmála. Nikdy se neusmívala, jen její výraz byl jemnější, měkčí či chladný a nezúčastněný. Světle hnědé vlasy nosila stažené do uzlu, přičemž se jí několik předních pramenů obvykle uvolnilo a nyní jí poletovaly kolem tváří. Modré oči se dívaly na svět netečně a opravdové emoce čekaly skryty před zraky ostatních lidí- matka Haydée měla svůj vlastní svět, do kterého s občasnou výjimkou své dcery nikoho nepustila.
Haydée matce vyprávěla, co je nového dole ve městě, ve škole, u jejích přátel (tento počet byl trochu nadnesený, protože Haydée měla pouze dvě kamarádky) a paní Johnsson tiše naslouchala, přičemž tu a tam položila nějakou otázku. Tak míjely hodiny, slunce se pomalu sesunovalo za les, až zmizelo docela.
Haydée spávala na volné posteli v podkroví. V létě si občas sbalila spacák a baterku a přesunula se do zastřešeného seníku v lese, ale na to byla ještě zima. Spokojeně se zachumlala do teplé deky a poslouchala skřípění stromů. Usnula dřív, než přišla nahoru Mandy.
V neděli ráno musela zpátky do města. Většinou netrávila s matkou celý víkend, ale vždy jí bylo líto, když ji opouštěla samotnou, přestože Mandy Johnsson měla Adonise a o soucit nestála.

Zato Paola s April se jí už nemohly dočkat. ,,Kde jsi tak dlouho,‘‘ zlobila se plavovláska s mísou popcornu v rukou.
,,Byla jsem za mámou a ještě doma se převléct,‘‘ omlouvala se Haydée a následovala April do Paolina pokoje.
Paola Puccini byla jediné dítě starších rodičů a po právu si téhle výsady užívala. Podobně jako rodiče Haydée ani Puccini neměli na svou dceru příliš času a Paola se s tím vyrovnala mnohem lépe než kamarádka- ve svých jednadvaceti letech byla samostatná a vést domácnost bez rodičů, kteří se často dlouhodobě pohybovali mimo domov, zvládala bez problémů.
Teď seděla před širokoúhlou televizí, opřená o pelest postele a široce se zubila na příchozí. ,,Naše Haydée, kdepak si se toulala? Už jsme si myslely, že nám tentokrát dáš košem.‘‘
Odpověď Haydée ušetřil konec reklam a záběry na španělské nebe, které evidentně slibovala pořádnou průtrž mračen. Tribuny u Katalánského okruhu byly téměř plné a mnozí diváci měli u sebe deštníky nebo pláštěnky.
,,Kdyby tak zapršelo,‘‘ zamnula si Paola dlaně a nasadila na hlavu kšiltovku v barvách Renaultu.
Do druhé hodiny zbývalo pár minut a monoposty už stály na svých místech. Haydée si sundala lehkou mikinu a kecla si v tureckém sedu na ručně vyšívaný kobereček uprostřed pokoje.
Televize předložila soupisku startovního roštu. Aprilin výraz dostal podivného transu, když se na obrazovce objevila fotografie Tima Glocka, jezdce Toyoty.
,,Looser!‘‘ posměšně zapištěla Paola a plácla se do kšiltu. April se to nijak nedotklo, uchvácený výraz změnila až když Glockovu fotografii nahradil další jezdec.
Po zaváděcím kole závod odstartoval. Obě dívky seděly blízko před televizí, upřeně sledovaly každý pohyb kamery a hlasitými výkřiky povzbuzovaly svoje favority.
Haydée jako obvykle mlčela. Formule 1 jí připadala jako nudné, nezáživné kroužení podivných rychlých strojů a občas si kladla otázku, proč zatím nevynechala ani jediný závod. Narozdíl od přítelkyň, ona F1 neprožívala a rezolutně odmítla spoluúčast na Velké ceně Monaka, kam se April s Paolou chystaly.
Přání fanynky Renaultu se brzy vyplnilo a na španělský okruh se spustil déšť. Ti méně připravení jezdci mířili do boxů a spolu s přezouváním na pneumatiky do mokra i tankovali. Menší rozruch způsobil Andreas Freeman, kterému mechanici zapomněli vytáhnout palivovou hadici z nádrže a jezdec s ní dojel na konec pitlane, kde musel počkat, až mu ji mechanici vytáhnou.
,,Tomu se říká z pekla štěstí,‘‘ bavila se Paola, ,,stát se to mně, tak ten závod rovnou vzdám.‘‘
,,Zchlaď sou horkou italskou krev,‘‘ doporučila jí April, ,,ty bys je tam pořád kibicovala, tak by tě za chvíli vyhodili. Podívej se na Haydée, z té by byl ideální závodník.‘‘
Haydée se pousmála.
,,Ta jo?‘‘ zašklebila se Paola. ,,Vždyť by tam usnula.‘‘
,,Mě se zdá, že to samý teď udělal Timo,‘‘ zachmuřila se April nad tím, jak snadně Freeman předjel jejího favorita a dral se pořadím výš.
Haydée se pohroužila do vlastních myšlenek a tam koketovala s názory svých kamarádek. Dobrý jezdec musí průbojný, odvážný a nijak pasivní. Byla by ona dobrým jezdcem?
Určitě ne. Jejím postojem bylo nijak nevyčnívat z davu zároveň se silným pudem sebezáchovy, který by u nebezpečného závodění určitě trpěl. A být neustále v obložení lidí? To v žádném případě!
Paola slavila, Renault získal jedno pódium a výrazně si přispěl do Poháru konstruktérů. Ne tak April, jejíž Timo skončil na desátém místě, daleko za Freemanem, který se probojoval do závěrečné pětky brilantní jízdou na mokru.
,,Nepočkáš na tiskovku?‘‘
Haydée se totiž zvedla a začala se soukat do mikiny. ,,Ne, musím už jít. A stejně bych se měla učit na zítřek do ekonomie.‘‘
Paola otráveně protočila oči. ,,Stejně zas budeš nejlepší, tak co takhle malou změnu?‘‘
Haydée zavrtěla hlavou. ,,Ne, fakt už musím. Uvidíme se zítra,‘‘ mávla rukou a zmizela.