Za bodem bez návratu

Z obývacího pokoje zazníval tlumený rozhovor a afektovaný smích. Haydée se zarazila ve dveřích, ale protože ji určitě slyšeli, uklidila boty a neochotně tam zamířila.
V prvotním odhadu se nemýlila. V černém koženém křesle s nohou přes nohu seděl její otec v perfektně nažehleném obleku, avšak s notně povolenou kravatou. Naproti němu se na sedačce smála Claire, jedna z jeho přítelkyň a konkrétně ta, kterou Haydée měla ráda ze všech nejméně. Pokud to vůbec bylo možné.
,,Haydée!‘‘ uvítal ji otec, ,,dobře že jdeš, zrovna jsme o tobě mluvili.‘‘
,,Peter mě pozval, abych jela s vámi letos na dovolenou,‘‘ upřesnila Claire a omluvně se usmála. Haydée zaplavila silná nechuť.
,,Proč se neposadíš?‘‘ vybídl ji otec.
,,Chtěla jsem se jít učit,‘‘ hlesla.
,,Je tak pilná,‘‘ prohlásil Peter Johnsson obdivně směrem ke Claire. ,,Pověz, Haydée, kam bys chtěla jet?‘‘
Haydée sebrala všechnu odvahu a zhluboka se nadechla. ,,Já? Nikam!‘‘
Peterův úsměv na okamžik opadl, ale hned ho nahradil jiný. ,,Jak tomu máme rozumět?‘‘
Haydée byla podrážděná, ale pečlivě skrývala svůj hněv. ,,Nechci s vámi nikam jezdit. Jeďte sami.‘‘
Claire se podívala na Petera a chtěla něco říct, ale Peter je předběhl. ,,Pochopitelně jsme s touhle možností také počítali. Claire, mohla bys mi to prosím podat?‘‘
Blondýnka držela v klíně nějaké prospekty a papíry, které přes stůl podala svému šéfovi. ,,Tady, pokud si to chceš ještě rozmyslet,‘‘ pozvedl pan Johnsson barevné složky, ,,jsou katalogy a někde uprostřed je označený hotel, který jsem vybral. A tady je moje alternativa tobě,‘‘ ukázal Haydée potištěný kancelářský papír. ,,Nezajímá tě to?‘‘ reagoval na skutečnost, že si od něj dcera papír nevzala. ,,Pracovala bys na farmě v Irsku, rodina by ti veškeré tvoje výdaje strhávala z platu, ale i tak je to docela slušné a já vím, jak moc máš ráda zvířata...‘‘
Haydée se kradmo podívala na Claire, která jí visela na rtech. Vida, další, komu se vidina úplně společné dovolené nelíbí.
,,Ne, nezajímá,‘‘ řekla Haydée tiše obrátila se. Za dveřmi slyšela otce, který se Claire omlouval za chování dcery, které zdůvodňoval tím, že je po matce.

Haydée sebou plácla na postel a schovala obličej do polštářů. Když jej po dlouhé době zvedla, hleděla přímo na odrbaného a ošuntělého plyšového medvídka s neuměle přišitýma očima.
Dlouho se na něj dívala. Pak se natáhla pro štos učebnic a až do pozdního večera jimi listovala.

April ležela na desce svého stolku se zavřenýma očima.
,,Hej, paní Glock?‘‘ dloubla do ní Paola a položila kšiltovku Renaultu vedle sebe. ,,To jsme včera zase vyváděli do rána, že se nám chce spinkat ve škole?‘‘
Haydée se posadila za svůj stolek a ze starého batohu vytáhla poznámkový blok a tužku, zatímco April zívla, prsty si prohrábla své kudrnaté vlasy a narovnala se. ,,Už to začne?‘‘
,,Ještě máš pár minut. Cože spíš, ty, taková čilá a plná energie?‘‘
April nakrčila drobný nosík a připlácla si ruku k čelu. ,,Teplotu nemám, ale cítím se hrozně unavená... a to jsem prosím šla včera poctivě v deset spát!‘‘
,,Tak brzo?‘‘ hraně se zděsila Paola, ,,mám dojem, milá přítelkyně, že jsi nemocná, protože jinak si tuto skutečnost neumím vysvětlit.‘‘
April se napřímila. ,,Klidně to přivolávej, ale nevím, kdo pak s tebou pojede do Monaka.‘‘
,,Cože?‘‘ vyděsila se Paola, nyní opravdově. ,,To nemyslíš vážně, nacpi se vitamíny, běž se vypotit, ale hlavně neonemocni!‘‘
,,Jak najednou dramatizuje,‘‘ ušklíbla se April směrem k Haydée, ,,vidíš to?‘‘
Paola se nadechovala, ale v tu chvíli přišel přednášející a umlčel tak veškerou diskuzi.

Paola se ale k tématu vrátila o několik hodin později, kdy se metrem vracely domů. April se opírala o bezpečnostní tyč a rozpohybovaná podlaha staré soupravy jí evidentně dobře nedělala.
,,Připrav se, za chvíli ji budeme chytat,‘‘ pošeptala Paola Haydée a bradou ukázala na kamarádku.
,,To snad ne!‘‘ vyhrkla Haydée poplašeně při té představě. ,,Co bychom dělaly?‘‘
,,Posadily ji do kouta a vystoupily,‘‘ rozřehtala se Paola a April se nebezpečně zakymácela. Naštěstí na příští zastávce vystupovala, a s ní i Paola.
Haydée obsadila právě uvolněnou sedačku s pomalovaným polstrovaným opěradlem a vytáhla empétrojku.
Sold. Your number, sir? Thank you.
665, ladies and gentlemen: a papier-mache musical
box, in the shape of a barrel-organ.
Attached, the figure of a monkey in Persian
robes playing the cymbals. This item,
discovered in the vaults of the theatre, still in
working order.
Poslouchala soundtrack ze svého nejoblíbenějšího filmu, z Fantoma opery. Upřeně pozorovala špinavou zemi, ale v myšlenkách byla mnohem dál, v budově Opery v Paříži.
Lot 666, then: a chandelier in pieces. Some of
you may recall the strange affair of the
Phantom of the Opera: a mystery never fully
explained... Perhaps we may frighten away the
ghost of so many years ago with a little
illumination, gentlemen?
Na Werkgasse málem zapomněla vystoupit k všeobecnému pobavení osazenstva metra. Celá rudá v obličeji vyběhla eskalátor a rychlým krokem zamířila domů.

Nakonec jí to nedalo, nepodívat se na otcův návrh na strávení prázdnin. Nachystala si oběd a spolu s papírem k němu zasedla.
Šlo rovnou o smlouvu o pobytu a jméno Haydée už tam bylo vyplněné, chybělo pouze razítko zprostředkovatelské agentury. Měla to být práce na menší farmě rodiny se třemi dětmi na měsíc nebo dva (nehodící se škrtněte- a pan Johnsson automaticky za dceru vybral pobyt na dva měsíce), přičemž jediné, co rodina požadovala, byla znalost angličtiny.
Klaply dveře a Haydée v prvním popudu přistiženě papír odhodila, pak si ale uvědomila, že ležel na stole v pracovně a opět ho vzala do ruky a předstírala, že jej se zájmem pročítá.
,,Ahoj, už jsi doma?‘‘ zarazil se její otec v půlce pohybu, ale hned se vzpamatoval a nakráčel si to k ledničce, odkud vytáhl minerálku.
,,Jo, tentokrát jsme skončili dřív,‘‘ přikývla. Otec věnoval okázalý pohled papíru. ,,Vidím, že jsi to v pracovně našla... tak co tomu říkáš?‘‘
Haydée pečlivě spolkla sousto. Proč se ptá? Vždyť to řekla už včera. Nepodívala se na něj a začala krájet maso na menší části. ,,Nechce se mi nikam jezdit.‘‘
Pan Johnsson bouchl sklenicí o povrch kuchyňské linky. ,,A můžu se tě zeptat proč?‘‘ procedil mezi zuby a na skráni pod krátkými, šedivými vlasy mu pulzovala žíla.
Haydée si toho všimla a proto pečlivě vážila slova. ,,Nemám chuť jít někam do úplně cizí rodiny a seznamovat se s nimi. Navíc se starat o nějaké děti...‘‘
Peter Johnsson si lokl minerálky a svlažil tak hrdlo, které ho pod dceřinným nevděkem začalo pěkně pálit. ,,A můžeš mi říct, co budeš dělat? Budeme s Claire pryč přes dva týdny. Myslíš si, že jsi schopná se o sebe postarat?‘‘
Tón byl ironický a Haydée to rozzlobilo. Už dávno není malé dítě, které potřebuje za zády maminku nebo tatínka. ,,Jistěže ano,‘‘ odsekla chladně. ,,A přinejhorším se odstěhuji k mámě.‘‘
,,Ano, to je přesně ono!‘‘ vykřikl Peter vztekle a opřel se o sevřené dlaně. ,,Přesně to jsem si myslel, že řekneš. Jsi stejná jako tvoje matka, stejná nevděčnice, asociál a vůbec- nechápu, proč se za ní neodstěhuješ!‘‘
,,Já taky ne,‘‘ zavrtěla Haydée hlavou a sama nechápala, kde se v ní bere tolik vzdoru. Za naprostého ticha nechala ležet papír na stole, naskládala nádobí do myčky a vytratila se do svého pokoje.

Samozřejmě, že přeháněla, neměla v nejmenším úmyslu se za mámou odstěhovat, i když ji občas tahle myšlenka napadla. Ne, nezvládla by to. Milovala ticho, svobodu a vůni samoty, jenže ač se jí to líbilo nebo ne, potřebovala ke svému životu také město.