Za bodem bez návratu

II.
April se nikdy nespokojila jen tak s něčím a stejné to bylo i s její údajnou nemocí. Následujícího dne nepřišla do školy a její kamarádky ji značně spletitou cestou našly až v nemocnici.
Blondýnka se vyloženě ztrácela ve velké posteli a její nakrknutý výraz se okamžitě změnil, jakmile uviděla Paolu s Haydée.
,,Co tady děláš?‘‘ třeštila Paola oči, zatímco Haydée tiše pozdravila ostatní osazenstvo pokoje a zavřela za sebou dveře. Paola už seděla obkročmo na židli a chrlila ze sebe otázky. ,,Odkdy tady jsi? A proč? Kdy půjdeš domů?‘‘
April se usmála. ,,Mám mononukleózu, milé dámy.‘‘
,,A od koho?‘‘
,,Nevím, mohl to mít kdokoliv a já se nejspíš po něm napila ze skleničky,‘‘ narazila April na svoje večerní a noční aktivity. ,,Ale kdybyste viděly tu dietu...‘‘
,,A kdy jdeš domů?‘‘
,,To taky nevím,‘‘ zaškaredila se April a podrážděně otočila hlavu k oknu, protože celý pokoj jejich rozhovor poslouchal.
,,Jak nevíš?? Monako!‘‘
,,A ty si myslíš, že mě to nenapadlo?‘‘ utrhla se na Paolu. ,,Bylo to to první,co mě napadlo, když jsem viděla tenhle hnusnej pokoj.‘‘
Haydée se April zželelo, všimla si totiž, že kamarádka má slzy na krajíčku. ,,Určitě tě pustí brzy,‘‘ řekla nadějně.
,,Už aby to bylo,‘‘ odfrkl si někdo nespokojeně. Dívky se otočily po hlase, ale zbylé dvě pacientky se netečně dívaly do stropu.
,,Já se taky nikoho neprosila tady být,‘‘ odsekla April jedovatě a mluvila dál k Paole: ,,Ale chápeš to? Já se na to Monako těším už od Vánoc!‘‘
,,No tak se hleď bleskurychle uzdravit, protože já sama jet nechci. Vaši tady ještě nebyli?‘‘
Do odpovědi April vešla přísně se tvářící doktorka se sestrou v závěsu. ,,Slečna Geshader!‘‘
April se nadzvedla na loktu. ,,Ano?‘‘
,,Sestra vás odvede na jaterní testy. A co vy, paní Soverign? Ještě vás to bolí?‘‘
April se posadila a bosýma nohama vklouzla do růžových papučí s králičíma ušima. ,,Přijdete za mnou zase?‘‘
Kamarádky jí to slíbily a solidárně se sestrou doprovodily kde dveřím jiného oddělení, za kterými smutná April zmizela.

,,Ta April mě rozčiluje,‘‘ nakopla Paola vztekle kamínek špičkou botasky. ,,Co když nebude moci jet?‘‘
,,Tak nepojedeš.‘‘
,,No to ne! Musím! Musím vidět Fernanda a Nelse a už jenom ta atmosféra...‘‘ zasnila se.
,,A proč teda nechceš jet sama?‘‘
Paola se zaškaredila. ,,A ty bys jela sama?‘‘
Haydée si musela v duchu přiznat, že v žádném případě a Paola pokračovala. ,,Nebojím se, že bych se někde ztratila, na letišti, ve městě nebo tak, spíš myslím, že sama si to tak neužiju.‘‘
,,Třeba April pojede.‘‘
,,S mononukleózou? To těžko. Máma ji měla a ještě půl roku po tom se z toho úplně nedostala. Měla příšerný diety, nesměla se namáhat a byla hrozně protivná.‘‘
,,Vždyť stejně tvoji rodiče skoro pořád nejsou doma.‘‘
Paola se zarazila. ,,Vlastně máš pravdu,‘‘ rozesmála se, ,,ale těch pár dnů bylo k nepřežití. A co táta?‘‘
Haydée si začala hrát s popruhem své nové tašky. ,,Včera se naštval, že jsem nechtěla jet pracovat na nějaké farmě v Irsku. Normálně mi oznámil, že s tou jeho Claire pojede kamsi pryč- ale dokonce se mě zdvořile zeptal, jestli nechci jet taky, a pak se vytasil s už vyplněným papírem na to Irsko.‘‘
,,To je hnusné,‘‘ uznala Paola. ,,Hele a co kdyby,‘‘ oči se jí rozzářily a vesele popadla kamarádku za ruku, což Haydée vůbec nebylo příjemné, ,,co kdybys jela se mnou ty?‘‘
Haydée nepřiznala, že ji tahle možnost také už napadla.
,,No?‘‘ dorážela Paola.
,,Já nevím,‘‘ pokrčila Haydée rameny a vyhnula se jejímu pohledu.
,,Co nevíš? Chceš nebo ne?‘‘
,,Já nevím,‘‘ řekla Haydée důrazně. ,,Co když to bude April vadit?‘‘
Paola vykulila oči. ,,A proč by mělo? Hele, o to se vůbec nestarej, jenom jestli ti to otec zaplatí. Je doma?‘‘
,,Nevím?‘‘
,,Tak se jdeme podívat,‘‘ čapla ji opět za ruku a rychlým krokem táhla k Werkgasse.

Haydée se v duchu modlila, aby byl táta ještě v práci, ale její přání zůstalo nevyslyšeno. Se skrývaným obdivem sledovala kamarádku, která bez zábran panu Johnssonovi obratně popisovala situaci, přičemž nezapomněla zveličit závažnost Apriliny nemoci. A její obdiv k Paole ještě vygradoval, když Peter pod jejími argumenty kapituloval.
Za Paolou se zavřely dveře a Haydée se pokradmu podívala na otce, který si prohlížel nějaké papíry.
,,Dík, tati,‘‘ hlesla.
Peter kývl, aniž by jí věnoval jediný pohled.

Zato April to okomentovala mnohem bouřlivěji.
,,Nezlobíš se?‘‘ špitla Haydée, když ji s Paolou přišli další den navštívit.
,,Blázníš?‘‘ vykulila blondýnka oči a její hlas byl upřímný. ,,Jistě že ne, ty naše trdlo!‘‘
Haydée se ulevilo.
,,A těšíš se?‘‘ ptala se April dychtivě a visela Haydée na rtech.
,,Ještě aby ne!‘‘ ozvala se Paola ublíženě, ale nikdo ji neposlouchal.
Haydée na Aprilinu otázku přikývla.
,,Já ti tak závidím,‘‘ vzdychla blondýnka a znuděně se rozhlédla po nemocničním pokoji. ,,Schválně se budu bedlivě dívat doma na televizi a budu vás tam hledat.‘‘
,,Jasný, my vlezeme na trať jenom abychom ti mohly zamávat,‘‘ utahovala si z ní Paola.
,,A cože tatík tak lehce povolil? Nebo ne lehce?‘‘
,,Podlehl Paolinu kouzlu,‘‘ pousmála se Haydée.
,,Mně podlehne každý,‘‘ stáhla si Paola kšilt do čela. ,,I Nando.‘‘
,,Nando,‘‘ oklepala se April při představě jezdce Renaultu Fernanda Alonsa. ,,Už jsem ti říkala, že máš příšernej vkus?‘‘
,,Asi stokrát.‘‘
April se spokojeně zvrátila do polštáře. ,,A kdybyste náhodou potkaly Timču, tak mi ho nezapomeňte vyfotit.‘‘
,,Už jsem ti říkala, že máš příšernej vkus?‘‘ pitvořila se Paola, ale v očích jí poskakovaly veselé ohníčky.
,,Vtipálku!‘‘ mrskla po ní April svého oblíbeného růžového králíka a Paola ho obratně zachytila. ,,To se dělá, házet s Timčou?‘‘
,,Když opravdovej Timča by byl lepší...‘‘ vzdychla April. ,,Já vám tak závidím!‘‘
,,Ještě nezáviď, známe přece Paolin orientační smysl,‘‘ připomněla Haydée závažný kamarádčin nedostatek.
,,A od čeho budu mít tebe?‘‘ předvedla Paola údiv. ,,Kompas, buzolu, mapu, GPS, to všechno je tvoje starost, já beru zbytek.‘‘
,,Co je to zbytek?‘‘ bavila se April.
,,Všechny důležité věci, paní Glocková.‘‘
,,A to? Kšiltovka, abys dala najevo svoji krevní skupinu?‘‘
,,Samozřejmě,‘‘ přikývla Paola. ,,Haydée by si měla taky nějakou pořídit. Hay, komu vlastně fandíš?‘‘
Kamarádky zmlkly a v tázavém tichu čekaly na odpověď. Haydée zrudla. Komu vlastně fandí?
,,Hyundai,‘‘ plácla první tým, který ji napadl. A přesně podle toho očekávala Paolinu reakci. ,,Hyundai? To jsou ještě větší looseři než Timo.‘‘
,,Uklidni se, každej má právo na svůj názor, ne?‘‘ bránila April Haydée. ,,My přece víme, že Nando je prostě nejlepší.‘‘
,,Ano.‘‘
,,Možná ti to Monako až tak moc nezávidím,‘‘ zašeptala April Haydée do ucha a obě se rozesmály.

V pátek Haydée jako obvykle odjela za matkou, kde zůstala až do nedělního večera. Následující týden si udělala malé volno, kdy se učila na závěrečné zkoušky, které se skládaly poslední květnový týden po Velké ceně Monaka.
K balení zavazadla si nemohla pustit nic jiného než soundtrack a nyní její volba padla na Mrtvou nevěstu Tima Burtona.
It's a beautiful day, it’s a rather nice day,‘‘ notovala si společně s manžely VanDortovými a otevřela skříně. Jaké počasí je vlastně v Monaku? Otázku vyřešila jednoduše přes Google, podle kterého se počasí v Bernu a Monaku příliš nelišilo. Do tátova kůží lemovaného kufru na kolečkách naskládala několik triček, džíny, mikinu a svetr, oblečení na spaní a osobní potřeby a nezapomněla ani na několik učebnic a empétrojku.