Nový život 9

Kocour se líně otře a potom někam odkráčí.A my?Oba dva se zvedneme a z podlahy si vlezeme zpátky na gauč.
,,Jsem ani nečekal že přijdeš." Podívá se na mě očima které mě začínají malinko okouzlovat.
,,No vidiš a jsem tady." Usměju se a snažím se situaci vrátit zase lehkost.
,,Bylo ti doma smutno co?Znám to dost dobře nebejt Maxe tak bych tu sám chcípnul." Rozvypráví se.
,,Ale notak." Mluví na můj vkus až moc vážně.
,,No opravdu jsme na sebe zbyli." Lehce se usměje a přejede prstem po okraji hrníčku.Nevím ani proč ale najednou bych si přála aby ten hrníček byli moje usta.Lehce přejíždí bříškem prstu po okraji.
,,Jo jo na mě nezbyl nikdo." Stáhne mě atmosféra v bytě.
,,Třeba já..." Usměje se.
,,No třeba."
,,Ty bys chtěla..." Nedořekne a v jeho očích tuším otazníky.
,,Co máš ráda?" Optá se najednou nečekaně jakoby chtěl zamluvit předchozí větu.Trochu se zarazím protože najednou nevím.Co mám vlastně opravdu ráda?Ptám se sama sebe a hloubám, když mě vyruší.
,,Halo?občas mi přijdeš duchem nepřítomná." Dožaduje se mé pozornosti.
,,Já vím je toho na mě teďka moc a nějak mi ne a ne jít srovnat žebříček hodnot."
,,Vy ženský jste na moje myšlení asi moc složitý." Zvedne se z gauče nakoukne mi do hrničku a donese jej do kuchyně.Po chvíli líně přiťapká ochrápaný kocour a přelehne si do křesla.
,,Co teď?" Optá se s lehkým usměvem na tváři.Musím uznat že mu to opravdu sluší.
,,Jo měla bych jít." Zvedám se a chystám se k odchodu.Když jdu ke dveřím mlčky jde zamnou.PO chvilce mě zastaví.Natlačí mě na dveře a já s úlekem odkročím a zastavím se až o ně.Jednu ruku si opře o dveře.Snad aby si dodal sebevědomí.Potom ji rychle ztáhne a nervozně si pohrává s rukama a já cítím že mi chce něco říct.Nakonec mi řekne jen.
,,Tak dobrou noc."
,,Dobrou." Usměju se a docela bych mu chtěla dát i pusu ale nejde to.Když zaklapnou dveře mého bytu plácnu sebou na gauč.Z ledničky vytáhnu jogurt a snažím se na nic nemyslet.Jogurt jim takže si ho kápnu na tričko a dál hloubám v myšlenkách.

Ráno vyrážím do práce a zase ten chlap.Už mě pěkně vysírá.Mám docela strach zase se z autobusu rozběhnu a letim rovnou k práci.Dneska tu vlastně nebude Ondra.Čekám před dveřmy a klepu se jako ratlík.Chlap mě dnes dojde.Přijde ke mě o kus vedle a dělá že si čte něco ve výloze o dva vchody vedle.Strachy ani nedýchám.Marně zkusím zvonek.Kolem projedou dvě auta.Stříbrná felicie potom černé bmw.Ondra nikde těžko říct co má jeho kolega za auto.Po chvilce ten chlap přijde ke mě.Je tlustý odporný a smrdí alkoholem.
,,Nechtěla by si slečinka trochu zašpásovat." Zatváří se tak nechutně a jde ztoho strach.
,,Nechtěla." Pípnu jako malé přiškrcené kuře a tisknu se ke zvonkům.
,,Copak? Milej neotvírá?Zvládneme to bez něj." Usměje se tak že je mi ztoho na blití a celá se klepu.Když ke mě vztahuje ruku ještě víc se přikrčím.Dotkne se mé tváře a já bych ho nejradši zabila.Co na mě má co sahat.Přes jeho rameno vydím muže vysokého s brýlemy a v ruce drží klíče a v druhé kufřík jde přímo sem.
,,Dobrý den." Vyhrknu dost rozrušeně.
,,Dobrý den." Usměje se až se mu u pusi dělají drobné vrásky a je vidět že je dobře naladěn.Než stihne něco dalšího říct dědek se vypakuje pryč a ja si oddychnu.
Po cestě se představíme a já jsem pořád rozklepaná z té události.Už abych měla své klíče.Asi začnu jezdit o autobus dříve.
,,Jak dlouho tu jste s Ondrou neviděl jsem Vás tu." Křičí z Ondrovi kanceláře.Říkal že jste dobrá.
,,To říkal?" Optám se se zájmem a pro sebe se usměju.
,,Jo jo a taky řikal že tu máme dneska kvanta práce."
,,No co se dá dělat." Houknu a hrabu propisku.
,,Jdete o víkendu na ten firemní večírek?"
,,O ničem nevím." Řeknu bez zájmu.
,,Tak já vás zvu." Postaví se mezi dveře a předloktím se opře o futra dveří.
,,Vždyť se ani neznáme." Oponuju a zadívám se na něj takovým zvláštním ušklebkem jako co od toho mám čekat a co od toho čeká on.
,,A to vadí?" Ušklebek mi oplatí.
,,Vůbec ne.A kde to je a jak to tam vypadá?"
,,Normálně na styl plesu." Vysvětlí mi s pohozením ruky.
,,Tak proč ne beru."
,,V pátek pro Vás klidně dojedu." Nabídne se.
,,Wau." Usměju se.
,,Řiká se děkuju." Poučí mě se zvednutým prstem a já jen zvednu obočí a vykouzlím psí pohled.
Odejde zpátky vedle.Za chvilku mi přistane seznam věcí co mi tu nechal Ondra co mám udělat.Skoro do oběda furt telefonuji.Telefon už je horký a ucho už mě taky docela bolí.Pořád vyřizuji a píšu objednávky plus zvaní klientů sem.Smolím to a už jsem ráda že mě čeká pauza.
,,Padla." Zasměje se na mě muj milý kolega.
,,Co prosim?" Zamračím se.
,,No nic kašlem na to skáknem na oběd stavímese na poště a půjdem domů co vy na to?" Navrhne mi a u toho pohazuje rukama a je to takový typicky kancelářský managerský tip.Trochu se zaseknu.
,,A tohle tu je odkdy?" Zakyselím se.
,,Od teď o prachy nepřijdete." Protočí klíče na zvednutém prstě až to zachrastí a vejde zpátky k sobě.
Když už mám zbaleno a odcházíme řekne.
,,Udělal jsem půlku věcí za Vás a to své jsem si nechal na zítra do toho už Ondrovi nic není." Dělá machra a já na něj civím jako z jara.Cítím se vůči němu trochu provinile a celkem i hloupě.
,,To jste nemusel." Zakřením se.
,,Ale jo chtěl jsem Vás vydírat."
,,Cože?" Zadívám se na něj.
,,Půjdete semnou na oběd." Zasměje se na mě.
,,A když ne?" Skoro zazpívám a zaparoduju ho naštvaně.
,,Tak budu smutnej." Našpulí pusu.A já se neubráním smíchu.Nasedneme do jeho auta a on se staví na poště.Sedím v jeho autě a je mi tak nějak trochu trapně a jsem nesvá.Koukám na jeho luxusní papírové kapesníky do detailu propracovyný kabát.To musí bejt puntičkář pomyslím si.Oběd nakonec proběhne celkem v pohodě.Snad jen pár karambolů jakože nejluxusnější restaurace on hodlal platit a když jsem viděla ty ceny tak s mým obsahem peněženky což činí tři stovky bych si dala s bídou salát.Domu mě samozřejmně doveze.Vystoupím poděkuji a doufám že už ho dlouho neuvidím.Ovšem což asi nedopadne neboť jsem přislíbila ten ples.Jeho frajerské chování mě celkem rozčiluje.