Ve stínu Airthrey - 9. díl

„Co?“ zamračila jsem se na Kiru nechápavě.
„Zeptáme se lady Aileen…“ sdělila mi, jako kdyby to byla docela normální věc. „Ne však jejího ducha… S pomocí toho deníku a pár dalších věciček tě dokážu dostat do její doby. Ty se jí zeptáš a pak se hned vrátíš. Hlavně tam nic nedělej, na nic nesahej a hlavně to nezvorej!“ dodala s patřičným důrazem.
„Jo, tvoje důvěra mě fakt těší, ale jak to myslíš do její doby? A co mají znamenat ty řeči o tom, že nemám na nic sahat?“
„Promluvíš si se skutečnou lady Aileen, když byla ještě naživu. Ovšem nesmíš přitom zapomínat na zákonitost, že cokoli uděláš v minulosti, má dopad i na přítomnost. Proto se tam chovej obezřetně a zodpovědně. Nechceme přece změnit chod dějin.“
„Já rozhodně ne, ale pokud je ta dáma fakt labilní, potom to s ní možná sekne sotva mě uvidí!“ neubránila jsem se škodolibé připomínce.
„To máš asi pravdu. Hm…“ Kira popadla deník a zamyšleně v něm listovala, než zabodla prst do jedné stránky. „Dobře… přenesu tě nejdřív sem… na zkoušku. Budeš na hradě Airthrey v předvečer svatby. To by mělo být poměrně bezpečné.“
„Jo, jestli si s ní nezašel Baldrick zašpásovat s menším předstihem!“ zabručela jsem skepticky. „Jak mě tam chceš vůbec dostat?“
„Přenesu tam část tvojí energie. Je to vlastně totéž jako zbytková energie u zemřelých, akorát že tobě se po návratu zase doplní, protože jsi dosud naživu,“ vysvětlila mi to Kira stručně.
„Takže tam budu jenom jako duch?“
„Máš v sobě hodně energie a když ji plně využiješ, budeš tam působit naprosto reálně. Asi jako Sarah, když ses s ní setkala. Zkrátí to sice podstatně délku tvého pobytu v minulosti, přibližně ze dnů na hodiny, ale podle mě by to mělo bohatě stačit.“
„Nebylo by jistější, kdybych nebyla vidět vůbec a rovnou jsem šmírovala Baldricka?“ navrhla jsem nervózně. S tímhle přece nebudu souhlasit a nebo ano? Cesta do historie? Je něco takového vůbec možné?
„To by asi bylo, jenže to nejde, když jsi ještě naživu. Jakmile vyzáříš tu dávku energie, kterou tam pošlu, už se tam nebudeš vyskytovat, chápeš? Tam zmizíš a budeš existovat zase už jenom tady ve svém těle.“
„A co bude s mým tělem, když bude moje energie bloudit někde v historii?“ vyzvídala jsem s obavami. „Neměla by ses tam třeba vydat radši ty? Ohoz už na to máš!“
„Kdybys dokázala správně provést potřebný rituál, o čemž pochybuji, tak bych se toho klidně ujala. Takhle jsi ale jediným možným kandidátem ty. A neboj, tvoje tělo tu bude v naprostém bezpečí ve stavu podobném spánku. Něco jako kabát v šatně, který čeká, až si ho zase vyzvedneš…“ snažila se mě rozveselit.
„To mě moc neuklidnilo, Kiro, mně kdysi ze šatny kabát ukradli!“ usadila jsem ji vzápětí.
„Já ti ho pohlídám, neměj starost. Navíc tohle je jenom zkouška. Pouze se tam objevíš, zkusíš zapříst hovor s lady Aileen, můžeš jí dokonce říct, ať má oči otevřené kvůli těm papírům, a pak se zase vrátíš. Prosté, ne?“
„Možná. A co když zavolá stráže a já skončím v žaláři? Dostaneš mě odtamtud pryč?“
„To nejde. Tvoje energie tam bude, dokud se nespotřebuje. Na první výlet jí ale pošlu jenom omezené množství. Tedy… nevím přesně kolik, protože jsem tohle nikdy předtím nezkoušela, nicméně pokusím se to nějak odhadnout… Schválně sleduj čas, ať to můžu pro tu další cestu propočítat lépe.“
„Takže mi tam vlastně nic nehrozí, když tam není moje tělo?“ ujišťovala jsem se zbaběle.
Kira zaváhala. „Po pravdě řečeno si tím nejsem úplně jistá. Tohle funguje tak trochu jako reinkarnace… Budeš mít pocit, jako kdybys už v minulosti jeden život prožila, díky tomu si také v přítomnosti uchováš vzpomínky na to, co se tam událo. Jenže k tomu je potřeba, aby se tvá oddělená energie uvolňovala pozvolna. Radši se tam prostě pokus nezemřít, jo?“
„A co se mnou bude, jestli tam přesto umřu?“ naléhala jsem, protože tohle jsem si opravdu chtěla vyjasnit předem.
„Když bude tvoje energie násilně a naráz zničena, bude to pro tvé tělo pravděpodobně silné trauma, už jen proto, že ti zůstanou vzpomínky na tvou vlastní smrt. Těžko říct, jak se s tím vyrovná… jedna z možností je, že v přítomnosti dost rychle zestárneš. Tak si radši dávej pozor, rozumíš? Nechci tu bydlet s důchodkyní, které budu muset shánět kašovitou stravu a plíny!“
„Věř mi, že ani mě ta představa právě neláká!“ poznamenala jsem kysele. „Takže… jakmile mne tam přeneseš, budu o sobě vědět jenom tam a budu tam muset zůstat tak dlouho, dokud nespotřebuju veškerou energii a neobjevím se zase tady?“ shrnula jsem vše, co jsem se zatím dozvěděla.
„Přesně.“
„A nemůžu tam chytnout nějaké nemoci? Třeba mor?“
„Nebuď paranoidní,“ napomenula mě Kira. „Tvoje energie není náchylná k nemocem. Jenom… zraněním.“
„To mě těší. Škoda jenom, že cíl mé poutě je ta lady. Nějaký fešný rytíř by nebyl vůbec marný. Tehdy ještě muži věděli, jak se chovat k ženám…“
„Jo, povětšinou je znásilňovali. Pokud po tomhle toužíš, tak si klidně užij, otěhotnět tam beztak nemůžeš,“ zašklebila se na mě Kira.
„Potvoro! Neříkej, že by se tam nějaký chrabrý pohledný hrdina nenašel…“
„Ale jo… třeba starouš Baldrick…“ zasmála se poťouchle.
„Ty si nedáš pokoj, co? A co ty tvoje řeči o tom, že nemám měnit minulost? Nechám se zneužít Baldrickem a pak se dočteš, že neměl žádné potomky, protože zrovna oné rozhodné noci obšťastňoval mě!“
„Vidím, že už jsi ten problém pochopila. Tak se pro jistotu radši drž od toho lairda a vůbec veškerých chlapů dál, ano?“
„Já bych se nejradši držela tak daleko, že bych snad i radši zůstala tady.“
„To bychom ale nepomohly lady Aileen ani Sarah.“
„No jo, já vím. Takže… co mám teď dělat?“ otázala jsem se bezradně.
Kira zmizela do komory a za chvilku byla zpátky i s dlouhými černými šaty a ještě čtvercovým kusem látky téže barvy. „Tohle si obleč… ať tam nejsi moc nápadná. A ještě si uvaž šátek na hlavu.“
„Mám vypadat jako babka?“
„Ne, ale s těmi vlasy nakrátko bys tam moc dobře nezapadla. Tehdy stříhali vlasy jen děvkám… a tak nejspíš nechceš působit, že ne?“
Tlumeně jsem zaklela, nicméně jsem se poslušně převlékla. Jenže Kiře se jeden tak snadno nezavděčí.
„Ty si pod sukní hodláš nechat džíny?“ pronesla tónem, jako kdybych právě spáchala ten nejhorší hřích.
„Jasně, antikoncepce, ne?“ vyplázla jsem na ni jazyk, protože se mi nechtělo jí vysvětlovat, že se v těch jejích šatech necítím příliš bezpečně. „Tehdy přece ještě zip neznali!“
„Nechci tě opět zklamat, ale tehdy by se s něčím takovým ani nezdržovali!“
„Sama jsi říkala, že tam jdu jenom na skok, tak si je snad můžu nechat!“
Kira si procítěně povzdechla a teatrálně rozhodila ruce na znamení toho, že se vzdává. Měla zřejmě příliš práce, než aby se se mnou dál dohadovala. Beze slova ale s jistotou, která mě fascinovala, začala připravovat věci pro můj malý výlet. Nejdřív na podlahu rozprostřela obrovský šátek s nějakými nápisy, kolem něho pak v kruhu rozmístila černé a čiré kameny a kolem nich ještě rozestavila tlusté temně zelené svíce. Potom ze skříňky v kuchyni vylovila misku, nalila do ní vroucí vodu z varné konvice, k tomu přimíchala několik kapek z pěti různých lahviček, díky nímž se tekutina uvnitř změnila na narezavělou, a nakonec dovnitř vhodila hrst nějakých bylinek z plátěného pytlíku.
„Ty si ten postup přesně pamatuješ?“ pronesla jsem obdivně.
„Obvykle ne, ale včera jsem si ho pro všechny případy nastudovala…“
Popadla svazek jakýchsi neobvykle zbarvených pírek a za jejich pomoci postříkala prostor vyhrazený svíčkami tím zvláštně vonícím roztokem. Pak misku odložila a namísto toho se chopila deníku, se kterým se uvelebila uvnitř kruhu, a vybídla mne, abych se posadila naproti ní. Rozechvěle jsem uposlechla. Kira poté postupně zapálila všech třináct svíček a když se rozhořely jasným plamenem, nařídila mi, abych přitiskla dlaně na stránku, v níž lady Aileen popisovala svůj příjezd na Airthrey.
Učinila jsem to a zvědavě jsem čekala, co se bude dít dál. Možná to bylo tou omamnou vůní všude kolem, ale po chvilce se mi začala strašlivě motat hlava. V krku mi vyschlo, tělo jsem měla podivně malátné. Nejasně jsem vnímala, jak Kira cosi drmolí, avšak nedařilo se mi zachytit jednotlivá slova, pouze jsem na ni otupěle zírala, dokud se mi docela neztratila v mlze.