Za bodem bez návratu

Po tiskovce byla autogramiáda, kterou si Paola nemohla nechat ujít. Jenže se ukázalo, že dostat se tam, bude úkol víc než těžký.
,,Tak se někoho zeptej, ne?‘‘ bolely už Haydée nohy.
,,Naprosto nechápu, proč tady nejsou nějaký ukazatele,‘‘ zlobila se Paola.
,,Směrovky. Turistický.‘‘
,,Vtipná. A když tak moc, tak se zeptej ty.‘‘
,,Já? Já tam nemusím.‘‘
Paola se nasupila a založila ruce na prsou. Haydée zvedla oči k modrému nebi a nahlas vydechla. ,,Ok.‘‘ Pečlivě si vybírala někoho, kdo by od pohledu mohl mít porozumění k její angličtině, popřípadě umět francouzsky nebo německy.
Kolem prošel postarší manželský pár hovořící rychlou němčinou. Haydée zaplesalo srdce a chtěla jim vejít do cesty, ale nevšimla si muže mířícího na druhou stranu a loktem do něj vrazila.
,,Jej, omlouvám se,‘‘ pípla německy spíš ke klukovi, než muži s kšiltovkou Hyundai a příjemným obličejem.
Kluk se zatvářil, jakože nerozumí, ale hned v úsměvu odhalil bílé, rovné zuby. ,,Can I help you?‘‘
Haydée se ulevilo. ,,Yes. Where’s autograph?‘‘
Kluk natáhl ruku. ,,This way. And I’m late,‘‘ zazubil se a v poklusu se vydal směrem, který ukázal.
Haydée se otočila v Paole. ,,No-‚‘‘
,,Víš, kdo to byl?‘‘ zatřásla Paola Haydée rameny.
,,I have no idea.‘‘
,,Andy Freeman!‘‘
Haydée se otočila po mladíkovi, po kterém se ovšem slehla země. ,,Hm. Měl celkem hezký zuby.‘‘
Paola sepjala ruce v němé modlitbě, ale hned je zase spustila, čapla Haydée paži a táhla udaným směrem.

Paola se nemýlila, mladík byl opravdu Andreas Freeman, protože nyní stál za železným plotem s ostrahou a spolu se svým stájovým kolegou přijímali časopisy, papíry, kšiltovky, trička a podobné věci a podepisovali se na ně. Paola vytáhla z batůžku aktuální F1racing a hrnula se do fronty.
,,Kde se flákáš?‘‘ ohlédla se dozadu na kamarádku.
,,Já bych tady počkala,‘‘ zavrtěla se Haydée nespokojeně nad tlačenicí, ale Paola k tomu nedopustila. Haydée musela stát vedle ní, než na ně přišla řada a Freeman si od Paoly nepřevzal časopis.
,,Dík,‘‘ vzala si jej Paola zpátky is podpisem a Andreas jí věnoval úsměv. Pohledem sklouzl na nenápadnou Haydée vedle ní a krátce kývl.
,,Ty vole, April nám nebude věřit,‘‘ ulevila si Paola, když se draly zástupem ven. ,,jenom škoda, že neměl autogramiádu i Renault...‘‘
,,To víš, ještě bys jim Nanda ukradla a chtěla ho přivést April jako suvenýr.‘‘
,,To ne, toho bych si nechala jenom pro sebe.‘‘
Za dialogu vyšly ven do monackých ulic a tam vzhůru do hotelu, kde na ně čekaly sbalené kufry.

IV.
První červnový týden byl zasvěcený závěrečným zkouškám. Pro naše tři hrdinky to bylo poprvé a proto se k tomu každá postavila úplně jinak.
Haydée týden po Monaku nechodila do školy a připravovala se jak jinak než pečlivě.
Paola měla sice také volno, ale to strávila velmi různorodým způsobem, ať už od prvního letošního vyzkoušení bazénu nebo potulování se po ulicích Bernu, který se začínal plnit turisty.
April byla stále ještě doma s mononukleózou a celá rodina o ni pečovala. Blondýnka se válela v posteli mezi učebnicemi, studenými obklady, vitamíny a dietními pochoutkami od babičky.

Ale i tak si ty tři našly chvíli času, aby se mohly sejít a důkladně zhodnotit Velkou cenu Monaka. Paola si nenechala ujít možnost, aby byla první, kdo se April pochlubí zážitkem s Andreasem Freemanem a Haydée jí v tom nebránila.
,, ... pak se na ni usmál, a běžel pryč,‘‘ líčila Paola zápletku a April jí visela na rtech. Haydée seděla v křesle v podobě velkého propíchnutého míče a poslouchala Paolino vyprávění, které se zřejmě dotklo víc kamarádky než jí samotné.
,,Hustý,‘‘ ocenila to April. ,,Haydée, já ti tak závidím, kdybych takhle potkala Timču... a líbil se ti naživo?‘‘
Haydée pokrčila rameny a April malinko pohasla. ,,Byl úplně normální.‘‘
,,Řekla, že prej má hezký zuby,‘‘ bonznula na ni Paola a April vybuchla smíchy.
,,A čeho jsem si měla všimnout podle vás?‘‘ nehnulo to s Haydée a kamarádky si vyměnily pohled. ,,Teoreticky máš pravdu, ale mohla sis všimnout čehokoliv- jak byl vysokej, jestli voněl, jak se usmíval, jak má široký ramena...‘‘
,,A k čemu by mi to bylo?‘‘ nechápala Haydée.,,Vždyť je to jenom jezdec.‘‘
,,Ok,‘‘ zachraňovala to April. ,,Takže příští štace bude kam?‘‘
,,Příští štace bude před televizí, Velká cena Turecka. To už bude po zkouškách....‘‘
,,Jestli se mi nepodaří prolézt do druháku, tak se nebudu dívat,‘‘ umiňovala si Paola.
,,To je trochu velkej trest, ne?‘‘ rozesmála se April. ,,Ale představ si, že by se ti všechny zkoušky povedly na výbornou a v neděli Renault absolutně vybouchl...‘‘
,,To se nemůže stát,‘‘ odmítla to Paola rezolutně.
,,Co?‘‘ skočila do toho Haydée, ,,že prolezeš?‘‘
Kamarádky odměnily její hlášku smíchem a Haydée to potěšilo. ,,Dobře, Hay,‘‘ ukázala jí škytající April palcem jedničku, zato Paola, až se dosmála, tak zúžila oči do dvou škvír. ,,Uvidíme, mazánku, uvidíme...‘‘

A taky se vidělo. Za týden, v pátek ráno měly v úmyslu se jít podívat na výsledky a kvůli tomu vstávaly s předstihem. Jenže nepočítaly s drobnými nedostatky jako pokaženou Aprilinou kulmou, popřípadě zapomenutou čipovou kartou Paoly, takže když se dostaly k nástěnce, přes houf prváků nebylo vidět vůbec nic.
April se opřela o schodiště a častovala znuděnými pohledy každého kolemjdoucího. Paola si kecla na schody a se založenýma rukama každého kolemjdoucího pohledem propichovala. A Haydée stála mezi nimi a prsty cupovala popruh své tašky přes rameno.
Dopředu se velmi nebojácně procpala dívka z jejich pracovní skupiny, před očima všech prstem našla svoje číslo, podívala se na výsledky a pak hlasitě výskla.
Kamarádky si vyměnily pohledy.
,,Ahój!‘‘ cpala se zářící Donna zpátky. ,,Tak jak jste dopadly?‘‘
,,My zatím nijak, ale soudě podle tvého výrazu má příští ročník druháků už jednu studentku,‘‘ odpověděla jí Paola kysele.
Donnu to nevyvedlo z míry. ,,Máš pravdu, je to dobrej pocit být nejlepší z naší skupiny ... ale co meleš? Nikdo nepropadl.‘‘
,,Cože?‘‘ zvedla April jedno obočí a spolu s Paolou se razantně pustily do davu před nástěnkou. Haydée zvažovala pro a proti, ale pak ji přestalo čekání bavit a pustila se za kamarádkami.
,,Puccini, miluju tě,‘‘ vydechla Paola obdivně své příjmení k papíru s výsledky. ,,Tak co, paní Glocková?‘‘
April se škodolibě usmála a ukázala svoji pozici. ,,Jsem o pět míst před tebou, paní Alonsová. Yeah, máme to!!‘‘ zaječela a padla Paole kolem krku.
,,A kde je Haydée?‘‘
Maličká Haydée stála téměř pod nástěnkou a nemohla se najít. Zas a znovu, jako obvykle odspodu hledala své číslo, které nebylo k nalezení.
,,Nevím.‘‘
Paola se vysmekla April a popadla Haydée do náruče. ,,Hej!‘‘ napomenula ji Hay ještě tak trochu napůl zkoprnělá strachem z výsledku, ale držela se Paoly a hledala své číslo v horních řádcích.
Pak nevěřila svým očím. Sjela celý sloupec ještě jednou, aby se ujistila a nemohlo být pochyb- 630311 trůnilo na první pozici a Haydée do něj pompézním gestem zapíchla prst.
,,Skvěle, bobku!‘‘ pochválila ji April a Paola vynesla ven. ,,Mazec, tak už jenom stáž a prázdniny jsou tady!‘‘ vydechla Paola a masírovala si krk.
April na ni zamyšleně pohlédla. ,,Víš co mi vrtá hlavou? Jak mohla Donna tvrdit, že je nejlepší z naší skupiny, když nejlepší ze všech prváků je Haydée?‘‘
Haydée se uvolněně usmála. ,,To vůbec neřeš.‘‘
,,No, ale vážně-‚‘‘
,,Poslechni nejchytřejšího prváka,‘‘ napomenula ji Paola, ,,vůbec to neřeš a pojď to někam zapít, nebo se z toho blázince tady zcvoknu i já...‘‘

,,Ahoj, mami.‘‘
Mandy Johnsson seděla skloněná nad papíry. Když slyšela pozdrav své dcery, zvedla hlavu, kývla a sklonila se zpátky k papírům. Haydée to správně pochopila, jako že matka nechce být rušená, a proto sundala batoh a pískla na Adonise.
Smíšený les voněl a byl plný života. Adonis cválal s vyplazeným jazykem sem a tam, nosil Haydée klacky a nedal jí pokoj, než mu je znovu hodila.
Zvedla hlavu ke korunám stromů. Přes všechno to zpívání a cvrlikání byl v lese klid a to široce kontrastovalo s vypjatým životem dole v Bernu a zvlášť s posledními dny. Haydée plnými doušky nasávala tu atmosféru.
Když se vrátila, čekal na ni kouřící hrnek s čajem. ,,Dík,‘‘ řekla a posadila se do lenošky. ,,Psala jsi?‘‘
Mandy Johnsson přikývla a pozorně začala poslouchat dceřino vyprávění.

Studenti University of Economics v Bernu měli každý rok stejný učební plán, který se lišil pouze podle ročníku. A na konci každého ročníku, kromě závěrečných, měli v osnovách týdenní stáž na nějakém pracovišti, které jim udělila škola a kde by měli uplatnit svoje dosažené znalosti.
Na přání Paoly a April byly spolu s Haydée přiděleny do Ženevy, do realitní kanceláře pana Kutuzova. Obě dvě na jméno ctihodného pána vymyslely již hodně vtípků, ale i tak se na ten týden docela těšily.
,,Zdravíčko, koukáš?‘‘ vyrušila April Haydée z balení kufru. Haydée přistiženě pohlédla k displeji notebooku, kde on- line sledovala Velkou cenu Turecka. ,,Andymu to dneska lítá, co?‘‘
Haydée rychle překonala ty dva metry, které ji od počítače dělily a horečně hledala ve sloupci zkratku Freemanova příjmení. Byl třetí a jeho týmový parťák pátý.
,,Jo, hned se mi líp balí,‘‘ zablekotala. Všimla si, že závod vede Nando. ,,Co Paola?‘‘
,,Určitě sedí s nosem na televizi,‘‘ zachichotala se April. ,,Hele, bereš si sebou noťas? A nějaký papíry? A co si vůbec balíš kromě oblečení?‘‘
Haydée se pousmála; April byla zřejmě sama doma. ,,Mám sebou dva bloky a-‚‘‘
,,Ááá proboha, co to dělá?‘‘ zaječela April do telefonu, až Haydée musela oddálit sluchátko od ucha. ,,Kdo co dělá?‘‘ zamumlala a vrátila se zpátky k notebooku. Kamera snímala trosky monopostu Toyoty, ze kterých právě vylézal živ a evidentně zdráv Timo Glock. Kousek dál se kouřilo z jednoho Hyundai a v Haydée se na okamžik zastavil dech- než se objevila bílá helma Anthonyho Davidsona.
,,To snad není možný!‘‘ vztekala se April a než mohla Haydée cokoliv říct, praštila sluchátkem.