Nový život 12

Ráno se vzbudím a trochu mě zamrzí že tu Marek nezůstal.Ikdyž tu druhou zranitelnou stranu co jsem mu ukázala včera.Raději bych na to celé zapomněla ikdyž teda dohru to mělo moc hezkou.Je hodný,hezký a ty jeho oči jsou opravdu jako hvězdičky.Ale abysme nezůstali jen u superlativů taky dost kouří a občas si i zahulí.Tvrdí že je to i celkem zdravé.Bohužel nebo bohudík teďka nevím názor sním nesdílím.Do práce jdu a až v autobuse když uvidím vrásčitou tvář toho dědka dojde mi že na něj jsem úplně zapomněla.No jak asi budu reagovat dneska.A ještě mi dojde že večer je ten ples stím nafoukancem.Jistě zase přijede tím velkým naleštěným fárem a bude se tvářit že sežral moudrost světa.Možná to tak nemyslí ale trochu mě to štve.Autobus se houpe takovým utahaným tempem a já promýšlím strategii kudy uteču dneska abych se za pomoci nových klíčů dostala dovnitř.Zároveň toho dědka k sobě nechci přiblížit ani na metr.S autobusu se vyderu mezi prvními a cítím ho v zádech.Na lodičkách se mi blbě utíká.Že já trubka si nenašla jinou práci a nechodila někam v džínách za pás.No už je pozdě.V lodičkách jak se zapotím mi kloužou nohy.Dědek mě dostihne.
,,Do práce slečinko." Zasměje se oplzle.
,,Jo jasný." Dělá jakoby to nevěděl idiot.
,,To já tě rád doprovodim ale až potom." Prudce mě chytne za paži a snaží se mě odvléct jiným směrem.
,,Nikam sváma nepůjdu." Vyškubnu se.
,,Dobře si to rozmysli." Vytáhne kousek nože z kapsy.
Nezbude mi nic jiného než jít sním táhne mě kamsi od práce směrem hlavní třídou.Prudce mě drží za rameno a já ztoho poznám že tady kousek bydlí.Když něco tahá z kapsy
vyškubnu se sundám lodičky a běžím pryč.Běžím bosa vrážím do lidí a utíkám bezhlavě a bosá.Do očí se mi
vkradli slzy a já se těším do práce jako nikdy.Už je téměř jasné že přijdu pozdě.Odemknu dveře a vybehnu bosa schody nahoru.Ruce se mi klepou silonky a nervy mám uplně na dranc.
,,Co tu blázníš?" Usměje se na mě Ondra.
,,Co by málem mě ukořistil magor co mě sleduje každý ráno." Utrhnu se na něj a jsem zoufalá a vzteklá.Do tváří se mi rozlije ruměnec když za jeho zády v kanclu uvidím toho namachrovance.Samozřejmně se přijde podívat
co se mi stalo.
,,Dobré ráno." Snaží se být milejší než Ondřej.
,,Dobré." Odvětím naštvaným obličejem a z jejich uhlu pohledu se vykradu směrem ke své kanceláři.Ondra má na sobě dnes červenou košili a takovou šikmo proužkatou kravatu kde se střídá červená s černou.Vlasy má tak podivně rozhráblé a rty jako vždycky růžové.Jistě kdyby tu teď nebyl tenhle trouba určitě by mě alespoň objal.Když za hodinu vymázne a vypije svoje kafe které jsem byla nucena uvařit zaklepu na Ondrovu kancelář.
,,Ano." Ozve se povzbudivě.Ač vtíravě a podle si připadám zkusím to.Ještě chvilku zaváham a pak opatrně beru za kliku.
,,Potřebuješ něco?" Optá se a zdvihne obočí až se mu udělá na čele větší vráska.Moc se mi na něm líbí.Dojdu až k němu on malinko poodjede na svém točícím křesle já bezeslova zavřu a vrhnu se na něj.Obejmu ho a rozbrečím se.No jo jsem to histerka.Už je mi dobře tohle jsem potřebovala.
,,Copak je maličká." Tiší mě a hladí mě po zádech.Brečím snad ještě víc jeho starostlivost a chlácholení mě
dovádí k šílenství.
,,Čeká na mě každé ráno." Zavzlykám.
,,Kdo?" Nechápavě mě odtáhne od sebe.