Samuel - 16. díl

Mary zamyšleně rovnala květiny ve váze, když tu se ozvalo mírné zabušení na dveře.
To bude jistě Otec Christopher, pomyslela si a šla otevřít. Nemýlila se.
„Vítám Vás, Otče, pojďte dál a posaďte se, mohu Vám nabídnout Vaši oblíbenou kávu se skořicí?“
Přivítala jej s úsměvem a zadívala se na něj.
Znala jej spoustu let, vlasy mu již dočista zbělely stářím a tvář zbrázdil neúprosný čas hlubokými vráskami. Stále však u něj nacházela důvěru a také porozumění, už od svého mládí. Byla mu hlavně vděčná za to, že jí pomohl dostat se zde, na místo chůvy v rodině Hamingtonových, úplně to změnilo její předešlý šedivý život.
„Děkuji Vám, to je od Vás milé, jen mne znepokojuje, v jaké tak neodkladné záležitosti jste mne asi zavolala.“ Řekl zadumaně a ztěžka dosedl na židli.
Chvíli se zamyslela, nervózně uhladila ubrus na stole a pak tiše odpověděla.
„Jedná se o Camillu, dceru našeho pana nadlesního, a pak je zde ještě někdo, a o něm bych s Vámi chtěla hovořit, než ta dívka přijde. Abyste byl trochu o této zvláštní situaci informován."
„Napínáte mne, má milá, nu, směle do toho.“
Odpověděl a s chutí si usrkl voňavé kávy.
„Víte, sama tomu zatím nemohu uvěřit, ale včera jsem ji večer sledovala, chovala se v poslední době poněkud podivně, měla jsem o ni velkou starost. To co jsem však viděla, mne naplňuje podivnými a stísněnými pocity. Vypadá to, že můj drahý Samuel při tom požáru tenkrát zřejmě nezahynul…“
Jeho ruka jakoby ustrnula, pak tiše položil šálek na stůl a zahleděl se na ni.
„Co to říkáte? Nerozumím tomu, pokud není mrtvý, kde tedy …“ ani nedořekl a zvážněl.
„Je to velmi podivné, věřte mi, jako by to byl a zároveň nebyl on…“ povzdechla Mary.
Kněz se zamračil a promnul si zamyšleně rukou bradu. Vzpomněl si na ty hrozné chvíle, provázející Samuelův příchod na svět a na to, co se později dozvěděl od sira Johna při zpovědi.
„Velmi mne to znepokojuje, jsme zřejmě od jeho narození svědky něčeho tajemného, co se zcela vymyká lidskému chápání, ale to vy jistě posoudíte sama, vychovala jste ho. Co jste tedy vlastně viděla?“
Mary mu krátce vylíčila svůj předešlý večer. Ohromilo ho to, stejně tak jako skutečnost,že Camilla čeká dítě. Jejich podivný rozhovor náhle přerušilo tiché zaklepání.
„Už je tady, Otče, buďte k ní shovívavý a prosím o naprostou diskrétnost, už tak je dost ze všeho vyděšená“.
„Spolehněte se, Mary, ani nemohu jinak, jsem přece kněz…“

Tiše se otevřely dveře a Camilla vešla dovnitř. Tvář měla popelavou, jako by celou noc probděla. Mary se jí vydala naproti a chtěla ji přivést, zdvořile však odmítla, sama po paměti došla až ke stolu a posadila se.
„Dobrý podvečer, mé dítě, jak jistě víte, jsem zde, abychom si vážně promluvili o jisté velmi podivné záležitosti.“ Začal Otec Christopher zvolna a nervózně si odkašlal.
Polekaně otočila hlavu směrem k Mary, ta ji ale konějšivě pohladila po rameni.
„Uklidněte se, děvče, a v klidu hovořte. Nikdo se to nedozví, můžete mi důvěřovat.“
Dívka začala vyprávět, a tak se kněz i chůva dozvěděli o jejích tajných schůzkách u hrobky, podivné záchraně Samuela z ničivých plamenů tajemným mužem a jeho dojemné péči o něj.
Víc ale zatím nevěděla.
Oba si však o tom pomysleli své a úzkostlivě na sebe pohlédli, bylo tady příliš mnoho náhod, sir John si své tíživé tajemství nenechal jen pro sebe. Ta velká černá kočka se v blízkosti dítěte tenkrát neobjevovala bezdůvodně a oheň byl příliš hrozný na to, aby někdo mohl normálně přežít.
„Vím, že to uslyšíš nerada, ale musíš se mít před ním na pozoru, obzvláště vzhledem k tvému stavu, je třeba si bohužel uvědomit, že už to zřejmě není ten Samuel, jakého jsi znala, může to být pro tebe nebezpečné“. Snažil se kněz o vlídný tón.
„Nechápu, co říkáte, on mne miluje a já jej také! To po mně nemůžete chtít! Nevzdám se ho!
Čím tedy je, když ne tím, co dřív?“zvolala plačtivě.
„Jsou věci mezi nebem a zemí, které jsou pro nás mnohdy nepochopitelné, ale věz, že je nyní v moci toho, kdo je zřejmě jeho pravým otcem, bytosti, jejíž jméno nemohu ani vyslovit, neboť mi v tom brání má víra, a také jsem viděl a dozvěděl se dost na to, abych byl právem znepokojen, Samuelova matka doplatila na svou důvěřivost a to ji zničilo, proto mám o tebe velkou starost. Mohl bych si prohlédnout tvou šíji?“
Zarazila se, vzpomněla si na jednu z předešlých schůzek, kdy odevzdaně ulehla do vysoké trávy a jihla v Samuelově objetí, ale ucítila na krku slabé škrábnutí, jako by se poranila o trn růže.“
Lehce si poodhrnula své dlouhé vlasy.
„Vida, myslel jsem si to, ale je to jen drobné poranění, zatím neškodné, ale jak jsem již jednou
řekl, měj se na pozoru.“ Nebyl si však docela jistý, zda ji přesvědčil.
Nikdo z přítomných ale vůbec netušil, že svědkem jejich rozhovoru byl ještě někdo.
Pod otevřeným oknem se plíživě protáhl černý stín a pak tiše zmizel ve tmě…

Po hodině se nejdříve rozloučil Otec Christopher a za chvíli i Camilla, vydala se ztemnělou zahradou na cestu k domovu. V hlavě měla obrovský zmatek, snažila se pochopit knězova slova, ale tvrdohlavě to odmítala. Oni přece nemohou vůbec chápat, jak jí je se Samuelem krásně!
Sice ji mírně znepokojilo, že jí dosud nedovolil sáhnout na svou tvář, chtěla si hmatem připomenout jeho rysy, ale marně. Nemůže být přece nějakým netvorem, který usiluje o její život! To jsou jen řeči, báchorky, žádná pravda! Zpupně pohodila hlavou a pokračovala v chůzi.
Po chvíli vycítila, jako by ji někdo sledoval, svým bystrým sluchem zaregistrovala takřka neslyšné zvířecí kroky a vnímala nezvyklý chlad ve své blízkosti.
Když se zastavila, kroky jakoby utichly, přesto měla dojem, že ji stále někdo pozoruje.
„Same? Jsi to ty?“ zeptala se chvějícím se hlasem, v jejích slepých očích se objevila úzkost a tápavě vztáhla ruce před sebe.
Odpovědi se ale nedočkala, obklopovalo ji jen mrazivé ticho.
Hruď se jí sevřela strachem, a když chtěla pokračovat v cestě, najednou se něco vymrštilo a dopadlo na ni s obrovskou tíhou.
Vítr odtrhl od jejích úst zděšený výkřik a odnesl jej
s ozvěnou do noční tmy……