Za bodem bez návratu

VI.
Unavené se vracely z firmy, ujela jim tramvaj a díky opravám na jednom bloku to byla ten den poslední. Paola kupodivu nespustila svůj ječák, svěsila hlavu a poslušně tlapkala v patách April, která s notnou dávkou optimismu vyrazila pěšky.
Haydée si zapíchla do ucha sluchátko a mptrojku svírala během v chůze v dlani. Večerní doprava byla stejná v jakémkoliv jiném městě, ale díky částečnému ochromení byly chodníky a ulice plné lidí a aut. Byl to téměř zázrak, že řidič nablýskaného Hyundai Genesis letmo zalétl pohledem do davu po své pravici a okamžitě poznal dvě známé tváře. Stojící v řadě na křižovatce se světly zajel blíž k chodníku a stáhl elektricky ovládané okénko. ,,Hey, girls!‘‘
Paola nevnímala, stejně tak Haydée poslouchající soundtrack z Fantoma opery. Pouze April se netečně podívala po rušiteli a sotva jej poznala, okamžitě vyvalila oči. Ale zájem Andyho Freemana se netýkal jí, nýbrž jejích kamarádek.
Nerozhodně se zastavila a ohlédla po nich. Paola zvedla zrak od dlažby, udiveně ke stojící April zvedla obočí a pak hladce sklouzla k Hyundai. Div neotevřela pusu dokořán, ale hned se vzpamatovala a s úsměvem na něj kývla.
Haydée byla hluboce ponořená do děje na jevišti Opery Populaire, kde právě maskovaný Fantom nahradil Passarina ve vlastní hře Don Juan.
You have come here in pursuit of your deepest urge, in pursuit of that wish, which till now has been silent, silent . . .
Matně zaznamenala změnu přes sebou a chystala se kamarádky kousek předejít, jenže Paola ji chytla za ruku. Haydée se podrážděně otočila a následovala směr Paolina pohledu až k usměvavému Andymu.
Bylo to zvláštní. Soundtrack sotva na tisícinu sekundy ztratil význam, jako by se úplně vymazal a pro Haydée existovala pouze vřelost Andyho výrazu a zjevné radosti, že je vidí. Srdce jí divoce tlouklo a v ní vířily stovky rozporuplných pocitů.
,,Kam míříte?‘‘ zajímal se Andreas a probudil Haydée ze snu. Vytrhla si sluchátko z ucha.
,,Na kolej, jsme tady v Ženevě na stáži,‘‘ vysvětlovala mu Paola svou brilantní angličtinou. ,,A ty? Do Británie je odsud přece jenom autem trochu daleko,‘‘ udělala narážku na místo konání příští Velké ceny.
Andy se zasmál. ,,Neboj se, stihnu to. A stihnete to i vy?‘‘
Haydée bůhvíproč potěšilo množné číslo, přestože dál mluvila Paola. Plaše se na Andyho usmála, ale Freeman jí nevěnoval pozornost.
,,Před televizi to stihneme určitě, na další Velkou cenu až příští rok. Myslím, že bys měl jet,‘‘ popíchla ho se smíchem, protože Andy svým autem blokoval ostatní za sebou.
,,To víš, že jo. Rád jsem vás viděl, třeba se jednou zase potkáme,‘‘ usmál se Andy na Paolu, na Haydée vedle ní se ani nepodíval a už za jízdy stahoval okénko. Jakmile projel křižovatkou, Fantom a Christine právě gradovali svůj pěvecký výstup.
Past the point of no return the final threshold - the bridge is crossed, so stand and watch it burn . . . We've passed the point of no return . . .

Na kolej se vrátila celá rozčarovaná. Vztekle odkopla boty za dveře, ale hned jí bylo líto Aprilina ukřivděného výrazu, když ji špička boty zasáhla do kotníku. Ale April ani nemukla a Haydée neměla potřebu mluvit. Vzala si pyžamo a zamkla se v koupelně.
Jak jinak, než opět vztekle mrštila oblečením na zavřený poklop záchodu. Bavlněná látka hladce sjela po plastu, přistála kousek od sprchového koutu a Haydée do toho ještě kopla. Avšak vzápětí se sehnula a naskládala pyžamo zpátky.
Otočila se k zrcadlu a začala si stahovat pletené náramky ze zápěstí. Nedívala se při tom na ně, ale na sebe, na svůj obličej, na svůj výraz. Nelíbil se jí. Všechny náramky ležely na poličce a Haydée se zblízka naklonila k lesklé ploše, až se jí málem dotýkala špičkou nosu. Nosu, který byl nijaký. Ani pršák, ani na konci s bambulkou, ani knoflíček, velký či malý, prostě nijaký. Haydée rozmrzele přejela k očím. Pokud se tak daly nazývat dvě úzké škvíry lemované minimem řas. A barva duhovky? I ten nejkreativnější malíř by se musel pěkně zapotit, pokud by tuhle slátaninu chtěl pojmenovat. Haydée s tím chvíli zápasila, až se nakonec smířila s hnědozelenou. Obočí vynechala, přesné linky ji částečně uklidnily a nad úzkými rty se už také nepozastavovala. Zrcadlo jí vracelo odraz dvacetileté dívky s hubeným, nevýrazným obličejem rámovaným světle hnědými rovnými vlasy. Co na tom, že vypadala mladší, někdo by jí s bídou hádal sedmnáct a velmi by se divil, že té malé hubené holce je o tři roky víc.
A nejspíš proto ji Andreas takhle přehlédl. Vedle April a Paoly, nebylo by to poprvé. Jedna byla krásná a druhá výřečná, a kdo by mezi nimi hledal nenápadnou a tichou Haydée?
Znovu si bolestně představila jeho tvář a hlavně oči, ty rozesmáté hnědé studánky, které se ovšem dívaly na Paolu a April. Ne na ni.

S empétrojkou zalezla do postele a kamarádky se její náladě přizpůsobily. Paola se rychle osprchovala a dlouho do noci si četla ve světle lampy a April ležela se zavřenýma očima, z čehož ji čas od času vyrušil blikající mobil.
Páteční praxe byla ve znamení loučení. Boris Kutuzov jim předal zalepené obálky s hodnocením pro jejich lektora a s každou si potřásl rukou. Nejdéle však s April.
Autobus odjížděl v sobotu dopoledne, protože málokterý bernský student by si nechal ujít páteční večer v Ženevě. Mezi tu nepočetnou nejuchající skupinku se automaticky řadila Haydée a kupodivu i April, ale ta kvůli prolézání obchodů, k čemuž si zasmušilou přítelkyni vybrala jako doprovod.
Haydée se ploužila za kamarádkou, které neúnavně musela navštívit každý obchod, každý butik na předlouhé ulici a když ta končila, nadšeně se vrhla do další. A nekonečné cesty od stojanu ke kabince a zpátky, případně několikrát k pokladně, Haydée vyčerpávaly ještě víc.
,,Vezmeš mi to, prosím?‘‘ líbezně jí April podala další tašku s logem a se zvonivým ,,au revoir‘‘ vyplula z butiku.
,,U stovky jsem ty obchody přestala počítat,‘‘ zavrčela Haydée, když vešly do obchodu hned vedle. April se tomu zasmála, ale hned jí snad potisící zazářily oči a jako trysková myš rejdila po interiéru. Haydée si unaveně kecla do kožené pohovky a když všechny tašky položila vedle sebe, pro nikoho jiného už tam místo k sezení nebylo.
Ručičky hodin nad pokladnou se blížily k osmé hodině, tedy hodině zavírací. Prodavačka, ,,trés chic‘‘ žena ve starších letech s pečlivým drdolem na temeni hlavy, se opírala prsty s rudě nalakovanými nehty o pult a sledovala štíhlé rafičky s němou prosbou v očích.
,,Adeile!‘‘ vřítila se ze dveří od skladu, elegantně maskovaných závěsem, další dáma a tak tak se v rychlé chůzi kymácela na jehlových podpatcích. Adeile se napřímila a tázavě hleděla vstříc poplašené kolegyni. Haydée se napůl otočila, vděčná za vyrušení.
,,Adeile, Markus má problém- tři modelky mu vybouchly, prostě nepřišly!‘‘
Adeile teatrálně spráskla ruce. ,,Ježíšikriste, a co bude dělat?‘‘
,,Nejspíš bude muset vypustit některé modely a celou přehlídku zkrátit, a to se sponzorům vůbec nebude líbit. Prostě se nám smůla lepí na paty,‘‘ postěžovala si jedna dáma druhé.
,,Shit!‘‘ bouchlo o zem kovové ramínko a blonďatá hlava s prstýnky se pro něj shýbla. Adeile se pohoršeně otočila a její společnice rozšířila oči zvýrazněné tučnými linkami.
,,Vy, slečno?‘‘
April zahákla ramínko do stojanu. ,,Omlouvám se, mám plné ruce-‚‘‘
,,Ne ne ne, nic se nestalo,‘‘ hrnula se prodavačka k ní s přítelkyní k závěsu a obě lustrovaly Aprilinu postavu. ,,Co by jste říkala na malé odskočení na módní přehlídku? Markus Weschller dnes předvádí svoji novou kolekci.‘‘
,,Kolekci čeho?‘‘ nakrčila April půvabný nosík.
Ženy si vyměnily nechápavé pohledy. ,,Oblečení pochopitelně, čeho jiného?‘‘
April jim neodpověděla, za to věnovala dlouhý pohled kamarádce sedící mezi igelitkami a Haydée okamžitě poznala, že April je již ztracená. Dámy si všimly směru jejího pohledu a ta rychlejší okamžitě vyhrkla: ,,Vaše přítelkyně by mohla jít samozřejmě také.‘‘
Haydée se zamračila a vstala. ,,Určitě najdeme boty s patřičně vysokým podpatkem,‘‘ pípla ta ne prodávající dáma, ale bylo na ní vidět, že v tu chvíli by brala každého.
,,April, já nemyslím, že je to dobrý nápad-‚‘‘
,,Blázníš?‘‘ rozšířila blondýnka oči údivem. ,,Je to skvělá příležitost, musíme tam jít-‚‘‘
,,Jenže já nechci-‚‘‘
,,A sama se na kolej nedostaneš-‚‘‘ usadila April Haydée stylem hodným Paoly. ,,Tak co?‘‘
Haydée nervózně mrkla na hodiny, jejichž rafičky ukazovaly přesně osm hodin. Obě dámy stály vedle nich a dychtivě jí visely na rtech.
,,No dobrá,‘‘ hlesla Haydée tiše a její kamarádka spontánně zavýskla.