Nový život 20

,,Můžu stebou nahoru?" Optá se a já jsem trochu překvapená.Nějak to nečekám a tak trochu už se vydim v posteli jak pišu Alešoj.
,,No víš mám ještě doma nějakou práci." Snažím se vymluvit a vyčaruju omluvnej pohled, kterým bych chtěla téma smést ze stolu.Spát sním už rozhodně nebudu.Teďka mě čeká třeba úplně nová láska.
,,Chtěl bych si stebou promluvit." Pohlédne na mě vážně a zase mu vyskočí na čele ta roztomilá vráska ovšem tedka v celkovém pohledu a dojmu obličeje působí spíše ustaraně.Z toho pohledu divně těkám očima po autě.Než stihnu něco říct poodjede na parkoviště.
,,Nemyslim že by to byl dobrý nápad." Ani to nedořeknu a Ondra vyleze z auta.
,,Prosím." Zakouká se prosebným pohledem.Do patra stoupáme celkem tiše.Nemíním aby zase vylezla ta bába.Ta mi tady dává školu pomyslím si když kouknu na její urousanou rohožku.Tuhle když na mě zase řvala tak jsem klopila oči a ona si myslela že se stydím.Jo houby počitala jsem vlnky na te jeji vošuntělé rohožce.Babiznu to celkem uspokojilo tak snad dá pokoj.Když strkám klíč do zámku otevřou se vedlejší dveře.
,,Ča-čau staviš se večer?" Vystrčí Marek hlavu ze dveří a já musím uznat že mu to moc sluší.
,,No uvidime." Usměju se na ně povzbudivě neboť evidentně když viděl Ondru mu to vzalo vitr z plachet.
Když vyzouváme boty napadne mě říct.
,,Jo vlastně máš pravdu měli bychom si promluvit."
,,To rád slyším." Řekne a chodičkou jdu do kuchyně.Připravím dvě sklenice a z lednice tahám pomerančový džus.
,,Víš nikdy jsme spolu o sobě nemluvili a oba jsme celkem ignorovali tvou ženu." Rozpovídám se když mě zarazí.
,,No právě." Usměje se na mě.Já vezmu skleničky do obyváku postavim je na stůl a řeknu.
,,Ondro tohle musí skončit." Řeknu razantně a neústupně.On jen ztěžka dosedne do křesla.
,,Já myslel že bych-no to né." Začne trochu koktat a já se mu snažím rozumět.
,,Jsi ženatý a pro mě to nemá budoucnost." Chtěla jsem pokračovat ale skočí mi do toho.
,,Ják nemá budoucnost?" Zatváří se vztekle.
,,Nemá a byla jsem svině že jsem stebou spala."
,,Já tě ale miluju." Řekne nečekaně.Jindy vim že by mě ta slova rozhodila ale dnes ne.Místo opětovaného spojení se na něho utrhnu a vysměju se mu.
,,Prosimtě ty jo?Ty máš rád jen sebe seš sebestřednej narcista.Máš rád sebe a ještě tak možná svou hrdost."
,,Co to řikáš za nesmysli." Usykne a ztiší se.
,,Vždyť je to pravda.Mě na sex ženu na prani a uklizeni a kde jsou ty další?" Kouknu na něj co nejopovrhlivěji.
,,Uklidni se." Tiší mé rozčílení.
,,Uklidnim se až odejdeš." Řeknu tišeji.
,,Je v tom on?" Ukáže prstem kamsi za sebe na stěnu a já pochopim že myslí Marka.
,,Myslim že už bys měl jít."
,,Ještě jsme si to nevysvětlili.Proč mě najednou odmítáš?" Dívá se na mě přísným pohledem až mě ztoho bodne kdesi u srdce.
,,Nebudu se tahat se ženatym tečka stačí?"
,,Nestačí do tedka ti to nevadilo." Zase mě propichne pohledem a oči se mu zlostně zmenšují do štěrbin.
,,Ondro mám tě ráda ale takhle to dál nejde."
,,Mám tě fakt rád." Pípne jako malé bezbranné kuře.
,,Já tebe taky zustaneme přátelé."
,,Ty mi dáváš." Řekne o něco klidnějším hlasem.Potom už ho vyprovodim.Když za ním zavřu dveře s úlevou se o ně opřu.Ještě že už je pryč.Tohle nebylo nic jednoduchého.Miluju ho strašně moc a to i s tou svou sebestřednosti a nafoukanosti a já nevím čím vším ale tohle bude správná cesta.Ano vím bude to nesnesitelně bolet ale je tu přeci Aleš.Štípání v nose zaženu myšlenkou na Aleše.Večer mu odepišu a jsem ráda když mi něco napíše zpátky a napíše dobrou noc.Trochu mě mrzí že si nechtěl psát víc ale potom mě napadne jít k Markovi.