Nový život 23

Den na to zavolám Ondrovi že si vezmu volno.Je toho na mě nějak moc.Ani nevím co mám dělat.Napadne mě se vrátit domu.Na nádraží si zase vzpomenu tehdy na tu prihodu kdy tomu hezkymu skočila na krk ta ošklivka.Je to zvláštní ale dost často na to myslím.Když přijdu k tomu známému cizímu domu minu tradičně květináč.Symbolicky jsem si řikala že mě vyprovází do školy.Totiž pyšně si vždycky seděl vedle schodů kde jsem si už od malička zavazovala boty.Jo jo kde jsou ty časy.Když otevřu domovní dveře jakoby v rituálu tam vběhne kočka.Celkem mě ignoruje.Žádná radost nic.Skoro bych měla chu´t ji nakopnout.podle stavu domu poznám že je mamka ještě v práci.Tátu najdu v obyváku na gauči.
,,čau" Pozdravím ten ustaraný obličej.
,,čau." Řekne a skoro sním nehne že jsem přijela nečekaně čemuž se dost divím.Tohle mi značí že se něco děje.Přisednu si na naši odranou pohovku.
,,Ty máš noční?" optám se.
,,Jo za dvě hodiny vyrážim počkej tu na mámu." Pokusí se o úsměv který je nucený.Nucený tak že mi hnedka ztěžknou nohy a v žaludku mám podivnou žábu.Je to atmosféra kdy cítím že je ve vzduchu problém.Zatím je zabalený jako šeredný dárek.Po chvilce kdyz přemluvim nohy zvednu se a jdu do svého pokoje.Je to zvláštní že ten pokoj teďka tak nesnáším.Je o divný tolik věcí semnou zažil.První tajné milování sáhodlouhé záznamy do deníků několik dámských pubertálních jízd.Dnes je všechno pryč.Nikdo mě tu už skoro nepoznávám a já jsem taky tak trochu zkažena městem.Když vyběhnu potom ven za psem a tahám se sním o klacek vzpomínám.Kdysy jsme na téhle zahradě každý den dřeli.Když jsem třeba dostala pětku ve škole tak jsem uslzená plela mrkev.A ještě několik let zpátky taky vzpomínám jak jsem snědla ještě zelené jahody.Mamka se mi tehdy smála.Bylo mi tak sedum.Taky si pamatuju koutek kde jsem vždycky řikávala mámě že bych chtěla bráchu.Seděla jsem ji na klíně a otravovala do doby než mi řekla že možná někdy.Pro mě to vždycky znělo jako rajská hudba.Dneska je všechno cizí až mě ztoho mrazí.Možná to je jenom mým přístupem a cize si jen připadám.
Když táta odjede do práce a s mamkou sedím u kafe prozradí mi že si táta našel někoho jiného.Málem mi zaskočí sušenka.
,,Cože?táta někoho jiného?" Divím se a valím oči.
,,Jo slyšíš dobře.Když tu nejsi pořád se jen hádáme." Je to pro mě dost neuvěřitelný.Náš táta leta zalezlí a žijící jen se svou garáží má někoho jiného.Pořád k němu vidím jen garáž nebo dílnu.S jinou ženskou si ho snad ani neumím představit.Po chvilce se mamka rozbrečí.Mezi vzlyky naříká.I mě zaštípe v nose.
Ani ne tak nad tím že má ženskou ale nad tím že ho mamka má pořád ráda a že je vidět že se trápí.Bože jak já jsem slepá.Proč jsem něco nepoznala nebo neviděla už posledně.Sušenka se mi na jazyku mění v popel.S hořkou chutí ji dožvejkám a absolutně mě nenapadají slova útěchy.
,,Třeba se vrátí." Pokusím se marně.
,,ne-vrátí." vzlykne.Mám tolik otázek ale je mi blbí se ptát.Kdo ví kdo to je.Odpoledne se už mamka uklidní a trochu se vše začne motat i ze stresem a se vztekem.Mamka má dost rozporuplné pocity a pořád uvažuje nahlas.Hrozně mě to obtěžuje.Vím že jsem sobecká ale bolí mě to taky.Přece snad nečekal jen na to až odejdu z domu a co brácha.Napadá mě spousty věcí a těžko říct jestli to vlastně vůbec ví.Ikdyž on byl vždycky hodně chladnej vůči všemu.Byli jsme vždycky opak já horká veselá hlava pohotová.On chladnej bez citu s rozumem a rozvahou.