Nový život 24

Doma jsem najednou hodně zamyšlená v hlavě mi to šrotuje.Navíc tohle pendlování mezi Prahou a tady tou vesničkou asi nebude nic jednoducheho.Ve vlaku mám hlavu opřenou o sklo a tradičně mi to nedalo pomyslet na toho tmavovlasého typa z nádraží.Aleš mi neodepisuje a já pořád doufám že se někdo pořádnej najde.Teďka hlavně budu muset pomáhat mámě.Večer než vlezu do metra vytočím na telefonu tátu.Touhle dobou by to mohl vzít.
,,čau co je?" Řekne ledabyle bez barvy v hlase.
,,Proč si mi to neřekl?" Polknu a vyjedu neústupným hlasem.Dívám se kamsi do prázdna a soustředím se na jeho odpověď.
,,No je to moje věc." Polkne na prázdno.A jakoby si umím i vybavit jeho pohled kdy se mračí a ač nechce oči se mu úží do podrážděných čárek.
,,Jak myslíš." Urvu se na něj a zmáčknu červený knoflík na telefonu.Ani nevím co bych mu na to řekla kdybych to nepoložila svým způsobem má trochu pravdu ale ještě pořád jsme my jeho rodina.Potom se mi ještě několikrát pokouší dovolat ale jen co vlezu do metra ztratím signál a má po volání.Dělám mu to naschvál vím že se tím teďka bude trápit a dobře mu tak.Dveře bytu odemykám až divně dlouho.V ruce převaluju klíče a ani si nevšimnu že tam rvu klíč od práce.Když po době odemknu přepadne mě zlost.Nejradši bych se vztekla ze všeho.Můj jinak útulný byt mi přijde až hrozně prázdný.Nejsou tu takové ty věci jako mám doma.Všechno se mi doma sice povaluje a vždycky tam byl binec ale byl to můj pokoj.Tady je všechno precizně urovnané a takové že bych se tomu musela vysmát.Chci tu mít trochu uklizeno abych sem kdykoliv kohokoliv mohla vzít a ne jako doma.Doma jsem vždy měla nepořádek.Doma už jsem celkem dlouhou dobu a pořád sedím na pohovce nepřevlečená a takřka tak jak jsem přišla.Táta by mi řekl že tu jsem jak kravskej ohon.No to mi připomene proč už snima vlastně taky nebydlím.S tátou vždycky byla težká domluva vždycky chtěl všeho hrozně moc stihnout celý život někam spěchal nesnášel výlety a lidskou hloupost.Procházky a takovéhle věci mu přišli vždy zbytečná ztráta času.Relaxování?Relaxování neexistuje je to jen lenost.Ačkoliv si to nikdy neuvědomoval relaxoval tím že na nás řval.Vždycky strašně křičel ale teď už je na starý kolena kliďas.To je vlastně fakt trochu divný mi to bylo.Kde je asi Marek napadne mě zničeho nic.
Ráno se vzbudím tak jak jsem večer přijela rychle proletnu sprchou a koukám před deseti minutama už jsem měla být v práci.Trochu mě bolí v krku a cítím že na mě něco leze.Osprchuji se a do práce dorazím o hodinu později.Ondrovi se dojdu s ovázaným krkem omluvit a on je taky podezřele klidnej.Ačkoliv je mi blbě zpracovávám faktury jako na běžícím páse a data do počítače ukládám až nezvykle rychle.Dělám kompletním a přesné seznamy našich dodavatelů a odběratelů a zákazníků.Ještě se budu muset trochu nachystat na daně.Když se otočím a poodjedu na židli k vedlejšímu stolečku někdo zaklepe.
,,Dále." Pobídnu a až teprve když najdu fakturu číslo 167 zvednu oči.Jaskoby naráz mi po zádech přejede mráz a polije mě horko.Tohle způsobí že sebou nekontrolovatelně trhnu.Ve dveřích stojí Aleš.Přesně padnoucí oblek zelinkavá košile a padnoucí kravata.Uhlíkové oči má upnuté přímo na mě.Nevím co říct jestli ahoj nebo dobrý den nevím.Vidím jak v ruce trochu víc stiskne držadlo kufříku.Až tenhle pohyb mě probere z tranzu.
,,Dobrý den." Spustím oficiálně.On mi s naprosto ledovým stojickým klidem sdělí že jde za Ondrou a já bych si nafackovala.Onrovi ho ani neohlásím.Vždycky mám vez zvyku otevřít dveře a něco říct tentokrát mu jen pokynu ať jde dál.Jeho uhlíkové oči mě uplně uhranou.Je nádhernej.Celej tak hezky sladěnej.Znovu si vybavim okamžik kdy jsme spolu tančili.