Za bodem bez návratu

Andreas střílel ženevské ulice, jako by se právě octl ve svém letošním monopostu Hyundai H09, což se mu Haydée odvážila vyčíst.
,,Je ti špatně?‘‘ zareagoval a výrazně zpomalil.
,,Není.‘‘
,,To jsem rád, kdyby něco, tak křič,‘‘ usmál se a zapnul přehrávač. Z reproduktorů se linula rocková hudba, která Haydée nepřipadala neznámá, jen si nemohla vzpomenout, kde ji slyšela naposledy.
Všimla si, že Andreas bezpečně ví, kudy jede. Alespoň tedy ani jednou se nepotřeboval dívat po značkách.
,,Mám rád Ženevu,‘‘ projel prázdnou křižovatkou a čekal, jestli se Haydée připojí k rozhovoru. ,,Tvoje kamarádka říkala, že jste tady na stáži. Líbí se ti?‘‘
Haydée pokrčila rameny.
,,Z tebe dostat slovo je problém, jak koukám,‘‘ zazubil se Andreas a Haydée zrudla. ,,Je hloupé, že se ptám teprve teď, ale ani nevím, jak se jmenuješ.‘‘
Řekla mu svoje jméno.
,,Haydée? To je pěkný... takový... jiný. Neznám nikoho, kdo by se takhle jmenoval. Tvoji rodiče musí být zajímavý lidé.‘‘
Haydée zvažovala, zda má či nemá, ale nakonec se podvolila. ,,Máma je spisovatelka.‘‘
,,Vážně? Znám ji?‘‘
,,Mandy Johnsson.‘‘
,,Něco mi to jméno říká,‘‘ přemýšlel Andreas nahlas. ,,Možná jsem od ní už někdy něco četl... nevím, teď si nevzpomenu, ale určitě se ještě podívám. A ty?‘‘
,,Co já?‘‘
,,Jaký je tvůj vztah ke psaní?‘‘
Haydée nevěděla, jak to myslí. ,,Jako k jejímu psaní?‘‘ Nechtělo se jí před ním odhalovat matčino soukromí a tak ho odbyla jednoduchým ujištěním, že se jí líbí.
,,Stejně to musí být zvláštní, mít matku spisovatelku,‘‘ pokusil se Andreas v tématu rýpat dál, ale k obrovské úlevě Haydée právě zatáčeli k budově nemocnice.

VIII.
,,Ale já s sebou nemám žádné doklady!‘‘ vyděsila se Haydée, když Andreas zaklepal na dveře ordinace v prázdné čekárně.
,,Špatné, co?‘‘ zašklebil se, aby tu tichou dívku trochu potrápil.
Šedivý lékař s bílém plášti zeširoka otevřel. ,,Koho tady máme?‘‘
,,Ahoj tati,‘‘ postrčil Andreas užaslou Haydée dovnitř. Andreasův otec byl vysoký, určitě o pár čísel vyšší než Andy. V bílém tričku se mu začínalo rýsovat bříško a tmavé vlasy měl prokvetlé bílými nitkami.
,,Tady Haydée spadla a má něco s nohou, nejspíš vyvrtnutý kotník,‘‘ vysvětloval Andy a lékař jí pokynul, aby se posadila na vysoké lehátko.
,,Nejspíš? Neměl bys to poznat sám?‘‘ pokáral syna, zatímco prohmatával její kotník. Haydée upřela tázavý pohled na Andrease. ,,Vystudoval jsem střední zdravotnickou, než moje kroky zamířily úplně opačným směrem. Jinak bych teď byl chirurgem.‘‘
,,Já myslím, že tvoje aktuální zaměstnání je ok,‘‘ řekla Haydée tiše a oba Freemanové překvapeně zamrkali. Freeman otec jí kotník zasádroval a napsal doporučení.
,,Děkuju,‘‘ vzala si od něj Haydée zprávu a sklouzla ze stolu.
,,Jo, děkujeme,‘‘ kývl Andreas a jeho otec mu pohrozil zdviženou pravačkou. ,,Měl by ses ukázat zase jednou doma, máma už skoro neví, jak vypadáš.‘‘
,,Vždyť jsem byl v posledním f1racingu,‘‘ zavtipkoval Andreas. ,,Nebo vám zařídím předplatné...‘‘
,,Ty se určitě chováš ke svým rodičům mnohem slušněji,‘‘ teatrálně si postěžoval Haydée Andyho otec a vrátil se do ordinace.
Haydée měla problém se sžít se zátěží na pravé noze. Než došla k autu, nenašla systém, jak vyrovnat kroky a stejně tak pozvednout nohu se sádrou do auta a postavit ji vedle své zdravé kamarádky.
Andymu to neušlo. ,,To se poddá, uvidíš,‘‘ těšil ji. ,,Jednou jsem měl zlomenou nohu, když jsem ještě závodil na motokárách. Kvůli sádře a rehabilitacím mi pár závodů uteklo.‘‘
Haydée nenapadlo nic, co by na to řekla.
,,Kam tě mám zavést? Je půl desáté, přehlídka už jistě skončila.‘‘
Haydée strnula. ,,Neříkal jsi náhodou, že bude trvat ještě dvě hodiny?‘‘
,,Já? To určitě ne.‘‘
Proč lžeš? Z boku se na něj podívala, ale Andy se neusmíval. S vážným výrazem sledoval silnici před sebou a čekal na její odpověď.
,,Bydlíme na koleji.‘‘
,,Které univerzity?‘‘
Haydée nevěděla, kromě toho, že napříč přes silnici ke koleji patří fotbalové hřiště a bazén, protože kolem chodily na tramvajovou zastávku.
,,Že by to byl Le Carilan?‘‘
Haydée omluvně pokrčila rameny.
,,Tak se projedeme po Ženevě,‘‘ rozhodl se Andreas a šlápl na plyn. Hyundai Genesis poslušně vystřelil.
,,Ty jsi ze Ženevy?‘‘ napadlo Haydée konečně a Andreas jí věnoval pobavený pohled.
,,Tvoje jméno zní anglicky.‘‘
,,Tvoje taky není švýcarské,‘‘ oplatil jí to. ,,Můj táta je Angličan, ale ještě před mým narozením se s matkou přestěhovali do Švýcarska, nejdřív do Bernu, a potom sem. Ale pojďme se bavit o něčem jiném, nepřipadám si zrovna moc zajímavý. Pověz mi něco o sobě.‘‘
,,Ani já nejsem zajímavá,‘‘ zamumlala Haydée.
Andreas se zasmál a netlačil na ni. ,,Dobrá. Tak třeba o formulích. Komu fandíš?‘‘
Tatáž otázka podruh v jednom měsíci, to bylo na Haydée moc. ,,Nikomu nefandím.‘‘
,,Vážně ne? Většina lidí říká, že si závody víc užívá, když někomu fandí.‘‘
,,Jsem jako většina?‘‘ vylétla popuzeně.
,,Ne, to rozhodně ne,‘‘ odpověděl jí se zdviženým obočím a zmlknul. Haydée se v duchu modlila, aby už byli u cíle, ale musela si na to počkat ještě dlouhých dvacet pět minut, než Andreas prudce zabrzdil před kolejí Le Carilan.
Těžce se vyhrabala z auta a rozpačitě zůstala stát.
,,Měj se krásně, Haydée,‘‘ pomohl jí Andy a vyslovení jejího jména s Haydée otřáslo.
,,Jo, dík... ty taky. Dík moc,‘‘ zakoktala a zabouchla dveře. Andreas opět dupnul na plyn a zanechal v Haydée rozporuplné pocity.

Tiše, jak to jen šlo, se kradla do koupelny, když cvakl vypínač a pokoj zalilo ostré světlo vycházející z rohu pokoje, kde měla svou postel April. Pomačkané prstýnky jí visely kolem hlavy a nenalíčená vypadala nevýrazně. ,,No to je dost, že jdeš. Kdes byla, prosím tě?‘‘
Haydée si vzala svoje pyžamo poskládané na posteli a žmoulala látku v rukou. April sjela pohledem na bílou sádru a chytla se za pusu. ,,Co to máš? Tobě se něco stalo? Holky říkaly, žes upadla-‚‘‘
,,Nemohly bychom to nechat na ráno?‘‘ zaprosila Haydée úzkostně. ,,Nechce se mi to vysvětlovat nadvakrát, když tady Paola není...‘‘
,,Ale-‚‘‘
,,Prosím, April.‘‘
Blondýnka neochotně přikývla.