Nový život 25

Já bych si nafackovala.Jen co za ním klapnou dveře lítám po kanclu jako postřelená.Načež se zastavím a zjistím že to nemá cenu.Chtěla jsem se namalovat ale asi to nema moc vyznam.Pristihnu se jak se koušu do ruky.Co mám vlastně dělat.No asi nic budu se chovat jakoby nic jako on.Vrátím se k zrcadlu oči nějak namaluju a potom se usadím zpátky do židle.No původním plánem bylo pracovat ale čím víc se snažím soustředit na práci tím je to horší.V hlavě mi to všechno jede pořád dokola jako film.Ač bych chtěla nejde se mi toho zbavit.Když už konečně odešlu třetí platbu přes učet tak cítím jak se chvějou dveře.Potom napíšu variabilní symbol a sleduji jak pomalu otvírá a zabírá na kliku.Bože chtěla bych bejt tou klikou napadne mě.Ty seš blba.Pokárám se v duchu.Nejspíš si něco ještě říkají protože klika dveří je dole ale nikdo ne a ne vyjít.Chjo proč se dokazu zabouchnout do neznámýho chlapa.Kéž by mi někdo uměl zabrzdit ty splašený hormony.No mít na ně ovládání horlivě mačkám off.Opřená loktem o stůl si třu mezi ukazováčkem a palcem ucho a čekám až se vyřítí.Jen zahlídnu kousek jeho saka projede mi brichem vlna čehosy neznámého.Potom okolo rychle projde a jen řekne.
,,Nashledanou." Řekne to tak vesele že bych mu nejradši šlápla do usměvu. Když za ním prásknou dveře neváhám si ho zaparodovat.Ten jeho roztomilej ksicht se mi začíná protivit.Bůh ví co si o mě teďka nebo i předtím myslel.A vůbec proč mi dával tak jasný signály a čuměl na mě.Mělo u toho skončit vytýkám si.
,,Halooo." Řve na mě Ondra.
,,Co je." Trhnu sebou jakoby mě něco píchlo.
,,Seš nějaká mimo." Podotkne a na stůl hodí papíry.Na to jen trhnu rameny.
,,Jo já zapomnel to byl tvůj princ." Vysměje se mi. Osud mi momentálně perfektně nahraje do karet.Tak jak jsem ho milovala ho začínám i nenávidět.Do dveří vtrhne jeho manželka.Zase máme ty stejné naušnice.
,,Dobrý den." Řekne ke mě a nakráčí si tam málem jako nějaká domina a Ondru vtáhne k němu do kanceláře.Vymázne asi až tak za hodinu a to už se schyluje k obědu.

Neodpustím si to a přebrané papíry vezmu a jdu je dát k němu do kanceláře.Hodím je na stůl stejně jako on mě.Jako psovi.
,,Copak nějakej přejetej." Zazubím se.Opravdu tak vypadá hlavu má v rukách.Než stihne něco říct dodám.
,,Jo já zapomněla to byla tvoje princezna." Nafrčeně si to chci nakráčet ke dveřím patřičně si dám záležet na chůzy.
,,Jo budu fotr." Řekne mezi řečí a já poznám že ztoho zrovna dvakrát velkou radost nemá.Já jen u dveří polknu na prázdno a teď co.Jsou jen dvě možnosti a přitom je tak těžké si vybrat.Buď bouchnu dveřma a nebo ho půjdu obejmout.Ač bych si za to znovu dala pár facek už cítím jak se mu věším po krku a on mě hladí po ruce.
,,Promin nechtěl jsem bejt na tebe hnusnej." Láme ze sebe omluvu a každé slovo má dlouhou odmlku a je vidět že tyhle slova používá málo kdy.Proč? Protože on si o sobě myslí že je skoro dokonalej.Potom mě za ruku přetáhne k sobě na klín a hlavu mi položí kamsi na krk do vlasů.
,,Jsem nemocná." Prohodím.
,,Copak ti je?" Pocuchá se mi ve vlasech.
,,Asi nějaka chřipka."
,,A nechceš něco píchnout?" Zazubí se na mě.Lehce ho bouchnu.
,,Ty jsi hroznej." Na jednu stranu kdyby takovej dokázal být pořád.Jo jo hold nic není jen černý nebo bílý.
,,Objednám nějaký jidlo aby ho přivezli sem chceš?" Optá se a obě ruce spojí zamnou.
,,Promin." Vytrousim ze sebe.
,,Za co?" Pohladí mě po tváři a myšlenky na uhlíka jsou tatam.
,,Za všechno taky jsem se nechovala hezky." Omlouvat se mi jde podstatně líp než jemu.
,,Ted už je to stejne vsechno jedno." Mávne nad tim rukou.
,,Počkat a proč ztoho vlastně nemáš radost." Hluboce se mu zadívám do očí a ač jsem na ten pohled celkem zvyklá polije mě horko.
,,Prostě nechci bejt starej fotr." Uhne pohledem.
,,Jak.." nestihnu doříct větu.Protože mě zase začne líbat.Zase ty rozpaky jestli mám nebo ne.Jazykem mi krouží po mé zavřené puse potom mě rukou chytne za bradu a ja povolim.Jen se tak mazlíme otírám se o něj a vnímám jeho blízkost.Jeho horkou kůži přejíždím tam i zpět a zase vše nějak nabírá grády a při tom myslim že oba víme že dnes to nedojde až na konec.Pod jeho doteky mám rozostřené vidění.Když dovezou jidlo tak se zklidnime.Ondra mi podá pětistovku a já to dojdu zaplatit jako správná sekretářka.Peníze od mladého kluka přijmu zpět a převezmu dvě krabičky.Peníze následně Ondrovi vysypu na stůl a ač mívám často výčitky když za mě někdo něco platí tak teď ne.Platím mu snad dost svým srdcem a trápením.Do jidla se bezeslova pustíme.Když dojíme vezmu obě krabičky a odejdu k sobě.Je mi nějak těžko.Ne z jidla ale ztoho že s Ondrou to je zpátky vše při starém a trochu si vyčítám že si žiju svým životem a vůbec nepřemýšlím nad tím co bude s mamkou.
Když si meju ruce a prohlížím se v zrcadle někdo zaklepe.
,,Dále." Řeknu ledabyle a čekám že vstoupí náš namachrovaný kolega.Trochu se usměju při vzpomínce jak se tehdy oháněl dovolenýma za sta tisíce drahýmy auty a bytem za dva melouny.Sem opravdu sedí chlap za všechny prachy.Ovšem odraz, který mi vrátí zrcadlo mě vyvede z míry.Tmavé vlasy oči ve kterých se topím a jejich pohled mě pálí jako papír.
,,Něco jsem tu zapomněl." Usměje se a zase si tak debilně přešlápne.Lepší chvíli si pan uhlík vybrat nemohl.
,,Můžu dál?" Optá se a lehoučce pohodí hlavou a usměje se.Sakra proč seš celá na měkko.Vždyť je to debil.
,,Podívám se." Zmateně se otočím a beru za kliku stím rozdílem že už bych konečně za ni vzít mohla.Pohledem zůstávám na něm a jak dvakrát po klice marně sáhnu tak se na mě pobaveně zaculí.To co nasleduje je kapitální trapas.
,,Je tady pan..." Řeknu nahlas a jméno vlastně nevím.Teda jo ale pouze z smsky.
,,Aleš." Šeptám.Ondra mi nerozumí a prozíravě se přikrčí a snaží se vydedukovat moje šeptání.Když se zamnou ozve.
,,To sem já." Dala bych si přes hubu.
,,Pojď dál." Řekne pobaveně i Ondra.A já když zavřu dveře slastně natáhnu Aleše kořeněnou vůni.Jo jo to by byl chlap pro mě.Zase se zasním a snažím se ho představit nahého.Z představ mě vytrhne zvonění mého telefonu.
,,Prosim." Ozvu se neznámému číslu.
,,Ahoj to jsem já Láďa." Řekne váhavě.
,,Je promin já zrovna nemám čas jsem v práci." Vysvětluju a z hovoru pořádně nevím proč se snažím vykroutit.Když mobil vracím do kabelky ucítím zasebou pohyb.
,,Slečno." Ozve se něčí roztřesený hlas a já se otočím a uvidím Aleše.Kdyby to nebylo trapné asi bych vyprskla smíchy.Tenhle hlas se totiž vůbec k uhlíkovi nehodí.Na povrch vypadá jako sebevědomí týpek.
,,Ano." Zajiskří mi v oči a na rtech se mi rozehraje usměv.
,,Smím prosit dnes já?" Optá se přistoupí ke mě blíž.
Tají se mi dech.Nevím co říct a tak mě napadne jediný.
,,Já ale netančím." Řeknu vážně.
,,No já taky ne ale večeři byste přijmout mohla." Nahodí výraz poplašené laně a evidentně se bojí abych neodmítla.
,,Proč?" Vysím mu na rtech.
,,Chtěl bych ti vám to to vysvětlit." Bliká očima.A nesmyslně koktá.No to je gol ted kdo je z koho vic na nervy.
,,Myslíte že je co?" Potrápím ho.
,,Super takže zítra v osum tady venku?" Optá se a očima vyhledá ty mé.