Až na dno (1 .kapitola)

„Ty jeden mizerný zlodějský ...!“
Vykřičník zůstal viset ve vzduchu za nedokončenou větou. Byla opravdu rozzlobená, ale nadávat nikdy neuměla. Teď by to ale tak potřebovala! Připadala si jako tlakový hrnec.
„Spratku? Hajzlíku? Syčáku?“
Otočila se na patě a uviděla jen řídiče, který se na ni usmíval z okýnka svého mohutného džípu. Bavil se, ale ne škodolibě. Za jiných okolností by se možná bavila i ona sama, ale takhle? Před chvilkou natankovala plnou nádrž, vytáhla z kabelky stovku a už už ji podávala pumpaři, když vtom se zpoza rohu v mračnu dusivého dýmu vyřítil jakýsi moped, projel těsně kolem ní a malý snědý kluk jí bankovku bleskurychle vytrhl z ruky. Ne, opravdu jí nebylo do smíchu, ale i tak se jí na nepatrnou chvilku v očích objevilo něco jako pobavení.
Pumpař si odplivl velkým obloukem. Tenhle trik s mopedem tu viděl už tolikrát, že ho nemohl rozhodit, natož dojmout. „Tak to dělá dvaadvacet. Nemůžu tu s váma stát celej den....“.
Dívka zrudla a zoufale se rozhlédla kolem sebe. Bože, jsem tady ani ne hodinu, a už jsem v průšvihu ...
„Když já jiné peníze nemám,“ šeptla a sklopila pohled k zemi. Vypadala jako školačka, která si zapomněla domácí úkol.
Pumpař neměl pro školačky pochopení. „Cože?“ zavrčel. Nejspíš se učil od pitbula zavřeného v kotci vedle benzínky, protože ten zvuk byl opravdu děsivý.
Dívka sebrala všechnu odvahu: „To byly moje jediné peníze. Chtěla jsem tu rozměnit ... a ... já ...“. Jsem tím pádem v háji a nevím co mám dělat, chtělo se jí doříct. Taky se jí chtělo brečet.
„Já vám to donesu z první výplaty,“ navrhla nesměle. Nezdálo se, že by to na pumpaře udělalo dojem. Spíš naopak.
„Máš mě za úplnýho kreténa?“ vyjel naštvaně. Couvla, až narazila do stojanu a dlouhý cop sahající až k pasu se zavlnil.
„To je dobrý, Bene,“ ozvalo se z vedlejšího auta a v okýnku se objevila snědá ruka svírající bankovky. „Tady je pětadvacet. Ty tři si může slečna odpracovat například tím, že mi natankuje plnou a umyje sklo.“ Majitel peněz, ruky a džípu se trochu sklonil. Věděl, že bude hezká, už jen z toho co zatím viděl, ale když nakoukla do auta, zarazily ho dvě věci. Za prvé, že byla fakt moc hezká. A za druhé, že byla taky ... nenapadlo ho správné slovo. Chtělo by se říct smutná, ale to byla jen část toho co viděl.
Podíval se do zpětného zrcátka, když zápasila s hadicí a čekala se, až se naplní bezedná nádrž džípu. Dost dobře si pamatoval, jak se k podobné práci umí postavit ostatní zdejší holky, a tak ho zaujalo, jak tam stojí se svěšenými rameny a kouká do země. Odevzdaná, ztracená.
Dotankovala, zavěsila pistoli do stojanu a zaváhala. Ještě to sklo. Zjevně jí dělala starosti představa, jak se v kraťoučkých šatech s hlubokým výstřihem a bez rukávů natahuje přes celou kapotu, zatímco ten chlápek vevnitř na ni bude bezpochyby civět. Překvapil ji – necivěl. Párkrát o něj zavadila očima, ale pokaždé se jen hrabal v nějakých papírech. Viděla z něj jen šátek, bílé triko a ty papíry.
„Tak to máte hotové.“ Stála u předních dveří a důkladně si prohlížela jednu z mastných skvrn na zemi. Když jí řidič neodpovídal, zvedla konečně oči. Husté a dlouhé řasy se zvedly a odkryly co bylo za nimi. Mladík za volantem nechtě polkl. Takhle zblízka byla neskutečně krásná ... a ty rty ... při pohledu na ně si okamžitě vybavil jahody se smetanou.
„Chci vám moc poděkovat,“ řekla ještě dívka neochotně. Ta slova byla v naprostém rozporu s tím, co říkal její pohled. V jejích temných očích byla jen nedůvěra. Co po mně budeš chtít teď? ptala se jimi beze slov a jakákoli odpověď ji už předem děsila.
Řidič věcně pokývl na její díky. „Není zač. Až budeš mít peníze, nechej mi je tady u Bena. Jezdím sem často.“ Zkoumavě se na ni podíval. „Jsi si jistá, že nepotřebuješ víc?“
„Ne!“ V očích i hlase stejná věc. Panika
Pokrčil rameny a nastartoval. „Kam vlastně jedeš? Řekl bych, že jsi tu cizí.“
Neviděla důvod, proč by to měl vědět, ovšem taky neuměla dobře lhát: „Paradise Beach Club.“
„Á, takže nový přírůstek do Malcolmova hnízdečka,“ opáčil. Znělo to pohrdavě a dívka zrudla. „Tak to tě nesmím zdržovat. Mel prostoje neplatí.“
Sám se divil, proč je tak zklamaný. V životě už by ho přece nemělo nic vyvést z míry, natož taková zvadlá kytka. Jestli chce šlapat pro Mela, její věc. Ale stejně ... Díval se za ní jak rychle utíká do auta, a když si hřbetem ruky otřela oči, připadal si divně. Trochu jako blbec a trochu jako gauner.
„Slyšel jsem, že už jsi zpátky,“ Pumpař Ben ho svým dunivým hlasem vrátil zpátky na zem. Řidič nepřítomně kývl a zaplatil.
„Byl´s dlouho pryč,“ pokračoval pumpař. „Měl ses?“
Mladík se zahleděl kamsi před auto: „Už jsem se měl líp.“
„No jo, kolik´s vlastně dostal?“ Od volantu se do něj zapíchl studený pohled. Ben si utřel rozpačitě nos do rukávu a pak rozhodil rukama. „Ale no tak, vědí to všichni, žádnej problém. Tady už si v chládku posedělo lidí ...“.
Modré oči se odvrátily a mladík potřásl hlavou. „Víš co, Benny? Hoď mi sem raději ještě něco zmrzlýho.“
Pumpař se odšinul do svého království, „Jaká by to měla bejt?“ zařval zevnitř.
Řidič džípu se zadíval na místo, kde před chvílí parkovala ta holka, a měl jasno: „Jahodová!“
Když mu o chvilku později v ruce přistál balíček roztékající se růžové hmoty, měl stejný pocit jako když se dozvěděl, že Malcolm bude mít novou zaměstnankyni. Ocitl se na dosah něčeho, co se jevilo svůdně, a ukázalo se být k ničemu. Z nějakého záhadného důvodu si ve stejnou chvíli na děvče vzpomněl i pumpař. Utřel si čelo propoceným a umaštěným trikem.
„Měl bych co nejdřív zajít do Paradise, než na tu novou žížalku budou stát fronty,“ prohlásil zamyšleně, „Bylo by hezký bejt na ní první ...“.
Nedořekl. Velký džíp vyrazil s burácením pryč od pumpy. O pár metrů dál vylétla z okýnka ještě nerozbalená zmrzlina a zapadla kamsi do křoví.