Dohodnutý sňatek 11

Ráno jsem se probudila neobvykle brzy. Doma by mě nikdo z postele nedostal, pomyslela jsem si a podívala jsem se na druhou stranu postele, kde jsem si myslela, že spí Marek, ale jeho strana byla prázdná.
„Dobré ráno, vidím, že už jsi vstala“ozve se najednou jeho hlas ode dveří až leknutím nadskočím. Hned se po něm otočím, abych ho mohla pozdravit.
„Dobré ráno“řeknu jen.
„Přinesl jsem nám snídani“řekne s pohledem na tác, který drží v ruce a já se na něj jen usměju. Snídaně do postele, tak tohle si nechám líbit.
Marek se hned posadí naproti mně a já se odsunu dál, aby mezi nás mohl položit tác se snídaní, kde je naprosto vše. I malá kytička ve váze...
„Nevím co snídáš, tak jsem vzal co tam bylo, kdybys chtěla něco jinýho řekni, skočím pro to“nabídne mi, ale já jen zakroutím hlavou.
„Nemusíš díky.“ řeknu a vezmu si si jablko, na které mám teď obrovskou chuť.
„Jak ses vyspala? Doufám, že dobře?“ujišťuje se Marek, který hned sáhne po konvici s čajem a oběma nám nalije.
„Dobře, dík. Budeš dneska doma nebo jdeš do práce?“zeptám se zvědavě.
„Ne nejdu, budu tu s tebou. Taťka před chvilkou odjel, veze Honzu s Val zpátky do Prahy, ale holky tu zůstali na prázdniny, doufám, že ti to nevadí?“zeptá se hned a já jen zakroutím hlavou. „holky ještě spí, vždycky vstávají pozdě.“
„Tak to jsme tři, já taky“
„Vzbudil jsem tě, když jsem přišel? Měla jsi říct, hned bych šel“řekne hned.
„Ne nevzbudil, byla jsem vzhůru a to se divím, protože doma mě nikdo z postele nedostane dřív jak v 10“vysvětlím mu.
„Musím přiznat, že jsem se divil, když jsem tě tu našel“
„Proč? Myslel sis že ti uteču?“zasměju se.
„Popravdě myslel. Když jsme se viděli poprvé tak jsi přišla oknem z oknu, pamatuješ? Myslel jsem, že jsi znovu utekla za kamarádkami a vrátíš se až dopoledne.“
„Když se to stalo, byla jsem někde z toho, že se musím vdávat a tak jsem šla za Petrem, bydlí hned vedle nás. Nechtěla jsem jít dveřmi, protože by mamka řvala kam jdu a oknem chodívám skoro furt, mám v tom praxi“pokrčím rameny na vysvětlenou.
„Za tím Petrem, který ti vyhrožuje?“ zašklebí se Marek.
„Před tím takový nebyl. Je to můj nejlepší kamarád, nevím co se mu stalo, když se dozvěděl, že se budu vdávat, zešílel. Odešel z domu, kde ho už před 2 týdny nikdo neviděl a nedává o sobě nikomu vědět. Já ho viděla až včera“
„Proč myslíš, že to dělá?“ zajímá se Marek.
„Je na mě naštvaný. Miluje mě a já jeho ne. Prý ho mám jen jako kamaráda, za kterým můžu přijít, když mě něco trápí, když se chci vybrečet, ale nikdy jsem ho nemilovala..nevím proč se tak najednou chová, co ho na tom štve,“ pokrčím rameny.
„Kvůli tomu jste se včera hádali v zahradě?“dojdou mu souvislosti a mě nezbyde jen přikývnou.
„Neříkej to, ale nikomu. Nikdo to neví a taky se to nikdo nedozví. Víš to jen ty a Terča.“ řeknu hned vyděšeně, protože nechci aby se to dozvěděla mamka, ta by z toho byla na mrtvici a zvlášť Anička...
„Neboj neřeknu, ale pokud se to ještě bude opakovat řekneš mi to ano? Nechci aby ti někdo ublížil a ani něco udělal.“
„Přísahám, že řeknu“slíbím mu hned a on se jen usměje. Pak najednou uslyším škrábání na dveře, jak se někdo dožaduje dostat dovnitř. Zmateně se podívám do Markovi, který jen s úsměvem vstane a přejde ke dveřím, které otevře.
„Tohle je poslední člen rodiny, kterého jsem ti nepředstavil. Tohle je moje Becky,“řekne Marek a dovnitř vběhne maličký jorkšír!!
„Ta je krásná!“řeknu hned unešeně a seskočím z postele. Kleknu si před Becky a ta ke mně hned přijde. Hned si ji vezmu do náruče a začnu hladit, nejspíš se ji to líbí, protože mi hned začne lízat obličej..
„Myslím, že si tě zamilovala.“usměje se na mě Marek a já mu úsměv oplatím.
„Je nádherná, vždycky jsem chtěla takového pejska, ale nikdy jsem nemohla.“ vysvětlím mu.
„Proč ne?“nechápe Marek a klekne si k nám.
„Je moc drahý“vysvětlím jen.
„Tady ho máš. Víš co převleč se a já půjdu vzbudit holky a společně ti půjdeme ukázat zahradu i s domem, aby ses tu trochu víc vyznala.“napadne ho hned a já souhlasím. Marek mi nakonec nechá Becky u sebe a odejde vzbudit holky, které spí hned naproti nám, kde mají vlastní pokojík..
Hned na sebe natáhnu, stejně jako Marek rifle a triko na ramínka. Vlasy, které jsou ještě kudrnaté od včerejška stáhnu do culíku. Popadnu tác se snídaní, které jsme moc nedali a spolu s pejskem se vydáme dolů. Schody vedou přímo do velkého obýváku, kde na jednom z křesel sedí Marek a čte si noviny. Pejsek se k němu hned rozběhne a Marek ho jen položí na sedačku vedle sebe a začne hladit, aniž by přestal číst noviny.
„Kde máte kuchyň? Nějak ti teď nemůžu vzpomenou“řeknu když k němu dojdu i s tácem.
„Nemusela jsi to nosit, uklidil bych to.“řekne hned a vezme si ode mě tác. Naše ruce o sebe zavadí, nevím jestli to bylo náhodou nebo záměrné, ale byl to zvláštní pocit, divný...