Dohodnutý sňatek 14

Když se probudím, zjistím že ležím v posteli. Kolem mě pípá strašně moc přístrojů a mě bolí snad celé tělo..
„Marku“zašeptám, když si ho všimnu, jak stojí u okna a dívá se ven. Venku už je tma, jak si všimnu, jak dlouho jsem byla mimo? Jak dlouho tu jsem?
Jen co Marek uslyší můj hlas, vyděšeně se otočí a já si všimnu, že je celý bledý a vyděšený..
„Niky, panebože..jak ti je?“zeptá se a přisedne si ke mně na postel. Ještě je oblečený v policejním, zřejmě mu volali do práce, že jsem měla nehodu a on sem hned spěchal..
„Bolí mě celý tělo“ řeknu jen. Marek mě hned chytí za ruku a pohladí po tváři.
„Co se stalo? Víš, jak jsem se vyděsil, když mi volali z nemocnice, že moje manželka měla nehodu?“ řekne.
„Promiň, ale já za to nemůžu, někdo mě vystrčil ze silnice a dál už nic nevím..“ šeptnu jen..
„Kdo to byl?“
„Já nevím..měla jsem strach, strašnej strach!!“řeknu a rozbrečím se. Marek se ke mně hned nahne a pevně k sobě přitiskne, až mě to zabolí, ale neřeknu nic, protože pocítím pocit bezpečí a snad i lásku..??
„Nikolko...“ozve se výkřik ode dveří. Marek mě hned pustí a ke mně přiběhne ubrečená mamka s Aničkou. Mamka mě hned obejme až to zabolí a tentokrát už to nevydržím a syknu bolestí..
„Promiň..“omluví se mi hned a pustí mě.. „co se stalo? Jak se cítíš? Co ti je?!“
„Já...nevím“řeknu a podívám se na Marka, který ji hned začne odpovídat na její otázky.
„Nikča měla nehodu, někdo ji vystrčil ze silnice, nic ji není, má jen pár modřin a před chvíli doktor vyloučil vnitřní zranění. Nechají si ji tu přes noc a zítra ráno si ji můžu odvést domů, ovšem do domácího léčení!“řekne Marek a při poslední větě se mi podívá přímo do očí.
„Já ležet nebudu..“zašklebím se hned.
„Ale budeš“ ujistí mě hned mamka starostlivě.
„Co tu sakra všichni děláte?!“ozve se rozzlobený hlas ode dveří a já se tam, jako všichni ostatní podívám. Stojí tam postarší pan doktor, který mě bral od záchranáře a sestřička.
„Pane doktore jsem matka Nikoly, a tohle je moje mladší dcera“představí je mamka hned.
„Neřekl jsem vám pane Hanychu, že vaše manželka musí odpočívat?! Měli by jste jít všichni domů, příjděte až zítra!“
„Marku, prosím zůstaň“zašeptám Markovi tak, že to slyší jen on. Mamka se po chvilce vzdá a spolu s Aničkou hned opustí pokoj a když začne doktor křičet i na Marka, ten se nenechá jen tak vyhodit..
„Tak poslouchejte! Někdo se mi pokusil zabít manželku a vy mě teď budete od ní vyhazovat?! Zůstanu tu s ní ať se vám to líbí nebo ne, protože jak jste si všiml já jediný si ji dokážu pohlídat a ochránit a pokud mátě něco proti, zavolejte na tohle číslo a můj šéf vám to rád vysvětlí sám!!“zařve na něj Marek.
„Dobře, ale nesmí se rozčilovat a musí být v klidu“couvne před Markem doktor.
„Děkuju“řekne už Marek normálním hlasem.
„Dobrou noc“ popřeje nám a i se sestřičkou zmizí.
„Děkuju“zašeptám hned co odejdou.
„Stejně bych to udělal, teď bych tě tu nenechal samotnou“ řekne a posadí se na židly, která je hned vedle postele.
„Marku, omlouvám se“řeknu a trochu se nadzvednu, abych se posadila.
„Za co prosím tě?“nechápe.
„Za to všechno, protože kdyby sis mě nevzal, nic z toho by se nestalo...zničila jsem ti auto a to jsem ti slíbila, že ti s ním nic neudělám.“
„Na autě mi nezáleží, hlavně že ty jsi v pořádku, když nepočítám ty modřiny. A takhle už nemluv, jsem rád, že jsem si tě vzal a tohle se co nejdřív vyřeší, teď zkus spát, musíš si odpočinout“ řekne a pohladí mě po tváři.
„Lehneš si ke mně prosím?“ zeptám se a trochu se odsunu, abych mu udělala vedle místo. Marek hned ze sebe shodí policejní sako a jen v košili ke mně vklouzne do postele. Hned se k němu přitisknu a položím mu hlavu na hruť. Marek mě hned přikryje starostlivě peřinou a začne hladit po zádech.
Vzbudí mě o chvilku později Markův mobil a on, jak opatrně vstane z postele a hovor přijme.
„Ahoj tati, ne neboj je v pořádku, teď spí, zůstanu u ní. Někdo ji vytlačil ze silnice a má jen pár modřin a škrábanců v obličeji, pokud to půjde dobře, tak ji zítra dovezu domů. Nevím vůbec kdo to byl, ale typoval bych to na Petra, toho kluka co ji poslal ten balík a co se s ním pohádala na svatbě. Možná si myslel, že v tom autě jedu já, kdo ví..tati budu končit, ať ji nevzbudím, bylo toho na ni moc a potřebuje se vyspat. Dobře, uvidíme se zítra ahoj“ rozloučí se s ním. Pak jen slyším, jak si sedá na židly vedle mě a bere mě za ruku.