Dohodnutý sňatek 15

Druhý den se probudím jako první. Marek sedí na židly a hlavu má položenou na posteli a spí. Je na něj nádherný pohled, uvědomím si.
„Marku..Marku, vstávej“šeptnu a pohladím ho po hlavě. Netrvá to dlouho a Marek se nepatrně zavrtí a pak hlavu otočí ke mně.
„Ahoj, jak ti je?“ zeptá se hned.
„Bylo líp.“usměju se na něj.
„Zajdu pro doktora a snad tě pustí, vydrž ano?“řekne a já jen přikývnu. Marek hned vyběhne z pokoje a já se tam ocitnu sama. Netrvá to dlouho a vrátí se zpátky i s ním.
„Dobrý den paní Hanychová, jak vám je?“zeptá se hned.
„Bylo líp“odpovím stejně jako Markovi.
„Podívám se na vás a když to půjde propustím vás domů ano? Ale budete ležet!“ řekne mi důrazně jako včera Marek. „prosím vás vyhrňte si trochu košili, ať vám můžu prohlídnou břicho“ požádá mě hned. Hned vykonám jeho rozkaz a vyhrnu si košili nahoru a doktor mi hned začne ohmatávat břicho, což není zrovna moc příjemné, zvlášť když je celé modré a on má studené ruce!!
„Dobře, co hlava? Bolí?“ zeptá se a já si košili rychle stáhnu dolů.
„Trochu, ale to bude tím, že jsem se do ní praštila.“ pokrčím rameny a doktor jen přikývne.
„Tak myslím, že pokud se i paní cítí v pořádku, tak by mohla jít do domácího léčení. Jen vás chci požádat, aby jste ji nenechávali samotnou, aby jen ležela a šetřila se. Zažila nehodu, při které podle karty se ji někdo pokusil zabít, ale myslím, že vy jako policajt o tom víte své. Takže paní Hanychová“ obrátí se na mě „ležet, ležet a odpočívat!!“ poručí mi a já jen co se otočí ke mně zády, obrátím oči v sloup. Marek to samozřejmě viděl, ale jen se na mě usmál a pak spolu i s doktorem vyšli ven, protože mu doktor chtěl něco říct..
„Tak pojedeme domů“vrátí se za chvilku Marek.
„Souhlasím, už mi to tu leze krkem“ řeknu a spustím nohy dolů z postele.
„Niky, počkej pomůžu ti“ řekne a hned ke mně přiskočí i s mým oblečením. Nakonec mi pomůže se nasoukat do riflí, trika a pak přes mě přehodí jeho bundu. Boty popadne do ruky, stejně jako všechny moje věci a nakonec mě vezme do náruče.
„Nemáš se namáhat“pokrčí rameny a vyjde semnou ven.
„Marku, zvládnu to sama!“protestuju hned, ale Marek trvá na svém.
„Volal jsem tvoji mamce, bude tě čekat u nás, aby se o tebe postarala, je tam i Anička, takže nemusíš mít strach. Musím na chvilku do práce, ale na oběd se vrátím ano? Zkusím si zařídit pár dní volna, abych mohl být s tebou a pokud se mi to nepodaří tak s tebou budou ti tři.“řekne. „sakra kam jsem si dal klíče od auta?“ řekne spíš pro sebe. „myslíš, že bys vydržela chvilku na nohou? Potřebuju je najít“
„Určitě jo“ přikývnu a to už ucítím pevnou zem pod nohami. Marek hned začne hledat po kapsách klíče od auta a nakonec je najde..Hned hodí dozadu všechny věci a pak se obrátí ke mně, aby mi pomohl do auta.
„Seď a ani se nehni“ poručí mi a oběhne auto. Copak mám jinou možnost? Pomyslím si a zapnu si pás.