Dohodnutý sňatek 16

„Zlatíčko, jsem tak ráda, že jsi tady!!“řekne mi mamka jen co přijedeme před dům.
„No tak mami, vždyť jsem zdravá jako řípa“ řeknu. Marek ke mně hned přiskočí a vezme mě do náruče, aby mě posléze položil do postele a pak ještě skočil pro všechny moje věci, které nechal v autě.
„Jak se cítíš?“posadí se ke mně mamka s Markovým tatínkem.
„No moc dobře ne.“odpovím a to už mi do postele skočí Becky. „ahoj Becky, po tobě se mi stýskalo, ty moje zlatíčko“ řeknu ji hned a začnu ji škrábat na tělíčku.
„Tati, můžeš na chvilku?“objeví se ve dveřích Marek a jeho tatínek se hned zvedne a odejde s ním na chodbu.
„Kde je Anička?“zeptám se na sestru.
„Ještě spí vedle. Marek volal otci, že ti máme dělat společnost a ten nás hned přestěhoval sem. I když pochybuju o tom, že nás potřebuješ, když má teď Marka co?“ zeptá se mamka s úsměvem.
„Co tím myslíš?“nechápu hned.
„Copak sis toho nevšimla? Zamiloval se do tebe až po uši! Měla jsi vidět jak vyváděl, když se dozvěděl, že jsi měla nehodu..museli jsme se minout, protože já jsem jela sem a když se to dozvěděl v práci, jel rovnou sem a byl nepříčetný..křičel, řval, málem jsem myslela, že nás zastřelí“zasměje se mamka.
„Vtipný. Marek mě má jen rád, ale nemiluje mě víš.“ušklíbnu si a pak toho necháme, protože dovnitř vejdou oba dva, jak Marek tak jeho otec.
„Musím zatím odjet, tak se prosím vás o Nikču postarejte. Zkusím se vrátit na oběd, ale nic neslibuji. Kdyby se něco dělo, tak mi hned zavolejte. Niky, víš že máš..“
„Jen ležet a odpočívat?“doplním větu za něj.
„Jo, takže to víš. Dodržuj to jasný!“přikáže mi.
„Dáme na ni pozor.“slíbí mu mamka s úsměvem. Marek se ke mně hned nakloní, dá pusu na tvář a s tímhle odejde. Neujde mi ovšem mamky pohled, který na mě hned hodí...
„Potřebuješ něco? Mám ti dojít pro snídani?“nabídne mi Markův tatínek.
„Ne děkuju. Chci tu zůstat sama prosím vás“ požádám je hned. Markův tatínek jen přikývne a hned odejde, zatím co mamka zprvu váhá, ale pak nakonec taky odejde.
Hned jak odejdou, vyskočím na nohy a servu ze sebe všechno oblečení. Všechno mě to stahuje, obleču si hned košilku se županem a oblečení narvu až na spodek skříně. Pak přejdu k oknu a zadívám se ven. Je tam krásně, svítí sluníčko a ani větvička na stromku se nehne..Jak ráda, bych byla teď venku, nebo alespoň s někým s přátel...
„Nemáš ležet?“ozve se za mnou známý hlas. Panebože, že by...
„Terezko!!“vykřiknu hned a otočím se na svou nejlepší kamarádku, která stojí ve dveřích a jen se na mě pobaveně dívá.
„Ahoj brouku,“řekne a hned ke mně přijde a pořádně mě obejme.
„Co tu děláš?“podivím se a za její pomoci dojdu k posteli, kde si obě sedneme.
„Marek myslel, že bych za tebou mohla zajet, když mi řekl co se stalo, neváhala jsem sni minutku a jsem tady“vysvětlí mi hned.
„Moc děkuju,“řeknu hned.
„Kdo to byl víš to?“ zeptá se a já jen zakroutím hlavou.
„Neviděla jsem ho, auto mělo černé skla.“ pokrčím rameny.
„Já to nechápu, kdo by se tě pokusil zabít! Vždyť jsi nikomu nic neudělala, tak proč?!“ nechápe Terča.
„Kéž bych to věděla, jenže já už nevím nic. Marek včera mluvil s otcem, myslel si, že spím, ale já to slyšela. Myslí si, že to mohl udělat Petr, protože ví, že to auto bylo Markovo, ale já si nemyslím, že by ho chtěl Petr zabít, nebo mě“
„Niky, ale co když je to pravda? Co když se vážně pokusil Marka zabít nebo tebe ze zlosti? Miluje tě a víš kolik takových činů bylo ze zlosti?“
„Nechci o tom ani přemýšlet ani se bavit.“řeknu hned. Copak by byl můj nejlepší kamarád tak smyslů zbavený, že by se pokusil zabít mě nebo Marka? Vždyť jsme byli skoro 6 let nejlepšími kamarády, tohle by nedokázal!!