Dohodnutý sňatek 22

„Ahoj!“vykřikne jen co mě uvidí a hned se obejmeme.
„Ahoj, jdeme?“zeptám se a ona přikývne. Hned se vydáme směr škola, která je odtud kousek a proto jakmile ji zahlédneme, hned zpomalíme.
„Co Anička, je ve školce nebo doma?“zeptá se
„Doma, Marek ji dneska půjde zapsat do školky u nás, aby se o ni mohla tak trochu víc starat Martina a ne já, když jsem teď opět ve škole.“ pokrčím rameny.
„A jak to teď mezi vámi je vůbec?“zeptá se zvědavě.
„Líp než na začátku rozhodně. Já mám ho strašně moc ráda a on mě...postupně jsme se začali mít rádi a mě připadá, že se známe několik let a ne jen 2 měsíce“ přiznám ji a zakotvíme v parku před naší školou, kde si ještě na chvilku sedneme, protože máme čas.
„To jsem fakt ráda,“usměje se na mě „bylo na něm vidět, že tě má rád už když jsi měla tu nehodu“
„Jo furt se o mě staral“ přikývnu.
„Já jsem ti říkala, že se do sebe zamilujete“ usměje se na mě.
„Hm“řeknu jen a podívám se před sebe, kde jdou další naši spolužáci a jakmile nás uvidí hned si to namíří k nám.
„Ahoj!!“pozdraví nás nadšeně Lucka s Hankou a posadí se na zem před nás, kde si hned zapálí.
„Ahoj holky, taky vám připadá nemožný že ještě rok a konec?“zeptá se jich Terča a odmítne nabízenou cigaretu.
„No jo to je hrozný jak rychle to uteklo, ale co pak ještě další roky na vysoké, pokud se tam dostanu takže do školy budu chodit furt“ řekne Hanka.
„Jak ses měla přes prázdniny?“zeptá se mě Lucka.
„Nic moc“odpovím jen.
„Slyšela jsem co se stalo tvoji mamce. Je mi to líto fakt“ řekne Hanka.
„Díky“
„Jak to snášíte s Aničkou?“zeptá se.
„Ségra překvapivě dobře, první furt brečela, ale teď už je v pohodě.“pokrčím rameny. Nakonec počkáme než holky dokouří a společně se vydáme do školy, abychom našli naši třídu, kterou nám jak zjistíme, zase přestěhovali. Tam kde byla minule je teď cedulka 1.PO takže se vydáme prohledat celou školu, abychom našli správnou cedulku.. Nakonec ji najdeme až v posledním patře úplně vzadu.
„Super, tak tady jsem ji chtít nechtěla“řekne zklamaně Lucka a zaleze do třídy, ve které je už pár našich spolužáků.
„Ahoj holky!“pozdraví nás všichni jen co vejdeme dovnitř.
„Ahoj!“odpovíme jim zároveň a já hned zapadnu za Terčou, která vybrala úplně poslední lavici v řadě u okna, zatím co holky si sednou před nás.
„Hele koho myslíte že budeme mít za třídní? Myslíte že nám zůstane naše?“zeptá se nás Lukáš, který sedí pohodlně na lavici.
„Určitě jo, kdyby ne tak by nám to snad řekla ne na konci?“řekne Lucka.
„Hm to je fakt“uzná Lukáš „tak co Niky? Jak ses měla o prázdninách se svým manželem?“obrátí se na mě.
„To tě nemusí zajímat“ zašeptám jen a vidím Terču, jak Lukášovi naznačuje ať mě nechá být, a on ji naštěstí poslechne, nebo to možná bude tím, že příjdou další spolužáci a on se začne věnovat jim...
Se zvoněním do třídy vejde naše třídní učitelka, kterou máme už od prváku a všem se evidentně uleví, když spatří ji a ne někoho jiného..
„Dobrý den“pozdraví nás zvesela a položí na stůl papíry s rozvrhy a naše studijní průkazy, které mají jako minulé roky žlutou barvu.
„Takže se vidíme za vaše 4 roky na naší škole po 4 a já doufám, že letošní školní rok zvládneme spolu v naprosté pohodě jako ty předešlé a nebudou žádné problémy, protože tenhle rok je pro vás velice důležitý, maturita a přihlášky na vysokou. Věřte mi, že tenhle rok uběhne daleko rychleji než ty minulé dohromady“ řekne učitelka a podívá se po celé třídě.
„Pamatuju si, že když jste nastoupili do prváku, bylo vás tu 30, všichni jste byli zvědavý, nervózní co se bude dít a teď vás je tu 18 a už jste ve 4 ročníku a za pár měsíců naši školu opustíte. Strašně rychle to uteklo a já jsem ráda, že jsem vás mohla doprovodit až sem, do čtvrťáku a doufám, že všichni uděláte maturitu a všem se splní přání jít na vysokou“ usměje se na nás.