Dohodnutý sňatek 27

„Niky? Můžu?“ozve se jmenovaný a strčí hlavu do dveří.
„Jasně co se děje?“zeptám se a rychle si utřu slzy.
„Copak ti je?“zeptá se a klekne si ke mně.
„Nic, co se děje? Neříkej mi, že musíš do práce!“ řeknu trochu naštvaně.
„Niky, fakt se omlouvám, ale musím tam na skok něco se stalo. Zvládneš to tu s těmi třemi? Val taky někam musela jet a já si holky vzít fakt nemůžu“ řekne.
„V pohodě, já je nějak zabavím. Klidně jeď, ale vrať se brzo jo?“ usměju se na něj.
„Slibuju,“řekne jen. Pak se ke mně nahne, aby mě políbil a s úsměvem na tváři odejde z koupelny.
Po delší chvilce, která se mi zdá malinká, ale jak zjistím je to skoro hodinka, slezu dolů, kde jsou všichni tři holky a koukají na televizi. Taky co by se dalo dělat, když venku začalo sněžit!!
„Tak princezny, copak chcete dělat?“zeptám se.
„No ségra ty vypadáš“zasměje se Anička.
„Hele nehodnoť můj vzhled a řekněte mi co chcete dělat? Já se musím učit, takže bych byla ráda, kdyby jste si zábavu našli, ale pokud ne tak se o to postarám“pokrčím rameny.
„Teto, klidně se běž učit my se budeme dívat, že jo?“obrátí se na všechny nejmladší Sabinka.
„Děkuju Sabinko, dávej na ty dvě pozor jo? A kdyby něco tak já budu v ložnici“řeknu a pohladím nejmladší po zlatých vláskách, které zdědila po své mamince.
„Dobře“usměje se na mě. Ještě se podívám na Aničku a pohledem ji varuju, ať nic nedělá, protože je mi jasné, že když je moje sestra ve společnosti malé Danielky, tak klidná určitě nebude natož tak hodná!

„Niky? Niky vstávej!“vzbudí mě Valériin hlas a já zmateně zvednu hlavu ze stolu, kde jsou usnula nad učením a podívám se do vysmáté Valeriné tváře.
„Co se děje?“ zeptám se stále zmateně a rozhlídnu se kolem. Teprve teď mi dojde co se děje. Val se vrátila z lékárny.
„Mám pro tebe ty testy“vysvětlí mi.
„Aha, tak je tady nech já si je pak vezmu“řeknu. Val hned, pobaveně vytáhne z kabelky 6 těhotenských testů.
„Měla by sis lehnou, jde vidět že jsi unavená“ založí si ruce na prsou a opře se o stůl. Jen zakroutím hlavou a znovu se začnu do učiva z ekonomiky, nad kterou jsem usnula.
„Udělej si ty testy a pak mi děj vědět“poprosí mě ještě než odejde. Jen přikývnu a začtu se do Evropské unie, která je jedna z nejjednodušších otázek maturity. Bohužel mi nic z toho co čtu neleze do hlavy, protože stále mám vedle sebe testy. Nakonec to vzdám, jeden popadnu a jdu do koupelny.
Tak a teď se uvidí..všechno se rozhodne...
Ty tři minuty, co jsem seděla na zemi a vedle sebe měla položený test a čekala, jestli bude pozitivní nebo negativní, byli mé nejhorší v mém životě.

„NĚCO TI MUSÍM ŘÍCT ZLATÍČKO,“ŘEKLA MI TENKRÁT MAMKA, KDYŽ SE MI CHYSTALA OZNÁMIT, ŽE ČEKÁ ANIČKU.
„CO SE DĚJE?“ZEPTÁM SE A SPOLEČNĚ SE POSADÍME NA SEDAČKU, KDE MĚ HNED MAMKA VEZME ZA RUCE.
„NIKY, CO BY JSI ŘEKLA TOMU, KDYBYS MĚLA JEŠTĚ SESTŘIČKU?“ USMÁLA SE NA MĚ A VE MNĚ HRKLO. SESTRU? VE SVÝCH 13 LETECH MÝCH SESTRU? PANEBOŽE...TAK PŘECE JEN...
„TO JE SUPER!“ZARADOVALA JSEM SE A SKOČILA JSEM JI HNED DO NÁRUČE. TAK JÁ BUDU MÍT SESTRU? SESTRU O KTERÉ JSEM SNILA NĚKOLIK LET? PANEBOŽE...
„TAK, TADY JE TVOJE MALINKÁ SESTŘIČKA“ŘEKLA MI MAMKA, KDYŽ JSEM K NÍ PŘIŠLA NA POKOJ PO NÁROČNÉM PORODU. JEN CO JSEM UVIDĚLA SVOU MALIČKOU SESTRIČKU S MAMČINÉM NÁRUČÍ, HNED JSEM ZAČALA PLAKAT A NEBYLA SCHOPNA SE POHNOUT. BYLA TAK MALIČKÁ...
„NEBOJ SE“USMĚJE SE NA MĚ MAMKA A JÁ SI OPATRNĚ PŘISEDNU NA POSTEL A PAK SI VEZMU ANIČKU DO NÁRUČE...

Tři minuty už dávno uplynuli, to mi bylo jasné, ale já se nedokázala podívat na zem, kde ležel test. Pak jsem se nakonec jen odhodlala a se zavřenýma očima a hlavně rozklepanými rukama, jsem si test vzala..Přidržela jsem si ho před sebou...
„Raz...dva...tři..“zašeptám a oči otevřu. Ihned odhodím test na zem a okamžitě se rozpláču. Bohužel nevím jestli jsou to slzy smutku, nebo radosti...