Dohodnutý sňatek 28

„Niky, můžu si lehnout za tebou?“ přiskočí ke mně Anička večer.
„Klidně broučku“usměju se na ni a přitáhnu si ji k sobě. Zakryju ji peřinou a ona se ke mně hned otočí.
„Něco tě trápí?“
„Ne proč?“zasměju se a je mi jasné, že musí poznat, že je smích je nucený.
„Je ti něco. Pohádali jste se?“zeptá se mě to malé 4 leté zlatíčko.
„S Markem? Ne vůbec, jak tě to jen napadlo?“ nechápu.
„Připadá mi to tak“řekne jen a přitiskne se ke mně ještě víc.
„Ale není to tak, a i kdyby bylo tak na to nemysli, protože je to naše věc ano? Zkus spinkat ať jsi zítra čilá jako rybička“ usměju se na ni a dám ji pusu na tvář.
„Dobrou“popřeje mi. Celou tu dobu než usne ji hladím po ručce a až mám opravdu jistotu, že spí a je pravý čas, vstanu. Obléknu si župan, který jsem si připravila vedle postele, vezmu ze šuplíku 6 těhotenských testů a potichu, abych Aničku nevzbudila, se vydám dolů.
Posadím se na sedačku a přikryju se dekou, protože i když mám teploučký župan, zima mi je. Testy položím vedle sebe a jen čekám, až se ozve z venku auto a pak klíče v zámku. Dočkám se skoro do půl hodiny, kdy už mě začne brát spaní, ale zvládnu to neusnu.
„Niky, co tu děláš? Nemáš už dávno spát?“podiví se Marek jen co mě spatří sedět na sedačce.
„Ahoj,“usměju se jen na něj a odhodím deku, kterou zakryju testy.
„Copak tu děláš? Stalo se něco holkám?“ zeptá se vystrašeně a klekne si přede mě.
„Ne všichni jsou v pořádku“zakroutím hlavou „Marku...já..musím ti něco říct“
„Povídej,“vyzve mě se starostí v očích a hlase. Místo odpovědi vytáhnu svých 6 testů, které mu hned podám a on je s vyděšeným a nechápajícím pohledem vezme do svých rukou, aby zjistil o co jde. Jeden po druhém si prohlídne a pak je položí na stůl.
„Je to to, co si myslím?“zeptá se a já jen se strachem přikývnu.
„Všechny mi vyšli pozitivně...Marku..jsem těhotná opravdu“ řeknu a cítím, jak mám oči v momentě plné slz.
„Neplač“řekne hned. Hned se posadí vedle mě a obejme mě. „co chceš dělat?“
„Nic.“zasměju se „prostě za pár měsíců nebudeme jen my dva, tedy ještě s Aničkou, ale budeme mít ještě naše dítě. Na potrat nejdu ani omylem,!“řeknu hned a Marek mě pustí.
„Už jsem se bál, že to řekneš. Nebude to lehké, maturita, škola, Anička, a teď i naše miminko...panebože, takže já budu táta? Niky, to snad není možný!“ řekne hned nadšeně.
„Je Marku“ujistím ho „nezdá se ti to“
„Nedoufal jsem, že to takhle skončí. Naše manželství, s dětmi..“
„Já taky ne.“usměju se na něj a hned ho obejmu. Proč se mi zdá, že se mi teď začínají splnit moje tajná přání? Mít milujícího manžela, rodinu a teď se mi splnilo i dítě. Že by se mi přece jen splnilo přání, které jsem si přála nad dortem? Nad 18 svíčkami?

„Niky, Niky!!“vzbudí mě v noci Aniččin vyděšený a plačící hlásek. Hned se vyděšeně posadím a rozsvítím lampičku na stolku, abych zjistila co se děje.
„Copak se děje?“zeptám se a ucítím vedle sebe pohyb, jak se vedle mě posadí i Marek.
„Někdo je v domě!! někdo tu chodí..“řekne vyděšeně a já se ještě vyděšeněji podívám na Marka.