Dohodnutý sňatek 29

„Jak to víš?“zeptá se ji hned a sáhne pod polštář, odkud vytáhne zbraň.
„Šla jsem se napít a viděla jsem stín v obýváku, myslela jsem si, že jsi to ty nebo teta, ale ta spí a ty jsi tady!!“řekne a rozbrečí se.
„Půjdu tam, zůstaň tady a ani se odtud nehni!“poručí mi Marek a vystřelí z pokoje jako raketa.
„Pojď sem zlatíčko“vyzvu Aničku, aby si ke mně lehne a ona to hned udělá.
„Teto, prý máme jít za tebou“ozve se rozespalý Danielky hlásek a v momentě mám v posteli i Danielku se Sabinkou, zatím co jejich maminka, za mnou nepřišla.
„Kde máte maminku?“zeptám se jich hned.
„Šla za strýcem dolů“řekne mi ještě Sabinka než zavře oči a znovu usne. Danielka i Anička následují její příklad, takže za chvilku už všechny tři spí tak tvrdě, že by je nevzbudil ani tank.
Neváhám ani minutu a vydám se dolů taky. Kašlu na župan nebo papuče, přejdu celý dům jen v pyžamu a ponožkách a zastavím se na prvním schodku, protože uslyším hlasy, které přicházejí z obýváku.
„Sakra, co tu chceš?!! tady nemáš to dělat, je skoro půlnoc takže se sbal a vypadni!!“ křičí právě Marek na někoho.
„Chci mluvit s Nikolou! Chci si ji vzít je moje!“uslyším známý hlas a hned se mi zatočí hlava. Petr. Naštěstí si mě doteď nikdo nevšiml a proto hned sejdu dolů, kde se schyluje k ještě větší hádce.
„Niky, co tu sakra děláš?“všimne si mě jako první Marek a hned ke mně přiskočí, protože nejspíš pozná, že nemám daleko ke zhroucení.
„Chci s ním mluvit!“řeknu naštvaně a podívám se na Petra, kterému se v ruce blýskne nůž.
„Rozhodla ses pro mě viď?“zeptá se s nadějí v hlase.
„Petře, sakra co tu chceš?! Vypadni už a nech mě na pokoji! Mám svůj život, svoji rodinu a nechci tě! Nemiluju tě chápeš to?! Zabil jsi mi matku, možná i sestru, možná i mě a teď mám jít s tebou!? Po tom všem?!“rozkřiknu se na něj a odstrčím od sebe Marka.
„Udělal jsem to pro tebe!“hlesne jen Petr.
„Pro mě?! Zabil jsi mi rodinu a chtěl jsi zabít i mě!! tak tohle všechno jsi dělal pro mě?!“ zařvu na něj.
„Měl tam sedět on!“ukáže na Marka.
„Chtěl jsi zabít ho?“zašeptám s očima plných slz. Všichni měli pravdu, teď jsem si to potvrdila. Všichni mi to říkali, ale já hloupá jim to nevěřila..nevěřila jsem tomu, že můj 6letý nejlepší kamarád, by se mě nebo mou rodinu pokusil zabít, nebo spíš zabil ji!!!!!!!!
„Jen abychom byli spolu!! miluješ mě a ty to víš přiznej si to!“řekne.
„Jak bych mohla milovat někoho, kdo by zabil matku? Kdo se pokusil zabít mě nebo kluka, kterého miluju?!“zavřu na něj a teprve teď si uvědomím, že jsem poprvé řekla, že Marka miluju.
„Miluješ mě!“zařve na mě Petr.
„Ne! Petře vypadni! Nechci tě vidět, nepleť se mi do života a nech mě žít!!“zařvu na něj už na pokraji sil a v tu chvíli se mi podlomí nohy a spadnu rovnou do Markovi náruče.
„Niky, jsi v pořádku?“zeptá se hned Marek vyděšeně a oddělá vlasy z obličeje.
„To bude dobrý.“řeknu slabě a pak se otočím na Petra „měl bys jít. Nech nás na pokoji a zapomeň na to, že vůbec existuju a i na to, že jsme kdy byli přátelé.“ řeknu smutně.
„Takhle to neskončí Nikolo, takhle ne!!“slíbí mi naštvaně.
„Ne Petře už to dávno skončilo. Já mám svůj život, svou rodinu a ty do ni odteď nepatříš. Odejdi a už se nikdy nevracej, nech mě na pokoji“ zašeptám.
„Vrátím se, jednou se vrátím!“slíbí mi. Hned zavřu oči, aby neviděl mé slzy a pak jen slyším, jak se otevřou a zavřou dveře.
„V pořádku?“slyším Markův hlas a cítím, jak mě hladí po tváři.
„Doufám, že ano. Chci se ti omluvit, že jsem ti nevěřila, když jsi mi i s Terčou stále říkal, že za vším je Petr. Kdybych to věděla už dřív, nic takového by se nestalo“
„Byl to tvůj nejlepší přítel, takže se nedivím, že jsi mi nevěřila. Taky bych nikomu nevěřil, kdyby mi tohle tvrdili o mém nejlepším příteli. Nemysli už na to, půjdeme si lehnout, ty by ses měla zase jednou pořádně vyspat, potřebuješ to, hlavně teď“ usměje se na mě a položí ruku na moje, zatím, ploché bříško.
„V naší posteli spí všechny děti“usměju se na něj a stisknu jeho ruku na svém břichu.
„Tak si půjdeme lehnout do mého starého pokoje“pokrčí rameny. Hned mě popadne do náruče a i přes můj protest mě vynese až do pokoje, kde mě položí do postele a lehne si ke mně.
„Niky?“zeptá se po mě chvilce ticha, kdy zřejmě ani jeden z nás nemůže usnout.
„Hm?“
„Je pravda, co jsi říkala Petrovi? Že mě miluješ?“ upřesní to a já se jen usměju. Věděla jsem, že se dřív nebo později zeptá a musím říct, že mu to trvalo díl než jsem čekala.
„Už to tak asi bude“zašeptám a přitisknu se k němu.