Spanilé ženě srdce mého

Chtěl bych být z lásky sličné romantikem, jehož srdce bude plápolat žárem nehasnoucího citu skoleného mohutnou silou v bělostných rosných substancích stoupajících z vodní hladiny ku modravému nebi v překrásném vlahém ránu stvořeném z blankytného jasu.

Mohutné orchestry líbivého žabozpěvu nechť jsou mi nápomocny, při mé rozevilé tvorbě umělecké v té nejúžasnější a nejskvostnější rozkoši jakou jen muž umí cítiti ku ženě srdce svého.

Má snůška veršů rozevlátých pro tebe se dá přirovnati zvuku labutích křídel stříbrohvězdných, které svým roztančeným pohybem hladily vánek jemnojemný, zrozený z těch nejintimnějších vírů esencí vzdušných.

Dráždivá vůně žlutých nufarů lákala můj neskonalý inspirativní talent ku nebeským polibkům vášně úctyhodné pro něž bych obětoval i první rajské zaslíbení pod trnkou v květech rozevilou.

Právě tu a právě zde se ti dvořím lásko má

Poslouchej dobře verše mé :

Párkrát tě vidět stačí

Já uviděl tě párkrát,
nahou a tak svůdně překrásnou,
svlékal jsem tě dvakrát,
buď mojí touhou milostnou.

Dech se mi plaší přímo o závod,
srdíčko tluče tónem zvonovým,
prosil jsem boha o návod,
skolím tě sladem hroznovým.