Samuel - 31.díl - Epilog

O dva roky později…

…Splnil jsem Jessice, co jsem jí jednou ve slabé chvilce slíbil, a dopsal konečně svůj deník až do jeho úplného konce.
Konce? Usmál jsem se. Můj život přece znovu začal, vrátil jsem se zázračně zpět do jeho teplé náruče, byl jsem opilý štěstím, připadal jsem si jako právě zrozená hvězda, která nadšeně svítí do tmy, aby všem radostně sdělila…já jsem zde, živá a svěží, podívejte se na moji zář…

Mým domovem se nyní stalo Irsko a město Ros Comain. Brianovi jsem po náhlé smrti lorda Charlese navzdory jeho závěti přenechal rozlehlé panství i své rodné sídlo poblíž Malmesbury, včetně šlechtického titulu.
Mně postačí ten můj, který ukrývám ve svém srdci, a s úsměvem přijímám, když mne má drahá Jessica žertovně nazývá „jeho Výsostí, princem z Údolí egyptských králů“…
Nebylo to pro mne lehké zvyknout si na dnešní svět, tolik odlišný od toho mého, v jakém jsem před sto lety žil, s její oddanou podporou jsem to však zvládl. Musel jsem jí ale slíbit, že budu souhlasit s pravidelnou péčí jejich rodinného lékaře. Měla neustálé obavy o můj zdravotní stav, vzhledem ke skutečnosti, kolik mi je navzdory tomu, jak vypadám, opravdu let. Zatím jsem ale byl v pořádku.
Po dlouhém přemlouvání jejího otce, který mi mimochodem s pomocí svého přítele musel obstarat nové osobní doklady, maličko pozměněné pouze v letopočtu narození, rozhodl jsem se také dokončit svá studia a tím využít svých bohatých znalostí. Budu se stejně jako on věnovat archeologii.
Aspoň budu mít konečně možnost poznat zemi svých pravých předků. Bylo nutné také zařídit přemístění ostatků faraona i mého otce tam, kde měli odpočívat již celé věky, do daleké Gízy.
Ani mne nenapadlo, že k tomu budu mít příležitost tak brzy.

Když jsem požádal profesora Jacka Rowlanda o ruku jeho dcery, neměl nejmenších námitek.
O měsíc později jsem si již Jessicu odváděl k oltáři, v těch nadýchaných bílých šatech byla nádherná, plnými doušky jsem nyní přijímal to, co mi kdysi dávno bylo tak krutě odepřeno.
Po okouzlující svatební noci jsem se jí k ránu s úsměvem zeptal.
„Jsi nyní šťastná, má lady Hamingtonová?“ Zvonivě se zasmála a ve svitu probouzejících se slunečních paprsků si prohlížela zlatý snubní prstýnek, třpytící se na její drobné ručce.
„Neskonale, a doufám, že ty také…můj sire Hamingtone…“ Usmál jsem se a místo odpovědi jsem ji znovu k sobě pevně přivinul a opět slastně vychutnal její hebkou vstřícnost…
Jako svatební dar jsme dostali od jejího otce zaplacený pobyt v Egyptě. Ihned po příjezdu do Káhiry Jessica trvala na tom, abychom navštívili jejího přítele.
Omar Shabba byl velmi sympatický muž, pohlížel na mne ale se zvláštní posvátnou úctou, tak trochu jsem věděl, proč. Má podobnost s faraonem Neferikarem byla totiž nezaměnitelná, a když mu Jessica vypověděla celý můj tajemný příběh, jeho úžas nebral konce, netajil svůj hluboký obdiv k ženě, která se tolik obětovala pro mou záchranu.
Nicméně byl šťastný, když jsem mu sdělil, kde se nachází všechno to, po čem již dlouhá léta spolu s panem Bradleym beznadějně pátrali.
Ihned po návratu z kouzelných líbánek ve stínu sfing a pyramid jsme zorganizovali převoz, u jednoho truhlářského mistra jsem narychlo objednal zhotovení sarkofágu, v němž bude navždy odpočívat Andrew…Na jednu věc jsem ale nezapomněl, ponechal jsem si raději zlatý prsten se symbolem života, aby skříňka zůstala již navěky uzavřená a nikoho nelákalo její zbylý obsah jakkoliv zneužít…

Nezasvěcenému by se vše mohlo zdát jako pohádka, kterou si někdo vymyslel pro pobavení.
Ale není…v mém srdci bude navždy místo pro vzpomínku na mou temnou minulost, ač by možná bylo lepší na ni zapomenout, ale zůstali v ní také všichni, které jsem kdysi dávno miloval, a ti budou navždy nesmazatelně zapsáni v mé paměti.

Včera mi poprvé položili do náruče mého syna. Nyní už bez obav o jeho bezpečí, držel jsem opatrně v rukou toho maličkého človíčka, který byl tolik podobný Jessice, ale měl oči, jaké mám já, a jaké měl Andrew, vlastně Dareios, můj pravý otec…temně zelené s jasným třpytem, ten mi zůstal a nyní jej zdědil i můj syn, stejně jako královskou krev, na níž si Andrew tolik zakládal a která nyní měla své pokračování.
Jessica neoblomně trvala na tom, aby se naše dítě jmenovalo po něm. Zprvu jsem se zdráhal, protože jsem věděl, jakým způsobem to jméno získal, nakonec jsem ale přece jen svolil.
Brian se stane jeho kmotrem, ani se neodvažuji přemýšlet o tom, v jakém jsou vlastně k sobě příbuzenském vztahu, snad bych na to ani nepřišel…
Hrozné vzpomínky na všechny mé dřívější oběti časem vyblednou, přestanou mne pronásledovat v mých snech,
a já si budu plnými doušky užívat života, obklopen svou rodinou, kterou jsem znovu našel, a také jejich bezmeznou láskou. Všechny mé nadpřirozené vlastnosti, které mne provázely od dětství, navždy zmizely, ale zjistil jsem, že mi vůbec neschází.
Přistoupil jsem ke kolébce a uložil malého Andrewa ke spánku. Jessica se k němu s úsměvem naklonila a pak nad něj symbolicky zavěsila amulet strážce, Brian mi jej nedávno vrátil, usoudil, že mi právem patří.
Přitáhl jsem si Jessicu k sobě a zadíval se do pomněnkové modři jejích očí. Potom jsem vzal její tvář jemně do svých dlaní a v nekonečně dlouhém polibku vyjádřil vše, co jsem nyní cítil...lásku, úctu a hlavně dík...
………………………………………………………………………………………………………………….
Let me be the only one
to keep you from the cold
now the floor of heaven`s lain
with stars of brightest gold
they shine for you
they shine for you
they burn for all to see,
come into these arms again
and set this spirit free...

/A.Lennox- Love song for a Vampire/

http://www.youtube.com/watch?v=vhG8zC4npsE&feature=related