Euphory - 3.kapitola

Dee vylezla z kabinky, přešla k umyvadlu a vsunula ruce pod proud teplé vody. Otírala je o sebe a zamyšleně hleděla do zrcadla.
'Jaké je to být v kapele....závazky, řídit se i podle programu ostatních....být pořád na něčem závislá...' Neustále si vsugerovávala, že být součástí kapely nepřináší žádný posun v kariéře. Snažila se ty dobré věci, ty klady, zapudit do hloubi mozku.
'Přátelé....zábava....Ti kluci vypadali jako celkem seriózní umělci...nadšení z nich vyzařovalo...'
,,Ne.‘‘ řekla si nahlas a zavřela vodu. Utřela si ruce do papírového ubrousku a poopravila rozmazanou linku pod pravým okem. Nespokojeně si prohlédla kruhy pod unavenýma očima a vyplázla na sebe jazyk.
'Dee, chováš se divně...' Usmála se a vyšla ze záchodů. Oblékla si mikinu a hodila si přes rameno tašku. Cvočky, které na ní byly připnuté jen zachrastily.
Vyběhla po schodech a vešla do velké vstupní haly. Zamířila ke vchodu, ale něco ji upoutalo. Na nástěnce bylo nové oznámení. Změnila směr a zastavila se před velkým plakátem, hlásajícím....
,,Ne, to ne.‘‘ vyhrkla a hrdlo se jí stáhlo.

Změna podmínek v metalové soutěži

Jsme vám nuceni oznámit, že se komise, která bude posuzovat účastníky soutěže, usnesla na změně jednoho z pravidel. Účastnit se smějí jen minimálně čtyřčlenné kapely. Jednotlivcům, párům nebo tříčlenným skupinám je účast zakázána.

děkujeme za porozumění
předseda komise - Thomas Axel


Dee se opřela zády o zeď a bezvládně se podél ní sesunula na zem. Přitáhla si kolena k sobě, položila na ně hlavu a nechala slzy tiše smáčet holé nohy.
'Tolik jsem se snažila....tolik trénovala...a to všechno bylo na nic....Ta soutěž....byla to motivace.....všechno se hroutí....'
Dee hlasitě vzlykla a ramena se jí nepatrně otřásla. Bylo jí jedno, že linky vezmou za své...všechno jí bylo jedno. Byla natolik ponořená do svého smutku, že si nevšimla tiše se přibližujících kroků. Ten někdo se k ní skrčil a povzbudivě ji pohladil po předloktí. Polekaně zvedla hlavu a upřela uslzené oči na Jacka, klečícího těsně před ní. Za ním stáli i ostatní. Danny s nepatrně nakloněnou hlavou a nic neříkajícíma černýma očima, Mike schovaný za vlasy a Josh, hladově hltající každý kousek jejích odhalených stehen.
,,Co chcete?!‘‘ vyjekla a zmateně hledala v tašce kapesník. Danny se k ní rychle nahnul, podávajíc jí celé balení. Vděčně ho přijala, ale nepodívala se na něj.
,,Všimli jsme si, že čteš to oznámení.‘‘ prohodil Jack konverzačním tónem a dívce se v očích blýsklo.
,,A přišli jste se mi vysmát?! To jste vážně tak hnusní?!‘‘ vzlykla a z očí jí vyhrkly další slzy. Jack jí je opatrně setřel hřbetem ruky a konejšivě se usmál.
,,Ne...víme jak jsi toužila po té soutěži. A my zase toužíme po zpěvačce. Takže....přidej se k nám, k naší kapele a my se s tebou zúčastníme té soutěže. Bude to ku prospěchu tobě i nám. Tak co?‘‘ navrhl jí a dva páry modrých očí se znovu setkaly. Její, tmavě modré, plné smutku, rozhořčení a jakési podivné smířenosti a jeho, trochu světlejší, vyzařující triumf a snad i trochu lítosti.
Dee nevěděla, co má dělat. Vypadalo to, že nemá na výběr. Vidina soutěže byla lákavější, bližší, než touha po sólové dráze.
'Vždyť se ještě všechno může změnit....'
Danny si k nim také přiklekl a vzal její ruku do svých.
,,Prosím. Tvůj hlas nás prostě uchvátil, nemůžeme tě jen tak nechat jít. A taky víme...Ernest nám řekl...že na tu soutěž ses připravovala dlouho. Hodně dlouho. Nenech se přemlouvat, uvidíš, že až ti zahrajeme naší hudbu, zalíbí se ti.‘‘ přesvědčoval ji a Dee se pro změnu vpila pohledem do jeho očí.
,,Jo....Ernie vždycky moc mluví...‘‘ šeptla a Jack věděl, že má vyhráno. Usmál se a vytáhl ji na nohy.
,,Takže souhlasíš?‘‘
,,Co mi zbývá....souhlasím.‘‘ řekla smířeně a Josh vesele zavýskl.
,,Doprovodíme tě domů jo? Kde bydlíš?‘‘ zeptal se Danny a vzal dívku kolem ramen. Zavrtěla hlavou a vyvlékla se z jeho objetí.
,,Promiňte...chtěla bych jít sama. Není to daleko, ale...‘‘ nedokončila větu a Jack chápavě přikývl.
,,Jasný. Máš mobil?‘‘ zeptal se ještě rychle, jako by se bál, že mu zmizí jako pára nad hrncem. Dee místo odpovědi zalovila v tašce a vytáhla malý Siemens.
,,Asi chceš číslo viď?‘‘ zeptala se s pokřiveným úsměvem a Jack zajel do telefonního seznamu.
,,Diktuj.‘‘ pobídl ji a zapsal si její číslo. Josh hned aktivně vytáhl svůj aparát a začal se také dožadovat kontaktu na ní. Už se smíchem potřásla hlavou.
,,Myslím, že bude stačit, když ho má Jack. No a já už půjdu. Docela se divím, že mi mamka ještě nevolala. Obvykle jsem doma v půl desáté, kdežto teď už je deset.‘‘ prohlásila při pohledu na displej a zvedla hlavu, aby se rozloučila. Najednou jí něco došlo.
,,Já ani nevím, jak se jmenujete...‘‘ hlesla a provinile si skousla dolní ret. Danny rychle zamrkal a byl rád, že se k dívce nahrnul Josh a uchopil její ruku do své.
,,No já jsem Josh. Josh Thurman. Momentálně nezadaný, aby bylo mezi námi jasno ano?‘‘ prohlásil zvučně a Dee se zasmála.
,,Jasný. A ty?‘‘ obrátila se na Mikea, kterému z tváře stále nezmizel výraz netopýra.
,,Mike Downing.‘‘ zamručel a mocně jí zatřásl s rukou. Trochu vytřesená se obrátila k Dannymu, který vypadal, že by nejraději utekl. Nakonec jí lehce stiskl pravici.
,,Daniel Nicodem, ale všichni mi říkají Danny.‘‘ hlesl a okázale se vyhýbal očnímu kontaktu.
,,A já jsem Jack, příjmením Halley. A tvoje příjmení je jaký? Jméno totiž už víme.‘‘ uchechtl se a Dee pochopila narážku.
,,Máma hrála v divadle, nemůžu za to, že jména z představení cpala i do rodiny. Jinak jsem Dee Dawsonová.‘‘ teatrálně se uklonila, pak si přitáhla tašku k tělu a s tichým ‘Tak ahoj příště, Jacku ty mi napiš.‘ zmizela ve vchodových dveřích.
,,Darling...‘‘ šeptl Danny víceméně pro sebe, ale Jack ho slyšel. Pozorně se na něj zadíval a přemýšlel, jestli je Dee konečně ta dívka, která nepatří do stáda. Očividně ano.