Dohodnutý sňatek 33

„Jak ji je?“zeptá se mě večer Marek, když uložím Aničku a když usne přijdu k Markovi do ložnice, kde si unaveně lehnu do postele.
„Už spí, myslím, že už na tom teď už bude snad líp, když ví, že nás má“
„Stejně ale nechápu, jak mohla uvěřit Petrovi“zakroutí hlavou a přitáhne mě k sobě.
„Jednoduše. Je malá, stačilo ji jen říct pár slov a bylo to“
„Ale já prostě nechápu proč věřila mu než mě..zná mě celý život a stačila mu jen chvilka a přestala co se stalo?“ zeptám se úplně zoufale.
„Nemysli na to. Hlavní je, že je v pořádku u nás a jsme všichni tři spolu. Teď už nás snad čeká jen to krásné, s ní a naším maličkým“ řekne a pohladí mě po tváři, po které stékají slzy.
„Sakra, nevím co se děje, furt brečím“ řeknu a rychle si slzy utřu.
„Hormony“řekne se smíchem Marek.
„Jak ty to víš?“užasnu.
„Val tím taky procházela tak si to ještě pamatuju. Jen doufám, že nebudeš kombinovat jídlo jako ona“
„No počkej možná budu“zasměju se „co ty víš co to mrně semnou udělá“
„To radši nechci vědět“řekne se smíchem a já se po něm hned oženu.
„Vtipnej fakt.“řeknu jen.

Než jsem se nadála, tak tu byli vánoční prázdniny, Vánoce samotné a Nový rok, který začal nádherně. Přijela totiž Valérie s Honzou i s holkami, na celé svátky, protože jsme je pozvali, abychom tu nebyli sami a Marek byl víc se svým bratrem, se kterým, jak se mi svěřil, se moc nikdy nevídal, od té doby co se odstěhovali.
„Myslím, že bychom vám měli něco všem říct“řekl Marek zničeho nic u večeře jednou večer a já se na něj nechápavě podívala. Co jim chce říct?, pomyslela jsem si.
„Co myslíš Niky? Můžeme jim teď všem už konečně říct pravdu?“usměje se na mě. Aha tak tuhle pravdu, uvědomím si a jen přikývnu. Kromě nás dvou, pravdu nezná nikdo, dokonce ani Anička, která i když na mě na hřbitově křičela, že budu mít dítě, tak se mi svěřila, že to bylo jen ve vzteku.
„Tak povídej brácha? Co nám chcete říct?“zeptá se Honza, zatím co Val na mě hází jeden pohled za druhým a když se na ni jen usměju a přikývnu, hned se usměje a vykřikne „Já jsem to věděla!“
„Co jsi věděla?!“nechápe Honza a holky se po sobě jen podívají.
„Copak ty to nechápeš?“zasměje se Val.
„Ne, v téhle rodině už asi nechápu nic“zakroutí hlavou Honza a já v tu chvíli vybuchnu smíchy, protože dál se mi tvářit se normálně nepodaří.
„Tak povídejte“vyzve nás Honza znovu.
„Brácha, za pár měsíců, tipuju si říct, že tak za 6, budeme mít další přírůstek v rodině“usměje se na něj Marek. Honza chvilku nechápe a když pochopí, zeširoka se usměje a plácne se do čela.
„Ty jsi v tom?!“řekne s úžasem.
„3 měsíc“odpovím.
„Tak to je...“na chvilku se zamyslí „síla“
„Cože? Takže ty budeš mít miminko?“ozve se Anička a já jen s úsměvem přikývnu.
„Aničko, budeš z tebe teta“řeknu.
„Fakt? My budeme mít mimino?“ zeptá se a já jen přikývnu. Pak se stalo to, co jsem nečekala. Po tom, co se mezi námi stalo, jsem myslela, že se rozpláče a uteče, ale ona místo toho přiběhla ke mně a objala mě!!
„A co to bude vůbec? Doufám, že konečně už ten kluk“zasměje se Honza.
„To ještě nevíme, ale taky doufám. Holek už tu máme dost“zasměje se Marek.
„Tím chceš říct co?“řekne jakoby naštvaně Val.
„Ale vůbec nic“zasměje se hned Honza. „jen že by jsme se už konečně rádi dočkali toho vytouženého kluka“
„Co ty víš“řeknu tajemně a usměju se na ně.
„Jak to máš vůbec se školou? Nechají tě odmaturovat?“zeptá se teď už vážně Val.
„Musí, nikdo jiný mi ji neudělá. Ale malí se narodí v červnu snad bude mít tolik rozumu a ne během maturity, takže bych ji teoreticky udělat měla“
„Ale prakticky to už bude horší co?“zeptá se mě Honza.
„Bohužel“ přikývnu. Kdo ví, co bude?