Až na dno (8 .kapitola)

Byla neděle a bylo vedro. Tedy, buďme přesní: bylo hnusné vedro. Na plážích aspoň občas zafoukal od moře chladný větřík, ale nahoře na srázu mezi hustým křovím se vzduch jen tetelil. Nadine to nevadilo, vlastně naopak. Vůně myrty a rozmarýnu, tyrkysové moře a bílý písek a nad tím vším žhavé slunce – to všechno jí připomínalo domov, který už neměla.
Když řekla své spolubydlící Marii, že se jde projít, vysloužila si jen otázku, jestli jí přeskočilo. Holky z Paradise se nikdy neprocházely, rozhodně ne v horku a už vůbec ne v neproniknutelné buši, která začínala pár metrů od klubu a vedla kolem pobřeží bůhví kam.
Nadine vytáhla z kapsy Pipův neuměle načmáraný plánek. Taky by se ve svůj jediný volný den raději prospala, ale dala slib a slib se musí dodržet, to jí táta vtloukal do hlavy už odmalička. Táta ... Oči jí zvlhly než si stačila uvědomit proč. Rychle zamrkala a snažila se myslet na něco jiného. Věděla, že když bude usilovně myslet na samé nepříjemné věci, zapomene na minulost rychleji.
Tak honem ... Mariiny nekonečné nářky na všechno a na všechny ... včerejší Layliny sprosté nadávky ... ten nechutný opilec, co ji před Alexem pobryndal whiskou ... Alex ... Huso! máš myslet na nepříjemné věci, ne na Alexe, napomínala se v duchu. Opravdu se snažila, ale i tak se jí vracel do hlavy ze všech stran. Tehdy v Paradise ho napřed vůbec nepoznala. Bez šátku na hlavě a v saku byl někdo úplně jiný. Krátké hnědé vlasy se mu trošku vlnily a vypadaly jakoby zrovna vylezl z vody. A sako mu taky slušelo ...
„Jauvajs!“ ostrý trn ji rychle probral z úvah o Alexově šatníku. „Dobře mi tak,“ myslela si, když si setřela krev z dlouhého škrábance, „aspoň přestanu myslet na blbosti.“
Obratem se jí vybavilo cosi, co se do kategorie „blbosti“ nedalo zařadit – svůj včerejší rozhovor s Melem. Zdálo se, že i jeho Alex dost zajímá. Přisedl jakože nic k baru a přátelsky klábosil s Nadine – teda on mluvil a ona poslouchala – a až po nějaké době se vrátil k večeru, kdy byl v baru i Alex.
„On je pěkný číslo,“ utrousil mimochodem. „Určitě to na tebe taky zkoušel.“
Znělo to jako přátelské rýpnutí, ale něco ve výrazu jeho očí Nadine varovalo. Už už chtěla zavrtět hlavou a říct „ne“, ale v posledním zlomku sekundy si to rozmyslela. Několik lidí vidělo, že s Alexem mluvila, určitě si i všimli, že jí něco podal ... stoprocentně se našel aspoň jeden, který to vyklopil Melovi ještě ten večer.
„Zkoušel,“ řekla váhavě, „dokonce mi cpal své telefonní číslo.“
Trnula hrůzou, co přijde. Kupodivu se Malcolm jen suše zasmál.
„Tak to se mi ulevilo. Bylo by krajně podezřelé, kdyby tě formát jako Alex nebalil. Ten nikdy nevynechal jediné kalhotky v okolí. Zvlášť na tak pěkné prdýlce jako je ta tvoje.“ Vstal a pochvalně se na ni usmál: „A tys hrdě odešla středem. Šikulka.“
Nadine pod pražícím slunkem znovu uvažovala o tom, kdo z baru asi Melovi práská. Jako obvykle došla k závěru, že pravděpodobně všichni. Bylo to k uzoufání. Nemohla tady kromě Pipa věřit snad nikomu. A možná ani Pipovi. A už vůbec ne Alexovi, to si musí pamatovat.
Úzká pěšina vedoucí porostem se rozšířila a vyústila na malé pláži obklopené skalami. Půlměsíc zářivě bílého písku byl zaříznutý do jemňounce modré vody, která se místy barvila dozelena a jinde zase byla nebesky modrá. Nadine zatajila dech. Ne ovšem úžasem nad přírodními krásami toho koutu, ale při pohledu na obrovské auto, které stálo zadními koly v moři. Alexův džíp poznala na první pohled, a najednou nevěděla co dělat dál.
Ze svého místa dobře rozeznala Pipa, který v kabině řidiče mačkal jakési dálkové ovládání a děsně se u toho řehtal. Po chvíli jí došlo, že ten kluk se snaží manipulovat s malým zvedákem na korbě džípu, a že mu to moc nejde. Najednou se rameno prudce zvedlo do výšky a ona zjistila, že zvedaným nákladem je Alex sedící v nějakém závěsu z popruhů. Byl celý zaválený od písku a smál se ještě víc než Pipo.
„Vydrž, šéfe, já na to nakonec přijdu!“ ozývalo se zevnitř auta.
Alex si utíral písek z obličeje a snažil se ho vytřepat z vlasů. „Tak ale rychle, nebo si to prohodíme, a pak s tebou budu mlátit o zem já!“
I na tu dálku bylo zřejmé, že svou pohrůžku nemyslí vážně. Jen tak se houpal snad dva metry nad zemí a ze všeho nejvíc připomínal malého kluka, který se baví nějakou lumpárničkou. Nadine se divně sevřelo srdce: tak dávno neviděla nikoho se od srdce smát a bezstarostně si užívat krásný den! Zapomněla, jaké to je. Závistivě pozorovala celou scénu a narůstal v ní pocit, že do ní nepatří, a že by měla raději zmizet. Přitom ale taky zoufale toužila se k těm dvěma tam na pláži připojit.
V ten moment se Pipovi konečně podařilo najít hledanou kombinaci. Rameno jeřábu se pootočilo a pak se spustilo. Alex dopadl do vody a přitom hlasitě plácl o hladinu velkou potápěčskou ploutví. Když se vynořil, vyplivl obloukem vodu a chystal se Pipovi znovu pochvalně vynadat. Už to neudělal. Periferní vidění ho upozornilo na nějakou světlou skvrnu, která vzadu na skalách být neměla. Přeostřil na ni pohled a ztuhl. Na chvilku zadoufal, že v tom rozžhaveném vzduchu vidí jen nějaký přelud. Protože jestli tohle měla být pravda, tak nutně potřeboval nějaký zázrak.
„Co tady sakra dělá?“ Tahle věta ani z poloviny nevystihovala jeho úžas. Pipo se zadíval stejným směrem jako Alex.
„´Sem ji pozval,“ opáčil, jako by se to rozumělo samo sebou, že si zve starší holky na tuhle ztracenou pláž. „Ahóóój!“ zařval směrem ke skalám a ty mu vrátily pokřik několikanásobnou ozvěnou. Nadine váhavě zamávala a pustila se k nim dolů.
Alex pevně stiskl víčka: „Tak ti teda dík, kamaráde.“ Přitáhl si po vodě surf, protože měl pocit, že se potřebuje v tomhle nejistém odpoledni přidržet něco pevného. Podíval se na Nadine, která se pomalu blížila, a navzdory vedru ho obešla zima. Až příliš se podobala jeho nedávnému snu. Rozpuštěné vlasy jí sahaly skoro až k pasu a několik pramenů jí padalo do tváře. Kolem boků měla uvázaný na uzel velký šátek a pod ním i všude kolem byla tak dokonalá jak jen holka může být. Alex byl rád, že je v chladné vodě, protože už na tu dálku mu dokázala rozbouřit hormony. Nemyslel si, že ho něco podobného ještě kdy čeká ...
„Rád tě vidím,“ dokázal ze sebe vypravit, když Nadine došla až k autu. Smůla byla v tom, že nestačil v hlase zamaskovat své pocity, takže pozdrav zněl dost kysele a ironicky. Pipo vykoukl zpoza Nadine a nepokrytě se na Alexe zaškaredil. Pak pokračoval ve svém válečném tanci, aby dal najevo, že přinejmenším on ji vidí rád.
Nadine se k němu otočila: „Tak tohle je ten tvůj kamarád?“
Pipo přisvědčil se stejným nadšením jakoby Alexe sám vyrobil. Nadine si nenápadně povzdechla. Dobře jí tak, měla se pořádně vyptat předem. Teď je tady, a aspoň chvíli se tu musí zdržet.
„Říkal jsi, že kamarádovi nebude vadit, když přijdu,“ řekla pomalu. Mluvila sice k Pipovi, ale dívala se na Alexe. Nevyznala se v něm. Někdy se na ni tak mile usmál, a z toho najednou vypadal, že by ji nejraději neviděl ... Jako teď.
Pipo ji popadl za ruku. „Nevadí mu to!“ řekl důrazně. Pak se znovu zakabonil na Alexe: „Řekni, že ti to nevadí!“
Alex je přejel oba očima a pochopil, že může říct jen jednu věc: „Jasně, že mi to nevadí.“