Nový život 29

Doma jsem jako omámená.Že by konečně ten pravý.Všechno ve mě ještě stále mravenčí a když se courám do postele málem si urazim rameno o futro.Jsem jako smyslů zbavená.
Do práce vstávám celá taková veselá ač se mi moc nechce.V autobuse sedím jako smyslů zbavená.Zívám na celé kolo a uvědomím si že to ježdění pro mě moc dlouho Ondrovi nevydrželo.Do práce se loudám a po cestě se stavím v samošce kterou míjím.Za pultem je monstrozně velká prodavačka a já si naberu tabulku čokolády rafaelo a vodu.Prodavačka si mě nepříjemně změří pohledem.Dokonce si připadám že se divá jestli si to můžu dovolit se svou postavou.Vše vložím do kabelky a dveře od práce už jsou odemčené.Ondra se důležitě přehrabuje v nějaké kartotéce.Vidím to už zdálky a docela mě zarazí že jsou všude zotvírané dveře.
,,Dobré ráno." Usměju se.
,,Ahuuuj." Zahučí aniž by se otočil.
,,Co tu blbneš?" Měřím si ho pobaveně.Na kartotéku se tváří jak kdyby mu uletěli včely a to minimálně i s úlem.
,,Něco pro tebe mám." Usměju se.
Stále mi neodpovídá.Jen něco brumlá jako sakryš nebo tak něco.
,,Hledám tady složku jednu." Slova nakouskuje a skoro nevnímá.Trochu mě rozhodí.Trochu se zamyslím.Co když semnou teďka bude jednat jako se svou sekretářkou a ted mi vyčte že to nemlže najít.
,,Co by to mělo bejt?" Optám se opatrně a malinko polknu na prázdno.
,,Hledám složku faktur přijatejch za minulej měsíc." Supí se. Trochu se usměju stoupnu si vedle něj a složku stáhnu z vrchu.
,,Tady je." Usměju se.Kouká na mě jakobych spadla z Marsu.Do toho vytáhnu z kabelky rafaelo a podám mu ho.On se potom rozhlédne a obejme mě.
,,Kde ses courala když jsem se ženil co?" Usměje se na mě.Mě div to nedojme a málem bych brečela štěstím.Štěstí ze mě přímo kypý a přetýká.Klidně bych ho mohla pujčit.To co se děje doma jsem zjistila že taky nebude tak horký.Máma se stím smiřuje a navíc je to jejich věc tak co bych to měla řešit já.V práci si vybalím a začnu pracovat.Trochu u toho přemýšlím jak to asi dopadne s Alešem a zda si to s Ondrou řeknou nebo ne.Taky už jsem dlouho neviděla Marka.Rukou si podepřu bradu a civím kamsi do dáli.