Nový život 30

Stejně je zvláštní začít žít nový život.Začít od nuly zabydlet se a žít bez rodičů a příkazů.Vzpomínám si jak jsme se doma často chytali když jsem týden v kuse chodila domů ve dvě ráno.Byla jsem na cvičení potom do hospody a tam jsme vždycky dobu sedeli s holkama a povidali si.Naši si vždycky mysleli že tam piju.
,,Můžeš večer?" Nakoukne ke mě Ondra.Polekaně sebou trhnu.Honem nevím co říct.
,,Proč?" Optám se a dělám že ani nevím že jsem byla mimo.Trochu si mě přeměří jedním okem.A potom řekne.
,,Chtěl bych přijít mohli bysme si udělat hezkej večer."
,,A co žena?" Řeknu to tak opatrně jakobych se bála že mu ublížím.
,,Je mi to jedno." Když řekne tuhle větu vykulím oči a do toho svraštím obočí.Ondra se vecpe celej do dveří a ruce založí na prsou.
,,Rozhodl jsem se že se rozvedu." Usměje se a řekne to jakoby říkal to máme dneska ale hezky.
,,Ty jsi se zbláznil." Koukám a zmůžu se pouze na tohle.
,,Jo ale do tebe." Přistoupí ke stolu.V duchu se mi vyjeví poznámka mého druhého já.No to brzo ty pitomče když už o tebe nestojím. Je to zvláštní na začátku bych pro trochu jeho lásky ač to nebylo znát vraždila a teď?Nic.Přemýšlím jen jak se ztoho vykecám.
,,To nejde." Poznamenám.
,,Proč by to nešlo?" Zadívá se mi do očí a já musím uhnout.Znovu se ozve mé svedomí.No protože už seš na jiné koleji.A slečinka je zakoukaná uplně jinde.
Vztekle se zvednu a jdu k oknu.
,,Co je?Je něco špatně?" Optá se a jde zamnou.Ucítím doteky na krku.Jindy by mi asi byli příjemné ale ted se mi protivý.Cuknu hlavou ke straně.
,,Jsi dneska protivná." Počastuje mě ale ne tak jakoby to řekl jindy.Říká to jakobych ho trápila.Jako když bezbraně a přitom odhodlaně bojuje.
,,Můžu jít domů?Strhni mi to z platu není mi dobře." Rychle se vzpamatuji a koukám abych si posbírala své věči.Doma se zavřu a jsem celkem v pohodě.Jen mě trápí Aleš nepíše a nepíše.Mobil pořád kontroluji u sebe.Napadne mě zastavit se u Marka dlouho jsme se neviděli.Dokonce se hezky upravím zamknu za sebou a zazvoním na sousední byt.Všude je ticho.Ticho po chodbách se rozléhá a ačkoliv je odpoledne nikde ani živáčka.Trochu začnu být nervozní.Když dlouho neotvírá jdu zpátky.Trochu mi vrtá hlavou kde může být.Taky mi dojde že vlastně o jeho rodině nic nevím.Je to zvláštní.
Večer...
Sprchuji se a voda stéká po mém těle.Působí to blahobytně.Pichlavé jehličky vody mi projíždí vlasy a cítím jak se uvolňuji.Dokonce si myslím že se mi i daří zapomenout na ty problémy okolo.Z mého přemýšlení mě vytrhne až řinčící zvonek.Zabalim se do ručníku a s jistotou že je to Marek ťapkám chodbou.Vlasy mám do provazů a po chodbičce po mě zůstávají mokré šlápoty.Trochu mě to rozčílí.A co teprve když otevřu dveře a tam stojí Ondra.
,,Teda tobě to sluší." Vydechne překvapeně.Já jen zablikám očima a ač jsem jen v ručníku jsem připravena nepustit ho dovnitř.Jistě musím mít v očích zášť.Vůbec nevím proč ho najednou tak nenávidím.
,,Říkal jsem ti přece že přijdu." Usměje se a dělá jakoby nic.
,,Běž pryč prosím." Podívám se na něj.Zatímco on se jednou rukou opře o futra.
,,Čekala jsi někoho jiného snad?" Zdvihne obočí a vyhledá pohledem mé oči.
,,Ne chci být sama." Vydechnu unaveně.Chytne mi pramen trčící na rameni.Lehce si ho natočí na prst.
,,Pojd půjdeme dovnitř nastydneš mi tu hm?" Jen to dořekne pramen pustí.
,,Ne nezlob se dneska ne." Chci zabouchnout dveře v čemž mi on zabrání.Strčí mi mezi dveře nohu.Jsem připravena mu ji klidně skřípnout.
,,Proč ne?" Vysykne zlostně.
Do toho slyším jak jde někdo po schodech nahoru.
,,Nedělej mi tu ostudu a běž." Dívám se na něj prosebně skrz dvaceticentimetrovou škvíru ve dveřích.Nedělá problém mu dveře otevřít neboť držím ještě ručník.Cpe se dovnitř když kroky dojdou a já zůstanu tupě civět.Vidím tu nejkrásnější mužskou tvář.Aleš.Do břicha mi zase automaticky nalezou mravenci ruce se mi začnou chvět a po zádech mi přebíhá mráz tam a zpátky.
,,A-ahoj" Řekne a dá hlavu na stranu jakoby se divil co tu vyvádíme.
,,Jdu nevhod." Optá se mě a já mu skoro nejsem schopná odpovědět.Ondra pustí dveře a omámeně si nás oba prohlíží.
,,Ale ale tebe bych tu tedy nečekal." Koukne se na Aleše a já v Ondrových očích i přestože je ke mě zády vidím zlost a nenávist se kterou to říká.
,,Nápodobně." Odpoví s ledovým klidem Aleš.Ondra se na něho vrhne a strčí do něj.
,,Vypadni rozumíš?Nebo se naštvu.Myslel sem že jsme kámoši." Strká do něj a Aleš jen stojí.Trochu působí jako ňouma.Sama nevím co teď dělat.Po chvíli když se vzpamatuju zabouchnu dveře histericky se rozbrečim a zalezu do postele.Po asi pěti minutách se řozřinčí zvonek.Je mi jasné že je to Ondra.Ani se nezvednu jen ležím a přes slzy ani nevidím.Za tu dobu té afery na chodbě jsem i trochu oschla.Z očí se mi valí slzy jedna za druhou.
Ráno...
Vstávám a při představě že bych měla jít do práce se mi udělá mdlo.Vlasy mám tak divně pomotané jak uschly sami a nijak mi nedrží.Do zrcadla kouknu na jednu trosku co si hraje s chlapama a potom z ledničky vytáhnu jogurt.Je prošlej a tak ho hodím do koše.Naštvaně se chci rozbrečet znova když mě napadne ten spásný nápad.Zprovodím Ondru ze svého života.Ihned napíšu výpověď.Krásně zůstanu s Alešem a bude nám nádherně.Práce je po Praze dost.Když se konečně trochu posbírám dojdu do práce.Klíče už nevysí na mém kroužku s klíči od bytu.Jsou pěkně samostatně.V kanceláři se mi začnou koulet slzy po tváři a rychle sbírám svůj stojánek na tužky řasenku z šuplíku,hrníček sadu zvýrazňovačů,pantofle.Potom jdu konečně za Ondrou.
,,Čau..." Řeknu opatrně uvědomujíc si svoji vinu.
Klíče položím na jeho stůl a řeknu.
,,Pošli mi poslední plat končím tady." Řeknu bezbarvě.
,,Promiň nechtěl jsem...nemůžeme si ještě promluvit?" Snaží se mě zachytit přes stůl za ruku.
,,Není o čem." Řeknu a z těžkostí slyším jak zamnou klapnou dveře.Už ho nikdy nechci vidět.


O ROK POZDĚJI...
Aleš už se nikdy neozval.Ač jsem mu volala psala nikdy se neozval.Kdykoliv mě potkal ve městě tvářil se že mě nezná.Věnoval mi pouze jeden sladký úsměv a než jsem po každé stihla posbírat odvahu utekl.Ondra je štastný zpátky se svou ženou.Komunikujeme ale na takové nepřátelské linii a to pouze pokud se někde potkáme.Marek se ufetoval k smrti ve svém bytě.Našla ho protivná sousedka která ucítila již po několika týdnech zápach z jeho bytu.Tehdy jsme se trochu zpřátelili a vyměnili si telefonní čísla v případě že by se něco stalo.Hned jsme měli jiný vztah.A já?rok jsem pracovala jako skladnice v jedné nejmenované firmě.Za málo peněz hodně práce.Doma jsem celý rok lhala o tom jak skvěle vycházím se všema a jak pořád pracuji ve stejné firmě.Mamka si našla milence stejně jako otec milenku.V Praze jsem nikoho neznala a abych utáhla nájem jen jsem pracovala.Následně umřel otec a já se z Prahy vrátila domů.Byt jsem prodala a startuji od nuly.Z Prahy se ke mě doneslo ještě několik zpráv.Aleš se u mě stavoval a sousedka mu řekla že už tam nebydlím.Sdělil ji že je HIV pozitivní a že mě hledá.Naštěstí mu mé číslo nedala a řekla že mě zkontaktuje.Dodnes jezdím k té milé paní na kus řeči.Na konec se ta stará protivná bába ukázala jako prima ženská co dovede poradit a má ráda svůj klid.Na testy jsem ji dle její rady došla a ukázalo se že jsem zdravá.Ještě několik měsíců od těchto všech událostí jsem se pořád snažila ztoho snu probudit ale nešlo to...A tak jsem zpátky maminčinou holčičkou...a jsem za to vděčná.