Že by přece jen láska? (2)

„Měla by jsi jít“řekne mi, když je skoro čtvrt na 10 a tělocvik nám má za necelých 15 minut končit.
„Měla, ale nechce se mi“přiznám se a otočím se k němu.
„Musíš. Je to už tak dost divní, že jsi tu už skoro hodinu“řekne a prohrábne se mi ve vlasech, čímž si mě k sobě přitáhne a políbí.
„Asi bych fakt měla jít“řeknu neochotně a začnu ze země sbírat svoje věci.
„Uvidíme se na poslední hodině“připomene mi a taky se začne oblékat.
„Jo a opovaž se mě vyzkoušet, jelikož nic neumím a ty bys určitě nechtěl abych dostala za 5“usměju se na něj.
„Někdy tě budu muset vyzkoušet“pokrčí rameny.
„Ale ne dnes. Musím jít, tak pa. Uvidíme se možná později“řekne a vyběhnu mu z kabinetu. Když přiběhnu do třídy, jsou tam všechny holky, které jsou převlečené a akorát svačí.
„Víš co stejně nechápu?“zeptá se mě Martina, jen co mě spatří.
„Ne co?“zeptám se.
„Že ti vždycky uvěří“vzdychne a zakousne se do rohlíku.
„To víš no“usměju se na ni jen a zapadnu za Ivanou do zadní lavice, kde si od ní hned vezmu svoje věci na převlečení a zamířím i s ní na záchod, protože se tu, i když je to blbé, teď převlékat nechci.
„Tak jak ti pomohl?“zeptá se Ivana, která je mou nejlepší kamarádkou už od školky a před kterou nemám žádné tajemství, takže ví i o mém menším románku s Adamem, tady naším třídním.
„Báječně“uznám a sundám si tepláky, abych je mohla vyměnit za sukni a triko o pár čísel větší, které jsem kdysi vzala bráchovi za top.
„Bože jestli na tohle někdo přijde“povzdychne si a vytáhne z kapsy u sukně krabičku cigaret. Hned si od ní taky vezmu a otevřu okno dokořán, aby to tu tak nebylo cítit..
„Nikdo na to nepřijde. Vždyť už to trvá několik měsíců a nikdo nic neví.“mávnu nad tím vším rukou a zapálím si cigaretu. Zapalovač pak podám i Ivaně, která udělá to samé.
S Adamem jsem se seznámila na konci srpna na diskotéce, kde jsem byla s Ivanou. Nějak jsme se dali do řeči, začali se líbat, ale pak přišel šok, když na začátku školního roku přišel do dveří s ředitelem a on ho představil jeho našeho nového třídního. Chtěli jsme to co začalo na diskotéce rychle ukončit, ale já nemohla a nějak jsme v našem vztahu pokračovali. Ovšem tajně, ale Ivana to ví. Ta ví úplně všechno snad.
„Hele měli bychom jít“vzpamatuju se a cigaretu vyhodím oknem. Zvonilo už na hodinu a teď máme dějepis a učitelku, která chodí vždycky přesně. Ivana udělá to samé a hned se rozběhneme do třídy, kde naštěstí ještě učitelka, zvaná historie, není.
Rychle si postříkám svoje oblečení voňavkou, kterou si půjčím od Ivany a vezmu si od Martiny žvýkačku, kterými ona je vždy zásobovaná..Stihneme to akorát, protože historie akorát, jen co si sedneme, vejde dovnitř. Hned ve dveřích pokrčí nos, jako by něco cítila, ale pak jen zakroutí hlavou a vejde dovnitř.
„Dobrý den, takže copak budeme dneska dělat?“zeptá se spíš sama sebe než nás a zasedne za stůl, kde hned zapíše do třídní knihy.
„Máš karty?“zeptá se mě šeptem Ivana a já jen přikývnu. „tak je vytáhni, tohle nemá cenu“ V momentě jsou karty na stole a Ivana se chystá je rozdat k žolíkovi, na kterém se dohodneme.
„Tak jelikož je týden před vysvědčením, tak si můžeme dělat co chcete. Vidím, že slečna Kučerová s Jurovou se toho už chopili“
„Ano, ale vždyť jste to sama řekla, že si můžeme dělat co chceme tak my jdeme hrát karty, protože je tu nuda.“pokrčím rameny „chce se někdo přidat?“obrátím se na své spolužáky a hned si jich k nám pár přisedne.
POJĎ NA CHODBU, ZVU TĚ NA KÁVU. Přijde mi smska od mého nejlepšího kamaráda Erika.
UŽ JDU, VYDRŽ. Odepíšu mu hned. Vytáhnu peněženku, ze které vezmu pár drobných do automatu, protože je mi docela blbé, aby za mě platil Erik a přihlásím se u učitelky, jestli bych nemohla jít na záchod.
„Slečno Kučerová, máte nějakou nemoc? Omdlíte v tělesné výchově, teď potřebujete na záchod..“
„Ano mám, je šíleně nakažlivá tak můžu ať tu nikoho nenakazím?“zeptám se a ona jen mávne rukou ať prostě jdu.
„Nejdeš na záchod co?“informuje se hned Ivana.
„Chceš něco dobrého koupit?“zeptám se s úsměvem.
„Dala bych si čokoládu, pak ti to dám“řekne a dál se začne věnovat hře.
„Tvé přání jest splněno“
„Ahoj Eriku, taky se nudíš?“pozdravím svého kamaráda, který stojí u automatu a přemýšlí co si dát. I když jsem se k němu blížila potichu, takže si mě nemohl všimnout, vůbec se mě nelekl, když jsem na něj promluvila.
„Taky Saši, taky. Tak co si dáš dobrého?“zeptá se s úsměvem.
„Tipni“oplatím mu úsměv a on hned dá to automatu svých 10 korun a zmáčkne tlačítko s čokoládou.
„Znáš mě až moc“zasměju se a vrazím mu do ruky 10-ti korunu, ale on mi ji hned vrátí s tím, že mě přece jen pozval.
„Děkuju“poděkuju mu a vezmu si od něj kelímek. Vydáme se dolů do bufetu, kde jsou mimo jiné i sedačky, takže si tam sedneme a já hned koupím dvě čokolády. Jednu Ivaně a jednu nám.
„Copak se děje?“zeptám se ho a roztrhnu obal na čokoládě, zatím co druhou položím vedle.
„Nic jen jsem se nudil ve třídě, tak jsem chtěl jít na kávu a neměl jsem s kým“vysvětlí mi a já se na něj jen usměju.
„Jsem ráda, že jsi napsal, je tam nuda jako v hrobě“kývnu směrem nahoru a on jen přikývne.
„Je to na nic co, když je konec roku“řekne a já přikývnu.
„Jo to je.“
„Hele nejela bys semnou na tábor? Jako instruktorka ne jako ostatní děti. Prostě bys tam jela semnou, sháním ještě někoho do party a napadla jsi mě ty, tak co?“zeptá se s nadějí v hlase.
„Na jak dlouho?“zeptám se.
„No od začátku srpna tak na 14 dní.“pokrčí rameny a v tu chvíli přestane mluvit, protože uslyší hlasy, které patří naši historii a podle všeho ten druhý patří učitelovi, kterého teď mají oni!!
„Pojď!“řekne mi rychle. Popadnu obě čokolády, zatím co Erik mi vezme kelímek a oba se rozběhneme do šaten, které jsou hned za rohem.
„Ježiši co tu chtějí?!“zeptá se mě Erik a já jen pokrčím rameny. Položíme kelímky i s čokoládou na lavičku a já se vykloním, abych zjistila o co tu jde. Ale to co zjistím mě tak trochu překvapí. Sedí na sedačkách, kde před chvilkou mi a vášnivě se líbají!! Ovšem není to Erikův učitel, ale Adam!!!!