Až na dno (9 .kapitola)

Nadine sundala ze zad malý batůžek a vytáhla dvě coly.
„Čekala jsem, že Pipův kamarád má tak dvanáct,“ řekla a v očích se jí nezbedně zablýsklo, „jinak bych vzala raději pivo.“ Mohla klidně dodat, že kdyby tušila, kdo je Pipův kamarád, nikdy by se sem asi nevypravila.
„Když jdu pod vodu, pivo stejně nepiju, díky.“ I když to bylo odmítnutí, neznělo nepřátelsky.
„To kvůli potápění máš tohleto?“ Nadine ukázala na neopren s velkou ploutví na konci.
Alex rozhodně neměl v úmyslu jí svěřovat detaily. „Dostanu se s tím dost rychle dost hluboko a to je pro mě to hlavní,“ odpověděl vyhýbavě.
Malý Pipo nadšeně vytrhl Nadine ještě studenou colu z ruky a taky ji do sebe hned obrátil. „No jestli nechceš, já si vezmu i tu tvoji,“ nabízel se kamarádovi, „přece nenecháme Nadine, aby se s tím táhla zpátky, že jo.“
Alex se musel zasmát: „No hlavně, že máš tak džentlmenské důvody. Ale aspoň už vím, jak se tvá kamarádka jmenuje. Sama mi to říct nechce,“ dodal významně.
Nadine si v rozpacích začala hrát s vlasy. „Nechtěla jsem tehdy být nezdvořilá. Jen na nás v ten moment civělo moc lidí a já dostala strach. Viděl jsi, jak Mel předtím vylítnul, a to o nic nešlo.“
Jak rád bych vylítnul místo něj, napadlo Alexe. Přemýšlel, co je na téhle holce tak zvláštního, že má od samého začátku potřebu ji ochraňovat. Snažil se představit si ji, jak zaklání hlavu a nahlas se něčemu směje, až se jí dělají kolem očí vějířky vrásek. Nedařilo se mu to. Asi proto, že zůstávala stále vážná.
„Dobře. Řekněme, že představování máme tím pádem za sebou, ano?“ navrhl Alex. Vzápětí mu ovšem jaksi vyschlo v krku, protože Nadine udělala několik kroků, posadila se na břehu téměř vedle něj a nohy natáhla do vody. Pohybovala se jako kočka a Alex nedokázal odtrhnout oči od jejích štíhlých snědých nohou. Byla dokonalá. Dokonalá pro dokonalého chlapa. Alex odvrátil pohled a skousl si ret. Smůla, že v tomhle zálivu žádný dokonalý chlap není. Jeden je moc malý kluk a druhý je zas moc velký mrzák.
„Opravdu jsi Pipovi zachránil život?“ zeptala se ho nečekaně a opřela si bradu o kolena. „On si totiž rád vymýšlí, tak by mě zajímalo, nakolik je tahle jeho bajka pravdivá.“
„Tahle náhodou pravdivá je,“ řekl Alex suše a poslouchal jak Pipo v kabině auta ladí rádio. „Pro něj jsem od té doby asi tak druhý po pánubohu. Vlastně třetí, Matteo je přede mnou.“ Zadíval se do průzračné vody zálivu a zvážněl. „Škoda jen, že jsem nedokázal víc,“ dodal spíš sám pro sebe.
Zachytil Nadiin udivený pohled a odpověděl na nevyslovenou otázku: „Jeho rodiče v tom autě zůstali. Než jsem se vrátil, bouchlo to.“
Už nestačil říct nic dalšího. Pipo konečně našel stanici, která podle něj hrála hudbu vhodnou k tak romantické chvilce. Okolní skály se otřásly pod nárazem hip hopu a Nadine si všimla, že Alex obrátil oči v sloup.
„Promiň,“ otočila se po chvilce k Pipovi, „kraválu si v práci užiju víc než dost. Nemohli bychom tady sedět jen tak potichoučku?“
Kluk otráveně vypnul rádio.
„Jsem ti zavázán,“ pošeptal Alex Nadine, „mě by totiž vůbec neposlechl ...“. Spiklenecky se na sebe usmáli a cítili, že jsou si o malinký kousek blíž. Nadine najednou už netoužila co nejrychleji odejít do Pardise a Alex zase netoužil co nejrychleji plavat pryč. Pipo na ně koukal z auta a pusu měl od ucha k uchu. Naplánoval to úžasně.
„Natrhám ti fíky, chceš?“ napadlo ho vzápětí a aniž by čekal na odpověď, rozběhl se k hustému porostu za pláží. Ukrytý za hradbou opuncií, fíkovníků a další zeleně napjatě pozoroval, jak se situace vyvíjí bez něj.
Popravdě, nevyvíjela se nijak. Alex fascinovaně pozoroval, jak Nadine zavrtává bosé špičky do mokrého písku a nechává pak jednotlivá zrnka pomalu odplavovat jemným příbojem.
Zmohl se na jedinou otázku: „Máš moře ráda?“ Sám se lekl, jak idiotsky to znělo, ale prostě ho v tu chvíli nic lepšího nenapadlo. Nezdálo se, že by to Nadine vadilo. S koleny přitaženými pod bradu ťapkala nohama ve vodě, která k ní přibíhala a zase se vracela do moře, a poprvé za dobu, co ji Alex znal, vypadala klidně a uvolněně.
„Miluju moře,“ odpověděla s důrazem, „přepere čas a prostor i naše lidské starosti ...“ Na chvilku se zarazila, když si uvědomila, že cizímu klukovi sděluje své soukromé pocity. Rychle se snažila ten okamžik překlenout. „Prostě se mi líbí jen tak tady sedět napůl ve vodě, nechat si hřát záda sluncem a přitom cítit teplý písek mezi prsty a jen se v něm takhle vrtat ...“.
Alex se mlčky díval na dívčí chodidla přesýpající písek mezi sebou. Žaludek měl až v krku a dělalo se mu z toho pohledu slabo.
„Omlouvám se, ale už opravdu musím,“ zamumlal, když se vyhoupl na prkno a pustil se na hlubší vodu. Ve chvilce obrátil surf na volné moře a vyrazil. Plaval jako šílený. Dnes tu nebyly skoro žádné vlny, které by ho brzdily, a tak mohl jet naplno. Hnal se pryč od břehu v naději, že jak poroste vzdálenost mezi ním a tou k uzoufání krásnou holkou, zmenší se hořkost, která mu svírala hrdlo. Naprosto vyčerpaný se zastavil až po dlouhé chvíli a když se ohlédl, viděl z pobřeží jen úzký pruh. Unaveně položil hlavu na prkno a prudce dýchal. Právě udělal pěknou blbost a školáckou chybu. Zasloužil by, aby přišla pořádná bouřka a dala mu lekci. Rezignovaně se otočil zpátky k pevnině a pomalu se dal do pohybu. No co – přinejmenším jednu výhodu tenhle jeho pitomý nápad měl. Až se dostane na pobřeží, Nadine už tam určitě nebude.
Ale ať se snažil sebevíc, nedokázal se rozhodnout, jestli ho to skutečně těší nebo ne.