Sloka z písně života 3

,,Jo ušlo to.Tak už to máš zasebou viď?" Hezky se na mě usměje a mě docvakne...maturitu pochopitelně.
,,No jo ještě mi to nedochází." Odvětím po chvilce.
,,Kam pojedeme?" Zahloubá se mi do očí a když snima začnu trochu těkat ucukne pohledem.
,,Co bys řekl na restauraci tady kousek?" Usměju se a pro jistotu se podívám z okna kde je doslova průtrž mračen.
,,Jo to by šlo tak mě navyguj do které chceš." Usměje se a potom se dál věnuje řízení.
Když asi po deseti minutách vylezeme z auta.Já si samozřejmně ještě ve vlaku přezula botasky za lodičky.Možná díky té bábě nebo snad kvůli Filipovi?Ani nevím každopádně teďka jsem si při výstupu v těch titěrných botkách stoupla do kaluže.
,,POjď přeběhneme to." Povzbudí mě Filip.
A mě nezbývá než jen přidat do kroku.Do restaurace lezu jako prvni.Tradičně neboť on se tradičně stydí.Sotva vstoupím kdosi na mě kříčí.
,,Ale ale kde jsi to klofla." Z dálky poznám našeho rodiného kamaráda a řítím se k němu sdělit mu že už patřím ke středoškolsky vzdelaným.Potom se i s Filipem usadíme.Tak nějak si povídáme a celé je to takové o ničem.Docela se těším až dojdu domů.Naši ani nečekali že odmaturuju natož tak dobře.Po asi hodině plkaní o takových různých nesmyslech a střídavém zakecávání trapných pomlk mě Filip odveze domů.Trochu se mi tak chce a i nechce.Začínají prázdniny ale takové počasí a vůbec kdo ví jak to bude po prázdninách.Hlásím se na vysokou ale těžko říct jak to semnou bude dál.Když se doloudám ke dveřím přepadne mě pocit trochu cizosti.Přece jen pět let jsem se dojižděla jen tak občas na vikendy a teď tu mám být celé 4 měsíce.Jen co dojdu do kuchyně mamka na mě vyjede.
,,No kde jseš?Teda tu tvoji kamarádku si sem klidně pošleš samotnou.Čeká na tebe s obědem.Chudák ani nejdela." Vychrlí na mě záplavu slov.Achjo to je přesně to čeho jsem se obvávala.Už to začíná.
,,No jo mami." Odvětim a už už chci nabírat jídlo.
,,No snad se dojdeš nejdřív převlíknout."
,,No jo." Zahučim a už šlapu schody nahoru.Nemá cenu ji odmlouvat.Darmo bych přidávala do ohně.
,,Tak co no to byla doba." Vrhne se na mě Káťa.
,,Nic." Řeknu zpruzele.
,,Ty jo neblázni zapomen na něj.Celý prázky před náma."
,,Užasný." Neodpustím si poznámku nahlas ikdyž vím že ji trochu naštvu.
,,Máme se jít najíst." Dodám rychle než stihne cokoliv říct.
,,Já vím čekala jsem na tebe." Dodá a chystá se společně semnou slézt schody dolu.Než sejdeme převleknu se do teplák a domácího trička.Jen si ho vezmu na sebe v hlavě se mi rozsvítí vítejte doma.Doma kde je stále kupa práce a dva rodičové kteří neváhají mě do ní honit.V obědě se tak nějak šťourám a sleduji jak do parapetu bubnují kapky.
,,No tak gratuluju." Řekne mamka.Víc ani nečekám u nás se chválou vždycky šetřilo.Ale co taky...však jsem to dělala pro sebe.
,,Dík." zahučim a pro jistotu si nacpu plnou pusu abych se k tomu nemusela moc vyjadřovat.Však taky z angličtinou to bylo jen tak tak.
,,Až až bude po výplatě mužeš si dojit vybrat zlatý prstýnek." Odvětí trošku hrdě před Káťou.
,,Ale mami." Trochu vyprsknu.
,,Co je?" Překvapeně zabliká očima a od té doby se ji snažim vysvětlit že zlatý prstýnek je pro mě absolutní zbytečnost.Celý roky jsem se při škole dřela na to abych si mohla na sebe koupit něco od čongů a ona mi chce koupit zlatá prstýnek.Navíc toužím po jiných věcech.Třeba jet na festival nebo vydat knižku nebo tak něco.Odpoledne když pijeme čaj s mamkou i Kátou se domů přiřítí táta.Ten snad aby trumfnul mamku tak mi slíbí že mi tu knihu vydá.
Večer se s Káťou chystáme na jednu zábavu.Možná bych se i těšila kdyby na mě nevyšlo řízení.Navíc jsem velice schopný řidič.Ano čtete správně schopný někoho minimálně přizabít.Z každé cesty autem mám docela dobrýho lufta a zatáčky běžně projíždim na trojiku ač je to téměř v některých případech nemožné.A jakto?Prostě je toho na mě v tom autě moc.
,,Já stebou tak ráda jezdim." Poposkočí Kačí štěstím.Načež já se jen ušklíbnu.Po cestě nabereme v sousední vesnici další kamarády.V autě se všichni smějou neboť mám strašný tendence se uklidňovat nahlas a tak plácám kraviny jako například.
,,Jen klid holka když tu paní přejedeš tak budeš zatloukat a řikat že už tam ležela." Do toho se do zatáčky nakláním s volantem takže v autě se doslova všichni řežou smíchy.Když dorazíme na místo muzika už silně burácí.
,,Tak hurá do toho." Rozjíždí se kačí.No to teda hurá pomyslim si v duchu.Dojdu si pro semtex a dám si do očí sirky.Posadím se na lavičku a dívám se po parketu.Občas se musim i pousmát když vidím nějaké z těch třináctiletých dětí jak děsně paří s lahví v ruce.Bože kam ten svět spěje.A já se tady nudim.Všichni už mají pomalu upito a já přesto že jsem maturovala skoro nejlíp ze třídy sedím jako trubka na lavičce a s bídou rozjímám o životě.Ale tak alespoň jsem zase o krok kupředu stát se slavnou scénáristkou.
,,Pojď pařiit." Přiletí pro mě Káťa.Já jen zavrtím hlavou a nechce se mi.Po chvíli si všimnu že přes parket si mě prohlíží nějaký kluk.Nevypadá špatně.