Že by přece jen láska? (6)

V pondělí, kdy můj milovaný bratříček šel do práce, mě přišel vzbudit normálně, jako bych měla jít do školy, a já v momentě myslela, že ho uškrtím!!
„Ségra, nemysli si, že tu budeš celej den ležet! Zítra jdeš normálně do školy je ti to jasný, že jo?“informuje se a já jen mávnu rukou a zavrtám se znovu do peřin.
V téhle situaci jsem tak ráda, že rodiče nejsou doma a že jsme tu sami, protože je mi jasné, že rodiče by mě hned hnali do školy i když je mi tak mizerně!
Bohužel díky svému milovanému bratříčkovi už neusnu a tak naštvaně vstanu, popadnu svůj župan, který mi nechal Tom na židly a se zívnutím vejdu do kuchyně, kde mám nachystanou snídani. Brácha nikdy nezklame, pomyslím si a naliju si čaj do hrnečku, který nese název Alexandra. Stejně nechápu proč mi rodiče museli vybrat zrovna takové divné jméno..Alexandra..kdybych si mohla vybrat tak bych se spíš jmenovala..no teď nevím, ale určitě ne Alexandra, které nikdo neřekne jinak než Saša, což už mi taky pije krev!
Ráno v televizi nic není, takže s hrnkem čaje a rohlíkem zalezu zpátky do postele a zapnu si rádio, ve kterém začnou hrát docela dobré písničky, takže poslouchám je.
Kolem 10 mě vyruší zvonek od dveří a já jen nerada vstanu z postele a vydám se otevřít, abych zírala do tváře naši milé sousedky.
„Jé ahoj Sašenko“pozdraví mě a v momentě ji mám na chodbě, i když jsem ji vůbec dovnitř nezvala!
„Dobrý den“pozdravím ji slušně a prásknu dveřmi, což babu ani trochu nerozzlobí a normálně, jako by tu byla doma vejde dovnitř a posadí se na židly v kuchyni.
„Copak potřebuje?“zeptám se ji a snažím se být milá, i když můj hlas tak vůbec nezní..
„Nemáš holčičko zlatá cukr na půjčení?“zeptá se s úsměvem.
„Jistě“řeknu a zalezu zpátky na chodbu, kde z jedné skříně vytáhnu dvě kila cukru a s tím se k ní vrátím. „tady to je.“řeknu a položím balíky na stůl před ní. Baba se jen usměje, sjede mě pohledem a rozhlédne se kolem sebe.
„Měla by jsi tu uklidit Sašenko“řekne a ve mně hrkne. Uklidit?! Žádnej bordel tu není! Teda, když nepočítám bráchovo pyžamo, který nechal na vedlejší židly, pár hrnečků na umytí a umyté nádobí, tak je tu pořádek!!
„Nebojte se“odseknu „pomůžu vám s tím“ nabídnu své služby a popadnu dvě kila cukru a odnesu je až k ní před dveře. Baba jde pomalu jako šnek, takže tam na ni musím čekat.
„Jsi hodná holčička Sašenko“řekne mi a odemkne své dveře.
„Já vím“řeknu a jen co dveře odemkne a tím mám jistotu, že opravdu už zaleze, beze slova se odeberu zpátky do našeho bytu a když zavírám dveře, otočím se na ni a pobaveně se usměju a ještě zamávám, než prásknu dveřmi a zamknu je!!
Tohle mi byl čert dlužen fakt! Takovou babu mít za sousedku, to už bych měla i samotnou naši historii než ji!! Bože, vleze kam může a vůbec ji nezajímá, že tu není vítaná!! Baba jedna!, pomyslím si a v tu chvíli mě vyruší můj mobil, který začne vyzvánět o sto šest. Rychle se rozběhnu do pokoje, kde tuším, že mobil někde je. Nahnu ho na stolku u postele a když se mi naskytne pohled na jméno příjemce, co semnou chce nutně mluvit, mám tendenci mobil vyhodit oknem!!
„Ahoj mami“pozdravím maminu a posadím se na postel. Tenhle hovor bude dlouhý, pomyslím si.
„Ahoj Saši, jak se máme s Tomáškem sami doma?“ptá se hned starostlivě mamina.
„Zvládáme to, jsme přece jen sourozenci“řeknu a snažím se mluvit normálně.
„Sašenko, máme pro vás s tatínkem dobrou zprávu“řekne a já v tu chvíli cítím, jak blednu. Hlavně ať to není to, co si myslím... „přijedeme za týden, přesně na tvoje vysvědčení domů, máš radost?“ rozplývá se mamka na druhé straně.
„Strašnou“řeknu a v tu chvíli si uvědomím, že stejně takovou radost bude mít i brácha..konečně se mě zbaví..
„Takže nás s Tomáškem čekejte za týden v pondělí na letišti“řekne mi ještě mamina než mi předá taťku, kterej vyzvídá jak je ve škole, co Tom v práci, jak se o mě stará a další věci, na které odpovím jednoduše..všechno je fajn..
„Tome, mám pro tebe výbornou zprávu“sdělím bráchovi jen co mi přijme hovor.
„Jsi ve škole?“zeptá se mě.
„No to nejsem“zklamu ho „ale hádej kdo přijede v pondělí?“
„Ne, ségra děláš si ze mě srandu že jo?“ vzpamatuje se po chvilce brácha. No neříkala jsem to? Má příšernou radost..
„Pokud myslíš na to samé, což znamená, že nás rodiče postí návštěvou tak ne. Před chvíli mi volala mamka, aby mi tuhle strašnou novinu oznámila!“odseknu.
„Ježíši na jak dlouho přijedou?“zeptá se s obavami.
„To neříkala“pokrčím rameny.
„Fajn lepší zprávu jsi pro mě nemohla mít, že? Hele Saši, pokecáme o tom doma, stejně si s tebou chci o něčem promluvit takže večer doma. Zatím pa a ségra napiš si do omluvenky, že jsi měla horečku. Volal jsem Adamovi a řekl mu to, tak by asi bylo blbý, kdybys řekla něco jinýho. Měj se Saši“rozloučí se semnou a hovor ukončí.
Super, takže Adamovi řekl, že jsem měla horečku? Určitě mě viděl, takže mu muselo být jasné, že horečku asi nemám, ale že je mi tak zle! Bože, bože co jsem komu udělala? Co jsem udělala, že mě všichni tak trestají?! A o čem chce vůbec Tom semnou mluvit? Že by chtěl probrat co budeme dělat až přijedou rodiče? To asi těžko..tak co? Co v tom je? Něco asi hodně důležitého podle hlasu, ale co...??Nezbývá mi nic jiného než čekat do večer, jak mi řekl Tomáš.