Že by přece jen láska? (7)

Když mě večer posadí naproti sobě do obýváku, je mi jasné, že je to něco vážného. Že se nejedná o příjezd rodičů..nevím proč, ale dostanu takovej strach, že bych nejradši utekla!!!
„Takže Saši, nechceš mi něco říct?“zeptá se mě můj milovaný bratr a podívá se na mě. Nevím proč, ale začnu si připadat jako u výslechu policie..
„Už je mi líp, jestli se ptáš na tohle“pokrčím rameny, i když je mi jasné, že tohle Tom na mysli neměl.
„Taky jsem se chtěl zeptat jak ti je“uzná „ale nechceš mi říct něco o románku s tvým třídním? Nebo mám říct Adamem?“
Panebože, tak tohle jsem nečekala..jak se to dozvěděl!? Od koho to ví?! Že by Erik?! Ne tohle by neudělal! On není takovej! Tak od koho to ví?! A proč nezuří? Vždyť zuřil kvůli tomu, že mám poznámku ale teď? Nic jen sedí a čeká na mou odpověď..nebo co když začne zuřit až se dozví víc?! Co když mě zbije? Dá facky?! Panebože...
Zírám na něj minutu, dvě, v hlavě mě běží jako o závod všechny výmluvy, které v téhle situaci nejsou použít..neměla bych omdlít? Ne, na to mi už asi neskočí..takže co? Říct prostě pravdu? Říct pravdu o tom všem?
„Co chceš o tom slyšet?“zeptám se ho po chvilce šeptem a s obavou se mu podívám do očí.
„Jak dlouho to trvá?“
„Od srpna, seznámili jsme se na diskotéce a když jsme se dozvěděli kdo jsme, chtěli jsme to ukončit, ale nešlo to. Pokračovali jsme v tom až do úterý, kdy jsem se dozvěděla, že chodí jak semnou tak s mou učitelkou..v sobotu jsme se potkali na diskotéce viděli jsi je tam určitě“ pokrčím jen rameny.
„Proto ses tak opila?“
„Já nevím..prostě to šlo samo..měla jsem vztek už z úterý, když jsem je viděla s Erikem v šatně a pak prostě nějak to samo vyvrcholilo v sobotu..“
„Miluješ ho?“zeptá se mě brácha a tahle otázka mě opravdu zaskočí.. miluju ho? Milovala jsem ho vůbec někdy? Nebyla jsem s ním jen proto, abych nebyla sama?
„Teď už ne..možná před tím to byla taková naivní láska, ale teď po tom, co mi udělal, jak mě tahal za nos, jak mě podváděl, teď ho nenávidím..“přiznám bráchovi.
„Sašeno, Sašeno, co mám s tebou dělat? Ty jsi se rodičům opravdu povedla“ zasměje se brácha a mě tím vyrazí dech. Žádné řvaní, žádné výčitky? Co to s ním je?
„Řekneš jim to?“zeptám se s obavou.
„Ne, bude to naše tajemství, ale teď mi slib jednu věc.“poprosí mě a já jsem schopná slíbit všechno, jen když se to nedozví rodiče, protože ti by nebyli takoví jako Tomáš, ti by mě rovnou za tohle snad zabili!!
„Slíbím všechno“přísahám mu.
„Už nikdy, nikdy, s ním nebudeš spát a budeš se od něj držet dál! Sašeno, jen jestli uslyším něco o něm a tobě, tak bude zle!! A já se to dozvím“řekne mi vážně.
„Tak tohle ti slíbím velice ráda! Už žádnej Adam, nikdo! Ale proč co nechceš říct našim?“
„Myslím ségra, že jsi si sama ublížila už dost. Takže proč tě trestat ještě jimi, když největší trest jsi si dala sama? Zamilovat se do třídního učitele, mít s ním poměr a pak zjistit, že tě podvádí? Trest máš sama a to ten největší..“řekne brácha moudře a já uznám, že má pravdu. Potrestala jsem se opravdu sama..Ale tohle se už nikdy nestane! Nikdy, to přísahám!! teď už žádné blbé úlety s někým, kde je jako Adam!! nikdy!! teď už chci jen hodnýho kluka, který by mě měl rád, taková jaká jsem, kluka, kterého bych zajímala já, mé přání, zájmy, kamarádi...Adama z toho nic nezajímalo, akorát možná to, kdy mám čas s ním jít do postele a to bylo všechno..bože proč jsem byla tak slepá?! Proč jsem to všechno dřív neviděla? Proč jsem byla tak blbá?!
„Brácha?“řeknu a opřu se o dveře, které vedou do jeho pokoje.
„Hm?“
„Hele, kdo ti to vůbec řekl? Tohle všechno?“zeptám se ho a přijdu k němu, kde zjistím, že dělá na počítači nějaké věci do práce.
„To je zase moje tajemství ségra.“usměje se na mě a já se mu posadím na postel, protože mám ještě další otázku.
„Co uděláme s rodiči? Budeme si hrát na hodné sourozence?“
„Vždyť jsme hodní sourozenci“zasměje se a otočí se na mě na židly.
„Tak jsem to nemyslela. Brácha, vždyť jsme je neviděli skoro rok, co když tu budou chtít zůstat? Co bude pak?“
„To nevím ségra, ale myslím, že za tím, že za námi dojedou není něco v pořádku, že tu něco je co s námi chtějí probrat a nám se to líbit nebude“
„Brácha chceš se mě zbavit co?“ zeptám se ho a on jen vytřeští oči.
„Jak jsi na tohle přišla?“zeptá se.
„Tak jako žít se svou 19ti letou sestrou je asi už divní..chceš asi žít sám, najít si přítelkyni, založit rodinu a ne mít na starost mladší ségru, která dělá jeden průser za druhým“povzdychnu si.
„Bože..“řekne se smíchem „hele těch průserů je sice hodně, ale to nevadí, já se rád zasměju nad tím co vyvádíš a pak zbavit se tebe? To bych se nudil a to nejde...kdo by mě furt otravoval? Od koho by mi volali do práce, že jeho střelená ségra zase něco udělala? No řekni, nudil bych se..Bože Sašeno, ty jsi praštěná, jsi moje ségra a já se tě v životě nezbavím“
„Neříkej mi Sašeno“ohradím se hned což ho rozesměje.
„Dobře Sašenko“
„Ani Sašenko! Víš, že to nesnáším! Že nesnáším sví jméno“ řeknu a za Tomova smíchu opustím jeho pokoj a jdu do svýho kde si lehnu do postele.
Když mi hodiny na stole ukážou půlnoc, uvědomím si, že ani nemám nachystané věci do školy, nad čím jen mávnu rukou a otočím se na druhou stranu a spím dál...