Že by přece jen láska? (8)

Anotace: ..

„Saši, vstávej!“vzbudí mě Tomášův hlas a já se jen otočím na druhou stranu postele, protože se mi ani v nejmenším nechce vstávat.
„Nech mě!“řeknu a přetáhnu si před hlavu peřinu.
„Saši, no tak je skoro 7 zaspali jsme“řekne brácha a peřinu mi z hlavy stáhne.
„No a?“zeptám se bez zájmu.
„Alexandro!!“zařve na mě Tomáš a já jsem v ten moment vzhůru.
„Co chceš?“zeptám se ho a otočím se k němu naštvaně. Moc dobře ví, jak tohle nesnáším a on mi to bude furt říkat!!
„Vstávej nebo tě z té postele vykopu!“slíbí mi a já se na něj jen usměju s tím, ať to zkusí. Bohužel brácha to vzal opravdu vážně, takže za chvilku ležíme oba dva na zemi..bohužel já pod ním.
„Slez jsi těžkej!“řeknu mu a snažím se ho od sebe odstrčit.
„Jsi už vzhůru?“zeptá se a já jen se smíchem přikývnu. „bezva, pohni snídaně je na stole“ řekne a sleze ze mě, pak pomůže na nohy i mě a odejde z pokoje. Měl fakt pravdu, zaspali jsme..je už něco po 7..sakra, copak jeden z nás nemohl natáhnou budíka?! Pomyslím si naštvaně a rychle přiběhnu ke skříni, odkud vytáhnu nějaké oblečení, nevnímám ani jaké, rychle je na sebe natáhnu a až když se na sebe podívám do zrcadla, které má tahle skříň ve vnitř, zjistím, že mám na sobě sukni s černým trikem. Docela to ujde, prostě budu všem tvrdit, že držím smutek nebo že jsem jednoduše zaspala, což je taky pravda..pomyslím si a přeběhnu do koupelny, kde se s líčením moc nenamáhám, jen si vlasy stáhnu do culíku a v mžiku jsem u bráchy, který v klidu snídá..
„Neříkal jsi, že jsme zaspali?“informuju ho.
„Však jo, ale koukám, že jsi to stihla, takže klid, jsem myslel, že ti to bude trvat díl víš“usměje se na mě a já mám sto chutí po něm hodit rohlíky, který mám na svačinu..
„Končíš v půl 2?“informuje se brácha a já jen přikývnu. „vyzvednu tě, takže ne že někam zdrhneš!“
„Neboj se, budu hodná holčička“zasměju se a on se na mě jen pobaveně podívá, pak zakroutí hlavou a začne se věnovat své snídani.
„Ségra nemám jít s tebou? Nemáš strach? Kdy máš třídního?“zeptá se mě Tomáš před školou, když zaparkuje na parkoviště a vypne motor. Nějak se mi tam dneska nechce...že bych přece měla jen ten blbej strach, jak říkal brácha?
„Hned teď a pak poslední hodinu.“řeknu s obavami a podívám se na budovu školy. Ivana tu ještě není..sakra kde jen je?!
„Zvládneš to? Kdyby něco tak zavolej jasný? Jsem už zvyklej a ostatní si taky zvykli na to, že mám problémovou sestru, takže kdyby něco jen zavolej, kredit máš a já tu hned budu“slíbí mi Tom a já se na něj vděčně podívám.
„Myslím, že to nebude třeba. I když možná ti zavolá on, že jsem mu ublížila spíš já“ řeknu a brácha se jen usměje.
„Snad ne. Tak ségra, zvládni to a kdyby něco, volej o sto šest“poručí mi a já s přikývnutím opustím auto.
„Tome? díky“usměju se na něj. Pak se otočím směrem ke škole, zhluboka se nadechnu a vydám se do školy, kde mě čeká první hodina s Adamem, s mým milovaným bývalým milencem, pokud to tak můžu říct..
„Zdar broučku, jak je?“zeptá se mě Erik, na kterého narazím jen co vejdu do školy u automatu na kávu.
„Ahoj líp než v neděli ráno.“odpovím a vezmu si od něj bez dovolení kelímek s kávou a napiju se. „hele nepotkal jsi Ivanu?“
„Ne neviděl jsem ji ještě, ale viděl jsem Adama, trochu víc je nasranej“zasměje se a kelímek si vezme zpátky.
„Super, já ho mám teďka“vzdychnu si a podívám se na Erika, který se stále pobaveně usmívá.
„Kdyby něco, napiš a já mu dát po hubě“slíbí mi a já se usměju.
„Díky, něco podobnýho mi říkal i Tom. Hele já valím, možná je ve třídě a musím se psychicky připravit na naše setkání tak zatím čau“usměju se na něj a vydám se do třídy, která je hned za rohem. Mohla jsem to vědět, Ivana už je ve třídě, sedí na židli a píše smsku.
„Nazdar, už jsem myslela, že jsi marod“usměju se na ni a posadím se vedle ni.
„Jsi? Já nejsem jako ty“ušklíbne se a zaklapne mobil. Obrátí se na mě a hned začne vyzvídat, jak jsem připravená na první hodinu s mým EX!!
„Nejsem, ale vyhnout se tomu nemůžu. Tahle hodina bude velice zajímavá a doufám si tvrdit, že neskončí dobře“ řeknu smutně.
„Proč myslíš?“zeptá se Ivana zvědavě.
„Viděl mě, jak se líbám s Erikem v sobotu“pokrčím rameny a Ivana na mě jen vyvalí oči.
„Vy jste se líbali?! Chodíte spolu?“užasne a já jen protočím panenky.
„Jasně že ne! Jen jsme se políbili a musím říct, že to nebylo špatný...líbilo se mi to“ usměju se na ni a Ivana vykřikne jako by právě vyhrála milión.
„Bože holka,“vzdychne pak jen nade mnou a v tu chvíli vejde do třídy Adam. Vůbec bych si ho nevšimla, kdyby ostatní vedle mě nestoupli a Ivana do mě nedrcla.