Že by přece jen láska? (9)

„Sednou!“poručí nám a my ho všichni ihned poslechneme. Teď nastává moje hodina smrti, pomyslím si, když si sedám jako ostatní. Adam si hned za stůl, otevře třídní knihu, zapíše a pak na ně vybafne:
„Kučerová, omluvenka je kde?!“
„V studijním průkazu“pokrčím rameny a odhodlaně se k němu vydám. Cestou studijní průkaz otevřu, kde mám napsanou svou rukou omluvenku. Jelikož už mi bylo 18 tak si omluvenky psát sama můžu, takže co...
„Tohle jste si psala sama!!“řekne mi a průkaz odhodí.
„No a? Jako plnoletá si omluvenky psát můžu,“řeknu pevně a znovu u průkaz podám.
„Chci omluvenku od rodičů!“sykne na mě.
„Tak to asi nepůjde pane učiteli!“při slově učiteli si dám moc záležet, abych to slovo zdůraznila „jelikož moji rodičové jsou pracovně v cizině a bohužel se mi vrátí až 1 července!“
„Bratr vám ji jistě rád napíše“odsekne.
„Určitě velice rád.“usměju se na něj a jdu se zpátky posadit.
„Nebuďte drzá, abych si vašeho bratra nepozval do školy!“zavolá na mě ještě a já nevím, kde se to ve mně vzalo, ale otočím se.
„Mám mu zavolat já nebo vy?“ chvilku mu trvá než se vzpamatuje, ale pak jen zakroutí hlavou a poručí mi ať si sednu!
„Tak z toho bude průser“usoudí Ivana a já jen pokrčím rameny. On si začal, já se jen bránila..
„Kučerová, pojďte semnou!“poručí mi můj milovaný učitel na konci hodiny. Ivana se na mě vyděšeně podívá, já jen pokrčím rameny a vydám se s Adamem nahoru do jeho kabinetu. Cestou potkáme Erika, který měl zřejmě namířeno k nám do třídy, hodí po mě vyděšení pohled a já jen pokrčím rameny, že vůbec nevím o co tu jde..
„Co je s tebou Sašenko?“zeptá se mě Adam v kabinetě, když se ocitneme sami a položí třídní knihu na stůl.
„Pane učiteli, byla bych ráda, kdyby jste mi jako ostatním žákům vykal“řeknu naštvaně. Adam se jen ušklíbne a přijde ke mně.
„Ale, vždyť ti to vadilo“řekne a přitáhne mě k sobě.
„Teď bych za to byla ráda!“řeknu a odtáhnu se od něj. Od je bohužel silnější, znovu mě k sobě přitáhne a začne mě líbat. Hned se proti něco vzepřu rukama a odtáhnu se od něj, ale tohle on asi čekal, protože mi uvězní ruce a začne mě líbat drsněji. Kousnu ho do rtu, on mě hned pustí a než se nadám vrazí mi facku.
„Kučerová, tímhle jste si podepsala rozsudek smrti!“řekne mi naštvaně.
„Spíš vy, pane učiteli“odseknu a chci odejít, ale on mě popadne a jedním švihem mě dostane na zem, kde si ke mně hned přiklekne, ruce mi jednou rukou chytí a obě je dá nahoru, pusu, mi hned zavře tak, že mě začne líbat a druhou rukou mi začne hladit po celém těle.
Sakra tohle se nemělo stát!! panebože! Co mám dělat?! Tohle mi vůbec není příjemný!!! Na co si to sakra hraje?! Je to zmetek jako nikdo jinej fakt!! On mě tu snad znásilní nebo co?! O co mu jde?!
„Pus mě!!“řeknu mu, když ode mě odtáhne svoje ústa, aby mi mohl začít líbat krk. Cítila jsem, jak mi roztrhl halenku a já, ani nevím jak, ale kopla jsem ho do rozkroku a on se s výkřikem ze mě svalil. Hned jsem vyskočila na nohy, přitáhla si oba kusy halenky k sobě a rozběhla se z jeho kabinetu pryč. Ještě, že už dávno zvonilo, takže na chodbě nebyl nikdo..kromě..
„Kde jsi? Čekám tu na tebe celou...“řekne Erik a pak přestane mluvit a jen na mě zírá. Musím vypadat děsně, blikne mi hlavou. Brečící, rozcuchaná, vyklepaná a hlavně s roztrhnutou halenkou..
„Panebože, co ti udělal?“zeptá se mě Erik a přiskočí ke mně. Jen kolem něj proběhnu a pláčem a zapadnu na záchody, kde se sesunu podél zdi a začnu brečet. Slyším, jak se otevřou dveře, ale teď je mi jedno, co si o mě kdo pomyslí..je mi jedno, kdo mě takhle uvidí..teď už mi je všechno jedno!!!
„Saši, co ti ten zmetek udělal?“klekne si ke mně Erik a já cítím, jak mě hladí po ruce, kterou mám zakrytou hlavu.
„Nic,“řeknu, ale nezní to přesvědčivě. Erik mi odtáhne ruce z hlavy a donutí mě, abych se na něj podívala...v momentě co se na něj podívám, neudržím se a padnu mu do náruče, tak že to skoro Erik neudrží a spadne semnou na zem, ale naštěstí se tak nestane. Hned mě chytí do náruče, přitáhne k sobě a opře se o zeď. Utěšuje mě jako malou holku, hladí po vlasech a já mu nejsem schopná nic říct!! Jen brečím a brečím!
„Saši, copak se stalo?“zeptá se znovu po chvilce a zvedne mi hlavu.
„Chtěl, bych s ním šla...tak jsem šla...nahoře mě začal líbat..kousla jsem ho a on mi vrazil..pak jsem chtěla odejít....ale on mě přitáhl k sobě a...“řeknu a pak už nemůžu mluvit dál. Erik to hned pochopí, protože mě k sobě přitáhne a znovu začne utěšovat.
„Zavolám Tomovi ať sem pro tebe přijede“nabídne mi Erik, ale já jen zakroutím hlavou, že to nechci.
„Kdyby se to dozvěděl, zabil by ho“zašeptám už trochu uklidněná. Celou tu dobu, ani nevím jak dlouho, spolu sedíme, spíš Erik sedí a já mu ležím v náruči, na záchodě a buď mě utěšuje nebo jen hladí po zádech..
„To si taky zaslouží“řekne vážně „Saši, je to trochu blbý, chápu že o tom nechceš mluvit, ale znásilnil tě?“
Po chvilce jen zakroutím hlavou s tím, že se o to spíš jen pokoušel a to Erikovi stačí. Nejspíš si trochu oddychne, že nedošlo k nejhoršímu, ale i tak...pokusil se mě znásilnil. Pokusil se mě znásilnil Adam, o kterém jsem si myslela, že ho miluju..o kterém jsem si myslela, že je to ten pravý pro mě a celou mou budoucnost..proč jsem byla jen tak pitomá?! Proč jsem byla tak blbá?!
„Zavedu tě domů, takhle tu být nemůžeš, ne v takovým stavu“řekne Erik a já souhlasím. Chci domů! Chci daleko od něj, chci být pryč!! nechci už toho hajzla nikdy vidět! Nikdy!!