Že by přece jen láska? (11)

Můj poslední den školy. Konečně nastalo očekávané pondělí. No nevím jestli je tak moc očekávané, ale možná i je. Konečně budu mít zase prázdniny, 2 měsíce, což ani nevím co budu dělat, pokud rodiče nemyslí nějakou blbou dovolenou, na kterou se mi tento rok opravdu nechce a nemám v úmyslu s nimi jet! A nebo bráška, že by vymyslel nějakej výlet jako minulý rok, když jsme byli přes prázdniny sami?
A pak očekávaný příjezd rodičů ze kterého už tolik nadšená nejsem...a pokud můžu říct ani brácha se netváří nadšeně, že se mají rodiče vrátit..sice jsme je neviděli rok, možná víc jak rok, ale za ta léta jsem si už zvykla, že doma nejsou takže mi už tak ani nechybí jako dřív, když jsem se jejich návratu nemohla dočkat...teď je to jiné..
„Ségra, varuju tě! Jestli si oblečeš něco jako minule!!“přijde ke mně ráno 30 června do pokoje brácha, zrovna když stojím před zrcadlem a prohlížím se.
„Vypadáš úžasně“řekne. Připadám si sice divně, když mám na sobě tohle, ale pro tenhle den to přežiju..mám na sobě bílé mini šatičky, které jsou na tenké ramínka, boty na podpatku, taky bílé, černou kabelku, která ladí s černým sakem, co leží na stole.
„Díky,“řeknu a otočím se k němu. Připadám si divně na podpatku, zvlášť, když je tak nerada nosím! Jednou jsem si na nich málem rozbila pusu, ale to bylo dávno, takže doufám, že se to dneska nestane, protože by to byla opravdu dost velká ostuda.
„Máš složku? Kytku?“ujistí se ještě brácha než společně vyjdeme z bytu.
„Brácha mám všechno!“řeknu uraženě mávnu mu kyticí před nosem. Pak zvednu složku na vysvědčení, které musím mít, aby se mi prý nepokrčilo a když brácha přikývne, vydáme se oba dolů.
„Kdo ti bude vlastně dávat vyzo?“zeptá se mě ještě brácha na schodišti.
„Historie“pokrčím rameny. Tom, co tom co se všechno dozvěděl, jel za Adamem a vyříkali si to spolu..jak jinak než ručně, kdy Adam dopadl s modřinami, ale naštěstí pro Toma, to nehlásil. Myslím, že si byl sám vědom toho, co by se stalo, kdyby někde řekl, že ho můj brácha napadl, protože Tom by hned přišel s pokusem o znásilnění..
„Tak to je super ne?“zeptá se.
„Nevím, možná ji tu kytku omlátím o hlavu, popadnu vysvědčení a nikdo mě tam už neuvidí až zase v září..nebylo by to dobrý? Už to vidím, jak si o tom všichni povídají.. bývalá milenka jejího přítele ji omlátila kytku o hlavu, když dostala vysvědčení“
„Super představa ségra“uzná brácha se smíchem.
„Takže doufám, že budou samé jedničky co?“zasměje se brácha, když zastaví před školou jako každý den.
„Tome, samý jsem měla naposled v 5 třídě!“zasměju se.
„Nevadí, ale i teď bys mohla mít“usměje se, zatím co já se jen ušklíbnu a pak vystoupím z auta.
„Papa bratře“rozloučím se s ním, zamávám a vydám se k Ivaně, která stojí opět před školou.
„Čau, teda tobě to sluší!“řekne hned Ivana jen co mě uvidí a já se před ní jako šašek otočím, aby si mě prohlídla ze všech stran.
„Super, až na ty monokly no“uzná.
„Už nejsou tak vidět“řeknu, ale podívám se na nohy. Má pravdu, modřiny ještě trochu vidět jsou, ale ne už tak moc jako dřív..
„Ale ty taky vypadáš báječně“uznám. Má na sobě společenské kalhoty v černé barvě, bílou košili a bílou kabelku a stejně jako já je vybavena ještě kyticí a složkou.
„To víš, maminka“zasměje se.
„U mě bratříček“řeknu a společně vejdeme do školy, kde je dneska velice živo. Neučí se, takže jsou všichni venku, povídají si o plánech na prázdniny, nebo nějaká ještě plánují, ale prostě tu vládne úplná pohoda a klid! Ne jako když je běžný den na škole, zkoušení, písemky a ten stres. Dnes je tu pohoda.
„Ahoj Saši, tobě to sluší“usměje se na mě Erik jen co mě uvidí a rozloučí se se svými kamarádi a přijde přímo ke mně a Ivaně.
„Ahoj Eriku, díky tobě taky“řeknu a úsměv mu oplatím. Ivana, hned s výmluvou, že musí nutně na záchod, nás opustí, i když já vím, že to pravda není, a nechá nás být..
„Jak ti je?“zeptá se a já vím, že nemá na mysli jen dnešek, ale celkově, jak mi je po tom všem.
„Už líp. Brácha i ty jsme mi moc pomohli“
„Vidím, že máš stále modřiny“podívá se na moje nohy a já jen přikývnu.
„Ty se za chvilku ztratí a nebude po nich ani památka“
„Jedeš busem dom?“zeptá se mě rychle když zazvoní.
„Jo jedu, brácha mě nemůže vyzvednou dřív“ pokrčím rameny.
„Dobře takže v půl 9 před školou?“informuje se ještě. Jen přikývnu, on se usměje a rozběhne se nahoru po schodek do své třídy, zatím co já zalezu do své, i s usměvavou Ivanou.
„Bože jsi trefená“řeknu jen a sednu si do poslední lavice, stejně jako Ivana, která si ke mně přisedne hned, jen co se pozdraví s ostatními.
„Proč? Hele náhodou jsem ti nahrála“usměje se na mě a já se na ni jen zašklebím. Jak to myslela, že mi nahrála? To fakt nechápu..copak mi v něčem pomohla?
„Takže se už utišíme!!“ozve se třídou hlas moji milované paní učitelky, která přejde přes celou třídu ke stolku, kde položí desky a znovu se vrátí doprostřed třídy, aby si počkala než všichni stoupneme a tím se s ní přivítáme.
„Sednou!“poručí nám když si chvilku postojíme a mě už začnou bolet nohy, takže se opřu o lavici a jen na ni nenávistně hledím. Jen co zavelí já jejímu přání ráda vyhovím a posadím se stejně jako Ivana.
„Ta má náladu“hodí směrem k historii Ivana a já jen souhlasně přikývnu. To teda má a můžeme jen hádat proč..Samozřejmě je za tím Adam, jak jinak..že bychom se teď v něčem shodli? Blbá nálada kvůli chlapovi, kterej stál, nebo ještě stojí za nic?
„Takže nebudu to prodlužovat“řekne s nenávistným pohledem „rozdám vám vaše vysvědčení a hotovo, jdete domů, užijete si prázdnin a pak přijdete za rok znovu, tentokrát to bude váš poslední rok“
„Takže začneme“rozhodně a začne říkat příjemní podle abecedy. Každému něco k tomu řekne, třeba že se zlepšil, zhoršil..popřeje mu krásné prázdniny, poradí mu ať na sebe dává pozor, přijme s díky kytici a pošle ho sednou..
„Kučerová“řekne skoro neslyšitelně. Popadnu ze stolu kytku a vydám se k ní. Už jen když vstanu, obě se probodneme pohledem, takže nechci ani myslet na to, co se stane, když k ní přijdu? Co by se asi stalo, kdybych ji opravdu tu kytku omlátila o hlavu? Stalo by se teď něco? Na konci roku? Nejspíš ne, ale riskovat to nebudu, už kvůli bratrovi...
„Takže, tady to je“řekne a podá mi vysvědčení bez dalších keců, za což jsem ráda, protože opravdu ty kecy na konci miluju. Dávejte na sebe pozor, ať se vám nic nestane, bože...
„Díky“řeknu a podám ji kytku.
„Příjemné prázdniny“popřeje mi.
„Jo vám taky“odseknu. Otočím se a vydám se zpátky do své lavice, abych se vůbec podívala, co mi učitelé napsali. Jak sami řekli, bude to překvapení, co mi dají, ale podle toho, že semnou v posledním týdnu nemluvil o propadnutí, tak je to nejspíš v pohodě.
„Co máš?“zeptá se zvědavě Ivana a já jen pokrčím rameny. Sama nevím. S hlubokým nadechnutím otočím papír se známkami k sobě...musím uznat, že jsem mile překvapená!!
„No vidíš!“pochválí mě Ivana, která zřejmě sjela všechny moje známky rychleji než já, takže je všechny zná.
„Bezva“řeknu po chvilce, kdy zjistím, že opravdu nepropadám či, že nemám ani jednu 4 jak jsem se bála!! Dokonce mám jen asi 5 trojek a to z češtiny, kdy jsme letos chytli extra blbou učitelku, takže se není čemu divit, i když asi je to i moje vina, měla jsem se víc učit, pak z obou jazyků, na jazyky jsem nikdy neměla talent, takže to se omlouvá, pak z matiky, což já nechápu, když jsem měla na základce za jedna!!, a pak z ekonomiky, což jsem mohla čekat..od Adama, pomsta je sladká, ale neuvědomuje si, že mě to nevadí, i když známky tam mám rozhodne lepší než na 3, ale nevadí..prostě je to jen známka tak co...
„Hele já valím mám spicha s mamkou“ rozloučí se semnou Ivana před školou.
„Co mi koupíš?“zeptám se a posadím se na schodek před školou.
„Tobě? Nic!“řekne s úsměvem. „spíš ty mě“
„Tak to už vůbec“usměju se.
„Hele já fakt musím. Mamina mi chce něco koupit k vysvědčení, takže páá broučku uvidíme se doufám v prázdniny?“sjede mě pohledem a přestane než přikývnu.
„Napíšeme si smsku, tak běž s kup si něco hezkýho, drahýho aj za mě“zasměju se. Jen mi mávne a vydá se nahoru od školy směrem na náměstí, kde nejspíš mají spicha s mamkou.
Na Erika nečekám dlouho, za chvilku uvidím jak holky z jeho třídy vybíhají jako první, za nimi kluci a pak mezi posledními Erik.
„Čekáš dlouho?“zajímá se jen co mě spatří a se postavím.
„Pár minut“mávnu nad tím rukou
„Tak se pochlub, ukaž své vyzo“ pobídne mě a já jen nerada ukážu své vysvědčení Erikovi, který se mi svým ani chlubit nemusí, beztak ani jedna trojka, jako vždy prostě.
„No vidíš, není to tak hrozný“řekne a vrátí mi ho. „zvu tě na zmrzlinu než pojedeme“
„Fajn, ale platím si to sama“řeknu vážně. Nakonec nad tím jen mávne rukou, čapne za ruku a táhne k cukrárně kousek odtud. Když dojdeme k cukrárně, kde je snad polovina naší školy, uvědomím si, že mě ještě nepustil a celou tu cestu až sem mě držel za ruku!!
„Tak jaká to bude?“zeptá se mě mladej kluk, jen co na nás přijde řada. Prohlídnu si tabulku, kde jsou vypsány všechny druhy zmrzlin, které tu jsou a nakonec vyberu citrónovou. Stejně jako Erik.
„Takže 28“poprosí Erika kluk a ten mu dá do ruky 30 korun s tím, že je to dobrý. Kluk se jen usměje, Erik mě znovu čapne za ruku a táhne na nádraží, odkud nám jede za pár minutek, tedy za půl hodinky bus domů..
„Saši, nešla bys ses koupat na přehradu?“ zeptá se mě. Dneska? Ježiši co bych za to dala, kdybych nemusela jet s Tomášem pro rodiče!! Hned bych skočila po téhle nabídce a šla bych!!
„Eriku, promiň ale musím s Tomem odpoledne pro rodiče na letiště“řeknu naštvaně. Rodiče!! Musí všechno zkazit! Sakra..tak ráda bych tam s ním šla..áááá..
„Nevadí, určitě zajdeme někdy jindy až budeš mít čas“usměje se Erik.
„Díky, chápej rodiče se vrátí po roce a já, jako vzorná dceruška musím s bratříčkem na letiště pro ně, abych pak celou cestu poslouchala ty kecy o tom, co dělali, co viděli zajímavého“povzdychnu si.
„Buď ráda, že se něco od rodičů dozvíš“zasměje se Erik „mě rodiče neřeknou nic“
„Taky bych to brala“
„Já bych zase bral mít rodiče celej rok pryč a odpočinou si od nich“
„Vidíš, každej máme to, co mít nemůžeme. Ty chceš rodiče přes rok pryč a já bych brala aby byli i doma, nekecali nám do všeho s Tomem..je to složitý“řeknu a podívám se na něj. Proč jen se mi zdá, že Erik vypadá teď hezčí než dřív? Proč jsem si toho nevšimla dřív? Je krásnej, rifle s bílou košilí mu sluší, tak moc, že bych...Ježíši nad čím to přemýšlím?! Vždyť je to můj nejlepší kamarád! Tohle nesmím!!! je to JEN kamarád!
Bohužel nad tím přemýšlením jsem si nevšimla jedné holčiny, do které jsem vrazila a zmrzlina skončila jak na mých šatech tak na jejím tričku!! panebože, kdybych nemyslela na Erika, tak by se to nestalo! Pomyslím si a podívám se na tu nešťastnou holku, které jsem umazala triko a jen co vzhlédnu, hrkne ve mně..
„Promiň“řekne mi holka, která nejprve kontroluje triko, pak moje šaty a pak teprve se na mě podívá..podle jejího výrazu, soudím, že myslí na to samé..je to jako bych se dívala do zrcadla...stejné oči, stejné rysy v obličeji, stejné vlasy, tedy až na tu délku, kdy já je mám něco po ramena a ona po pás...
„Já se spíš omlouvám, vrazila jsem do tebe já“řeknu ji po chvilce, kdy se vzpamatuju. Panebože zdá se mi to nebo je mi ta holka tak podobná?! Kdyby to bylo možné, klidně bych se vsadila, že jsme dvojčata..ale to asi těžko, když mám své rodiče a ona své..bože, ale proč ta podoba? Copak je možné, aby si dva lidí byli tak moc podobní? Dva lidé, kteří se nikdy neviděli?