Šťastná nehoda

Ráno mě probudil letmý polibek na tvář. Než jsem otevřela oči, myslela jsem si, že by to mohl být Michal. Ale koho nevidím, když otevřu oči. Můj EX. Co ten tu sakra chce? Po tom, co mi udělal, bych ho nechtěla vidět, ale je tu, tak se ho aspoň na něco zeptám. Když už jsem jakžtakž vzhůru, zeptám se ho: „Co tu chceš“ ironickým hlasem. On se na mě s údivem podívá a odpoví mi: „Copak ty nejsi ráda, že jsem tě přišel navštívit?“. V duchu jsem si myslela, že na mě určitě něco chystá. Tak jsem mu odvětila: „Ne a nevím, proč bych měla. Ublížil jsi mi tím nejhorším způsobem, jakým jsi vůbec mohl. Proč zrovna moje kamarádka?“ podívám se na něj vyčítavým pohledem. „No promiň, ale citům se nedá poroučet“ oponuje mi. Cítím se jako, kdybych byla atomová bomba a právě explodovala! Jsem najednou velice vzteklá, že se přemohu a vstanu z postele a jednu mu vrazím. On se na mě podívá tak opovrženým pohledem, že si neodpustím ještě jednu jedovatou poznámku. „A doufám, že nechceš, abych ti vysvětlila, za co ta facka byla.“ Najednou nás v hádce přeruší Michal a zeptá se Radima, tak se ten můj ex jmenuje, jestli náhodou neruší. Radim řekne, že jo, ale já mu skočím do řeči a divím se, že se nerozbrečím. Poprosím totiž Michala, jestli by Radima nemohl odvést, že na něj nemam náladu a už vůbec se s ním hádat. Michal, jako že mi rozumí, ho poprosí, jestli by mohl odejít. Radim se jen tak nevěřícně podívá na Michala způsobem „jako,co si to vlastně dovoluješ“ a pošle na mou adresu: „Ty děvko, většího debila sis nemohla vybrat!“. Což oprávněně Michala vytočí, ale já prohlásím, že takovýmhle blbem nemá cenu se zabývat. Michal otevře dveře a posílá Radima pryč. „Co to bylo za ignoranta?!“ Já mu jen řeknu, že je to můj ex a že se tím nechci zabývat.
Podívám se na něj a vyhrknou mi slzy. On se ke mně pomalu přiblíží, setře mi stékající slzy po tváři a vroucně mě obejme. Poté řekne: „Samo nebe mi tě přineslo, sice nešťastnou náhodou, ale…“. Ale přeruší nás příchod mého táty. Kouká na nás jak vyvoraná myš. Poté prohlásí: „Tak dvě vrkající hrdličky bych tu fakt nečekal!“ samozřejmě s úsměvem, prostě jen tak vtipkuje. Poté za ním v závěsu přichází i moje mamka, která má u sebe tašku a v ní věci, které mi přivezla.
Poprosím Michala, tátu a mamku, jestli by mohli na chvíli odejít. V pokoji mě nechají o samotě, což je pro mě dobře, chvíli klidu mi přijde vhod. Obleču se do plátěných kalhot a přiléhavého trička, poté si nazuji své oblíbené tenisky, a mizím v malé místnosti se zrcadlem a umyvadlem, kde se decentně nalíčím. Pak sbalím všechny své věci do sportovní tašky a opouštím pokoj, na který budu vzpomínat jen v dobrém. Přede dveřmi už na mne čekají rodiče s Michalem, očividně se nenudí, protože si povídají, což je velice milé. Tak je nechám si povídat dál a zapluju do sesterny, kde odevzdám knihu, kterou mi půjčila jedna milá sestřička. Poděkuju a daruji jí jednu oříškovou čokoládu, kterou jsem si nechala od mamky přivézt. Sestřička mi poděkuje a já mizím v nemocniční chodbě. Tam na mě čeká Michal, ale rodiče nikde nevidím, tak si říkám, že určitě čekají před nemocnicí. Ale ani zde je nenacházím.
Poté mi Michal oznamuje, jen co se vedle mne objeví, že jeli vyzvednout mé dva bratry z kina, a že mě odveze domů. Já proti tomu nic nenamítám, ale že by věděl, kde bydlím? Chytne mě za pas a míří si to ke svému autíčku. „Máš fakt dobrej vkus“ povídám mu. A on mi odpoví: „Děkuju, vždyť ty taky!“ a šibalsky na mě mrkne. „Líp sis svého šoféra vybrat nemohla, jo a něco sem ti ještě chtěl říct taky se vlastně zeptat.“ Vyvalím na něj své hnědé oči lemované černou řasenkou a řeknu: „Co?“ a usměji se na něj. „No víš, už tehdy, kdy jsem tě zvedal ze země a probouzel tě, tak mě něco zahřálo u srdce…“ Přeruším ho: „Víš ty už se mi líbíš, od té doby, co jsem otevřela oči, ale říkala jsem si, že takovej kluk, jako ty musí mít slečnu, která ho nade vše miluje.“ On: „Ty jedna bláhová… Mohu říct, že jsem se zamiloval, chci tě chránit. Nechtěl bych totiž, aby ti někdo ublížil!“. Přeruším ho jednou nemístnou větou… „Vždyť ses mě ani nezeptal, jestli někoho mám.“ A on mě ujistí, že nemám. „Jenže já se tě ani nemusím ptát, já už to vím.“ A políbí mne. Já jen nestačím zírat, pomyslím si. Poté mě odveze svým Peugeotem 407 domů a ještě mi řekne: „ Teď si odneseš věci domů a ještě se sem vrátíš. Souhlasíš?“. Já kupodivu nic nenamítám. Tak mu nabídnu, jestli nechce zaparkovat svého miláčka u nás na dvoře. On s tím souhlasí a doprovodí mě až do mého pokoje. Zde mi pochválí výzdobu mého pokoje a já mu nabídnu něco k pití. On přitakává a já odběhnu do kuchyně, kde mu naliji do skleničky pomerančový džus. Když vejdu do pokoje podávám mu skleničku, když náhle někdo zazvoní. Seběhnu po schodech dolů a otvírám dveře. Zde mě vítají mí dva starší bratři a hned mezi dveřmi mi lípnou na tvář pusu. Říkám jim: „Taky vás ráda vidím.“. A potom oba mizí ve svých pokojích, které mají pod mým pokojem. Poté dojdu do svého pokoje, kde Michalovi oznámím, že můžeme jít. Michal vstane z mé postele a jde se mnou po schodech ruku v ruce. Rodiče mi řeknou: „Až půjdeš domů, prozvoň jednoho z nás, ať víme, kdy se tak přibližně vrátíš.“. Já na ně nevěřícně koukám a Michal mě pobízí, ať už jdeme. Mezi dveřmi řeknu: „Ahoj!“. Před barákem seznámím mou Karin s Michalem a na chvíli vezmeme Karin na menší procházku. Ta je očividně ráda, že mě po třech dnech zase vidí. S Michalem se procházíme, když dojdeme k nedalekému lesu, obracíme se a jdeme zpět. Máme velice zajímavou diskuzi o vzdělání a dozvídám se, co vlastně Míša dělá. Je zástupcem ředitele jedné stavební firmy. On sám vystudoval architekta. On se mě táže, co bych chtěla dělat já. Já mu odpovím, že bych se ráda dostala na Vyšší Policejní akademii. On se víceméně zarazí, zastaví se a zeptá se mě: „Ty chceš bejt policistkou?!“. A já ho přesvědčím o tom, že opravdu chci být policistkou. Když dojdeme k baráku pustím Karin na zahradu a Michal mi řekne, ať si nastoupím do jeho miláčka.
Poté co si nastoupím, mi řekne, ať se nebojím, že pro mě má překvapení a zaváže mi šátkem oči. Nastartuje auto a vyjíždíme. Pro mne je to velice vzrušující, protože nevím, co se bude dít dál. Proto vyzvídám, co pro mě má, nebo kam jedem, ale on mi pořád opakuje: „Nech se překvapit.“. Když tak přemýšlím o tom, co mě čeká, nic mě nenapadá. V tuto chvíli mě opravdu nic nenapadá. Najednou zastavíme a Michal vystoupí. Já si říkám, kam asi šel a slyším otevírání mých dveří. Michal mě vezme za ruku a s jeho pomocí vystoupím z auta. Najednou slyším řehtání koní a ptám se ho: „Míšo? My jsme někde v konírně nebo stáji?“. On mlčí. Tím jsem velice znejistila. Poté mi z očí sejme šátek a já před sebou vidím dva krásné osedlané koně. Jelikož jsem velice mile zaskočena, políbím Michala a on mi polibek opětuje. Jsem hrozně šťastná. „Takovýhle překvápko jsem fakt nečekala!“ Pak se vyhoupnu do koňského sedla a čeká mě projížďka kolem Michalova pozemku, což se dozvídám hned jako první informaci, když si začneme povídat. Projížďka trvá asi tak hodinku, poté prozvoním rodiče, jak jsem se s nimi domluvila. Když mě Michal přiveze domů, rozloučí se semnou a slíbí mi, že se za mnou v pátek staví, což znamená pozítří.
Když přijdu domů, rodiče se mne hned začnou vyptávat, kde jsem byla, co pro mě měl za překvapení a jak jsme se vlastně měli. Tak jim začnu líčit projížďku, div nezačnou slintat, jak jsou pozorní posluchači. Pak se přiřítí i můj starší brácha Pavel, kterému je 23 a s legrací mi řekne: „Pokud ti něco Michal udělá, tak ať si mě pak nepřeje…“. Rodiče ho utvrdí v tom, že mi nic špatného neudělá… Natož se zarazím a zeptám se, jak si tím mohou být tak jistí. No
a tak se táta rozhodne mi říct, že Michala zná jako malýho kluka. Pak z něj nakonec vypadlo, že se zná s jeho otcem, že spolu chodili na školu. A já mu na to jen řeknu: „Tak proto jste se v tý nemocnici vybavovali a nechali jste mě s nim samotnou…Jinak by jste mě s nim nenechali. A mami, jaktože si mi nic neřekla, když ses na něj vyptávala?“. Mamka mi na to jen odvětila, že ještě nevěděla, že je to syn otcova kamaráda. Po této diskuzi jsem si šla dát sprchu a poté jsem šla spát.