Šťastná nehoda

Anotace: "3/3" Doufám, že se líbilo..

Ještě před mým vytouženým spánkem jsem se podívala na mobil a zjistila jsem že mám dvě přijaté zprávy. Jednu od Radima a druhou od Michala. Nejdříve jsem si přečetla tu od Radima „Hele, jako co to bylo v ty nemocnici? Jako dost me to zarazilo. Chtel sem ti jen rict, ze jsem se s Klarou rozesel. Jen kvuli tobe, abys vedela! A ty se mi odvdecis takhle?“ Na tuto esemesku sem neměla sílu odepsat, páč to ve mně dost vřelo. Abych se uklidnila jdu na další zprávu, která mě potěší. „Ahoj Karolinko, jak se mas po dnešním dni? Ja se mam velice dobre, uz se tesim na patek, doufam, ze ti nevadi, ze jsem si vzal tve cislo.. Pac tvuj Michal :-* “ Tak jsem začala psát odpověď „Mam se vyborne, jsem rada, ze sem te poznala i přes to, ze me to mohlo stat zivot. A na patek uz se taky moc tesim a nevadi mi ze sis vzal me cislo. Miluju te Karolina“ Pak jsem položila mobil na noční stolek, který mám vedle postele a během pěti minut jsem usnula. Ráno jsem nemusela vstávat, protože mi rodiče napsali omluvenku, která platí i na pátek… Takže se ze školy celkem slušně uleju…
Když vstávám okolo osmé hodiny ranní, tak mě brácha obdaruje úsměvem a ještě se mě zeptá: „A snídani bys mi má drahá sestřičko udělala?“ s pohledem smutného štěněte mě přemluví. K snídani mu namažu rohlík se sýrem a nakrájím mu k tomu papriku, kterou už od dětství tak strašně miluje. Když přichází ke snídani dá mi pusu a řekne: „Já tě nemít, tak se ani nenajím…“. Poznamenám: „Já vím, a proto by sis mě měl hýčkat!“ Ale jelikož jsem nějaká unavená, jdu si ještě lehnout. Když už konečně usínám zazvoní mi mobil a když se kouknu na display vidím tam Táta. Říkám si, že to určitě nebude zas tak důležité, ale zvednu to. „Prosím?“ řeknu. „No, Karolínko, mohl bych tě poprosit o to, abys zašla s Karin na veterinu? Ráno pořád kňučela a já chvátal do práce, tak sem ti doma nenechal žádný vzkaz…“ mi táta poví. A já mu řeknu: „Po obědě tam s ní zajdu a pak ti zavolám, ahoj“. „Pa“ ozve se z mobilu. Tak se tedy vyhrabu z postele, ustelu, a obleču se. Poté zapluji do koupelny a začnu se líčit, poté si i stáhnu vlasy do drdolu a jdu se najíst.
K snídani jsem si vzala rohlík a sklenici mléka. Po několika dnech znovu smočím své rty v tekutině zvané mléko. V kuchyni poklidím a řeknu si, že bych mohla upéct bábovku. To by kluci měli radost, že jsem na ně myslela a něco dobrého jsem jim upekla. Jelikož jsem doma úplně sama, musím se nějak zabavit, tak usoudím, že tu bábovku upeču. Připravím si pár potřebných věcí a jsem připravena začít. Ještě vlastně ne, nemohu začít, protože nemám zapnuté rádio. Zapnu rádio a začínám kuchtit. Když jsem u konce, uklidím mouku a umyji nádobí.
Zničehonic zazvoní zvonek. Jdu ke dveřím, otevírám je a v nich stojí Klára. Bez jakéhokoliv pozvání vstoupí dovnitř a hned na mě spustí, že se s ní Radim rozešel jen kvůli mně, a že mě prý miluje a já nevím, co dál říkala, protože jsem ji nějak nevěnovala pozornost. Pak jsem ji zastavila v její hádce beze mne slovem „Dost!“. Ona náhle ztichla a omluvila se mi, že na mě tak vyjela. Já jsem jí řekla, že je to v pohodě a že se nemíním zabývat jejím rozchodem s Radimem. Byla dost mimo, když jsem se na ni podívala, ale potom jsem se jí zeptala, jestli si se mnou nechce dát polívku. Ona mi řekla, že ne, že už musí. Potom jsem vyndala čerstvě upečenou bábovku z rozpálené trouby. „Vypadá velmi dobře.“ poznamenám. Pak na sebe natáhnu boty a z věšáku vezmu vodítko. Zamykám a zavolám k sobě Karin. Karin je poslušná a tak je u mě během krátké chvíle. Připnu jí k obojku vodítko a už si to mířim na veterinu. Cestou potkám pár známých lidí, se kterými prohodím i pár slov.
Když dorazím na kliniku, nikdo tam není. Po rutinní prohlídce doktor oznámí, že naše milá Karin je gravidní. V tu chvíli jsem byla za Karin šťastná. Když jsem dorazila domů, napsala jsem tuto radostnou novinku tátovi, který mi na ni odpoví, že je to hezké, ale štěňata budeme muset darovat. Zbytek dne uplynul velmi rychle a já už šla spát…
Páteční ráno probíhá jako na drátkách. Snídani připravím celé rodině, protože vstávám už v půl sedmé. Po vydatné snídani jdu vyvenčit Karin a při té příležitosti jdu nakoupit do nedaleké sámošky. Nakoupím zeleninu, pár rohlíků a housek, které mí dva bratři milují a nějaký ten pamlskek pro mou oblíbenkyni Karin. Když platím, vidím , jak do obchodu vchází Katka s Radimem, nevšímám si jich, protože jejich nynější vztah mě vůbec nezajímá. Ale oni jako by měli potřebu mě pozdravit, tak přijdou až ke mně a řeknou: „Nazdar!“. Abych je neurazila, slušně odpovím a navíc přidám větu: „Omluvte mě, ale dneska mám moc práce, tak bych uvítala, kdybyste mě nezdržovali!“. Katka vzala Radima za ruku, načež mi Radim ještě stačil říct: „Odpoledne ti ještě písnu!“ a spiklenecky se usmál. Nechápala jsem jeho chování, ale žádnou vědu jsem z toho nedělala.
Když jsem se vrátila domů, otevřela jsem lednici a naskládala tam nějaké potraviny, které jsem vítězně vyndala z tašky a pak jsem si došla pro mobil. Žádné přijaté zprávy, žádné nepřijaté hovory, no prostě mobil nenabyl žádné změny od mého ranního odchodu. Měla jsem před sebou ještě velkej kus zbylého dne a tak jsem se pustila do mých nejneoblíbenější domácí práce. A tou prací je vytírání přízemí a prvního poschodí. Po vykonání této namáhavé práce si jdu lehnout na gauč, abych si na chvilku odpočinula. Chvíli na to mi přijde esemeska od Radima. „Tak co? Jak se ti dari s tim tvym panem dokonalym? Pa Radim“ Napíšu odpověď, kterou mu dám jasně najevo, že s nim už nechci mít nic společného. „Dari se mi s nim lip, nez s tebou! Ahoj Karol“ Během chvilky usnu, a tím pádem neřeším čas, který mi do odpolední páté hodiny zbývá.
Když se probouzím, neležím už na gauči v obýváku, nýbrž ve své posteli, kam mě musel odnést jeden ze tří mužských z naší rodiny. Když se podívám na budík, který leží na mém nočním stolku, zjišťuji, že je právě 15:37 . Rychle vyskočím z rozehřáté postele a otevřu mou šatní skříň. Jelikož bych chtěla na Michala udělat ten nejlepší dojem, vytáhnu ze skříně můj oblíbený černý topík s výstřihem do „V“ . Pak se podívám do spodních polic a zde nacházím tmavé plátěné kalhoty, které k černému tričku ladí. Když se podívám do zrcadla pomyslím si, že mi to fakt sekne. Namaluju si řasy a malinovým leskem přetřu své rty. Když končím se svou úpravou, vezmu si ještě černou bundičku a poté opouštím svůj pokojík. Když sejdu dolu je asi půl páté a oznamuji rodičům, že dnes tedy půjdu s Michalem a že až půjdu zpátky, zavolám. Rodiče s tím souhlasí a mamka si neodpustí příjemnou poznámku: „Moc ti to sluší, Michal bude mít určitě velkou radost!“. Mamka mi nabídne moji oblíbenou polévku a já souhlasím, protože mám fakt velký hlad. Když se podívám na nástěnné hodiny, tak rafičky ukazují za pět minut pět hodin. Přesně v pět hodin zazvoní dveřní zvonek a já letím ke dveřím, jak kdyby mi běželo o život. Když otevírám stojí v nich Michal, který drží v ruce nádhernou kytici. Za to ho obdaruji dlouhým polibkem a pouštím ho k nám domů. Kytici dám do vázy s vodou. Mamča je obdařena mléčnou čokoládou a navíc i taky velmi krásnou kyticí. Poté Michal říká něco mému otci a pak mě bere za ruku a nejspíš už odcházíme. Rozloučim se s rodinkou a mizím venku.
Před barákem mi Michal s úsměvem řekne: „Dneska ti to obzvlášť sluší, a mám pro tebe jedno překvápko. Nevím, jak se budeš tvářit, ale jdeme k nám domů na večeři.“. Já řeknu: „Tak to je super, a poznám i tvé rodiče?“. Michal se pomalu otočí a řekne: „Oni ti snad něco tví rodiče řekli?!“ „Ne, ale myslela jsem to z legrace… Ona je to snad pravda? Ty mě chceš představit svým rodičům? A po tak krátké době?!“ „Vždť oni tě znají jako malou holku, tak se nemusíš ničeho bát.“ A políbí mě na tvář. Tím polibkem mu vše odpustím. Poté nasednu do jeho miláčka a vyrážíme. Po patnácti minutách jízdy Michal zastaví před velikou vilou s bazénem a povídá: „Tak princezno moje, toto je moje království! Doufám, že nejsi vyděšená…“ Přeruším ho a povídám mu: „Tohle je tvoje království? Teda to si mě dostal do kolen…“. „Vážně? Teda tak to jsem mile překvapen.“ Chytne mě za ruku a otevírá vchodové dveře. Když vstoupím do chodby, která se za dveřmi nachází, nemohu věřit vlastním očím. Stěny chodby jsou vyzdobeny jedním nástěnným kobercem a nádhernými krajinnými obrazy. V duchu si říkám, že jeho rodiče mají dobrý vkus. Michal mě najednou zastaví a podá mi kytici a lahev whisky, načež mi řekne: „Tohle dáš mým rodičům…ok?“. Já souhlasím a dá mi pusu. Pomalu otevírá dveře a nás už vítá jeho maminka, která mě láskyplně obejme a řekne: „Tak to jsi ty, ta naše malá Petříková..“. Já jen přitakám a podávám ji kytici, kterou mi dal Michal. „To je pro Vás“ řeknu nejistým tónem. Poté mě čeká potřesení rukou a následná otázka: „Tak co táta, pořád je u tý hlídací služby?“. A já mu odvětím, že ano, že tam dělá ředitele firmy. Poté nás čeká večeře o dvou chodech. Prvním chodem je polévka s játrovými knedlíčky a druhým chodem jsou kuřecí řízky s brambory a rajčatovým salátem. Po této vydatné večeři se odebereme do salónku, kde si zahrajeme kulečník a diskutujeme na téma rodina, škola a budoucí vysněné zaměstnání.
Po velice vydařeném večeru se mě kolem jedenácté hodiny Michal zeptá, jestli chci odvézt domů, nebo jestli chci spát u něj. Nejdříve mě ale ujistí, že rodiče ví o tom, že zde je možnost u něj přespat. Po tomto výroku se rozhodne napsat k nám domů zprávu, že zůstávám u Michala. Rodiče mu obratem odepíšou, ať se hezky vyspím.
Poté se jdeme projít do nedalekého parku, kde se procházíme celkem dlouho. Po dlouhé noční romantické procházce jsem snad ten nej happy človíček na světě. Když dojdeme k němu domů, oba se odebereme do koupelen, kde strávím přinejmenším celou čtvrt hodinu. Poté, celá voňavá a probuzená sprchou, vykouknu z pokoje, kde na mě čeká můj miláček. Velmi tiše a nenápadně se vkrade do „mého“ pokoje, kde se spolu začneme vášnivě líbat, s mým svolením ze mě sundá ručník, který skončí někde na zemi. Prožívám své poprvé, které je velmi nádherné. Je to nepopsatelný zážitek na celý život. Cítím vůni jeho těla, které mě obklopuje. Samou něhou a jeho pozorností vyletím do oblak a plně se mu odevzdávám. Poté mě sevře do náručí a do ouška mi šeptá: „Moc tě miluju, miluju tě tak, jako žádnou jinou předtím. Jeho lichotky jsou mi velmi příjemné a já mu je oplácím lehkými polibky na obličej.
Když se ráno probouzím, miláček leží vedle mne a podává mi obálku s nápisem „Miláček“. Pomalu ji otevírám a v ní je bílý papír, na papíru je napsáno: „Karolínko, Moc tě miluji!“ Když si tuto větu přečtu, tak mu řeknu: „Vždyť já tebe taky, a ty to víš…“ Poté nás oba čeká milé přivítání na snídani, když se objevíme v kuchyni. Po snídani oznámím, že už pojedu domů a Michal se nabídne, že mě odveze. Nic nenamítám a jsem za to ráda. Když opouštím nádhernou vilu, zůstává zde i kus mého já… Michal mi gentlemansky otevře dveře, jak nějaké veledůležité osobě, a poté je i zavírá. Když opouštíme dvůr, zamávám Michalovým rodičům na znamení pozdravu.
Během dvaceti minut se nacházíme před mým baráčkem a zde se semnou můj gentleman rozloučí a dá mi plyšového pejska a dodá: „Tohle je tvůj hlídač pro noci beze mne.“ Poděkuju mu a poté ho políbím, když odjíždí, zamávám mu a vcházím do prostoru, který znám celý svůj život…