Že by přece jen láska? (15)

S rodiči letos, opět, na dovolenou nejedeme, s bráchou si taky nikam nevyrazíme, takže budu trávit zbytek prázdnin doma, tedy kromě dvou týdnů na táboře, kde ovšem bude taky Erik s Tomem, takže to bude taky otrava..jako malá sebou potáhnu bráchu, fakt bezva!!
S rodiči se rozloučíme na konci července, jelikož jim volali, aby se vrátili, že pro ně mají práci a tak mí drazí rodiče musí hned odjet, ale ještě před tím, mi řeknou jednu věc.
„Tady je adresa, kde bydlí tvá sestra, možná by jsi ji chtěla navštívit někdy“ podá mi mamka na letišti papírek s lístkem.
„Jak..?“
„Kamarádi. Saši, poslouchej, i když nejsi moje pravá dcera, máš svou sestru, tak pro mě jsi moje milovaná dcera, kterou miluju nade vše na světě i s Tomem. Jsi moje dcera jasný? Klidně za sestrou zajdi, nám to vadit nebude“ujistí mě mamka, když mě odtáhne od Toma a taťky.
„Sice mám sestru, ale vy jste mí rodiče a to se nezmění mami. Mám tě ráda!“řeknu a pevně ji obejmu. Nevím proč, ale můj názor na rodiče se najednou změnil. Dřív jsem je nemohla ani vystát, nadávala jsem jen když jsem se dozvěděla, že budou doma pár týdnů a teď je mi líto, že musí odjet!! čím to je? Že by tím, že znám celou pravdu? Mám je radši? Ano, asi ano, když vím, co pro mě všechno udělali a dělají do teď..
„A mě taky?“zasměje se taťka.
„Jasně tati“řeknu a taky ho pevně obejmu. Všechno se za ten měsíc, co tu byli změnilo...můj názor na mě, moje chování k nim, prostě všechno..asi to bude tím, že znám pravdu a vděčím jim za spoustu věcí..vážím si toho, že mi pravdu řekli, že si mě, naprosto cizí holčičku vzali k sobě, vychovali jako svou dceru..
„Měli by jste jet“ řekne brácha. Naposledy rodičům zamávám a pak už mi zmizí z dohledu, protože zalezou kam si pryč...
„Ségra, vždyť se vrátí za rok tak neřvi“řekne brácha a obejme mě kolem ramen.
„Budou mi chybět“zašeptám.
„Uvidíš, to bude dobrý“zasměje se. „hele nezajdeme na pizzu? Zvu tě“
„Taky ti nic jiného nezbyde, jelikož nemám peníze, protože přes prázdniny drahý bratře nedostávám kapesné“ zasměju se.
„Jsi potvora, drahá sestřičko“ řekne a rozcuchá mi vlasy na hlavě, což já mu hned oplatím a takhle zlobíme až k autu. Bože, jak mám jen Toma ráda..

„Saši mysli!!“ řekne mi předposlední den před odjezdem Erik, když sedíme u nich na zahradě a vymýšlíme program pro děti, kdyby náhodou pršelo na táboře, tak abychom neseděli na chatkách a nenudili se.
„Pokouším se, ale když to nejde! Víš jaký je vedro?“
„Ne asi..Saši!!“ řekne znovu a hodí po mě láhev s kofolou.
„Copak?“zeptám se a dělám, že nevím vůbec o čem je řeč. „mám se napít? Díky přijde vhod“
„Ne! Vymyslet hry!“řekne naštvaně.
„Víš o tom, že ti to sluší, když jsi naštvanej?“zasměju se a hodím mu kofolu zpátky.
„A budu ještě víc jestli mi nepomůžeš!“řekne. Na to, že už se tu takhle scházíme asi týden, jsme dosud nevymysleli vůbec nic! Erika, jako svého vedoucího přivádím prý k šílenství a prý se asi začne modlit, aby nám tam nepršelo a my nemuseli vymýšlet něco tam, když jsme nebyli schopni vymyslet něco tady..
„Eriku, vždyť máme plno hádanek, rébusů, křížovek, takže to by mohlo stačit!“ řeknu zoufale. Je takový vedro, že nejsem schopná myslet!! a to po mě ten blázen chce, abych ještě vymýšlela program pro děti, kdyby náhodou pršelo!!
„Je to máme, ale co když to nebude stačit?“strachuje se.
„Hele, brácha nemá nic a žije? Žije!“zasměju se, čímž si vysloužím, že po mě Erik hodí hned trávu, kterou natrhal a já ji mám díky němu plné vlasy!!!
„Jsi hňup!“řeknu naštvaně a trávu si z vlasů snažím vytáhnou. To snad není pravda, jako...
Navečer si oba sedneme na houpačku a začneme si vykládat, jak může tábor vypadat, jak si ho budeme užívat a co všechno tam zažijeme, takže zapomenu na čas.
„Páni to je hodin!“zděsím se, když zjistím, že je skoro půlnoc. Rychle seskočím z houpačky a se země posbírám svoje věci. Rychle si nazuju botky, přehodím tašku přes rameno.
„Eriku, uvidíme se až v den odjezdu takže zatím papa“rozloučím se s ním.
„Ahoj Sašeno“zamává mi Erik. Rychle se rozběhnu domů, protože je mi jasné, že už doma Tom šílí, kde zase jsem a já budu ráda, když nezavolá na policii a nevyhlásí po mě pátrání, jelikož jsem měla být už v 10 doma!!