Sloka z písně života 5

Ta drobná postava toho rádoby punkáče trochu znejistí.Ale přesto ze sebe vychrlí několik vět.
,,Kámoš...má problém má rozseklé obočí potřebujeme lékarničku." Vyhrkne zadýchaně.Už už se chci zeptat jestli mu zavolali záchranku Radek mě popadne za ruku a vláčí na parkoviště.Toho kluka máme samozřejmně v zádech.
,,Co chceš dělat?" Optám se.
,,Kde máš auto?" Optá se směrem ke mě a hned za tím dodá větu směrem k tomu vyděšenému kohoutímu obličeji.
,,Kde je přiveď ho..." Načež kluk zamrká očima a řekne.
,,Hlavně nevolejte záchranku ani policii." Řekne a rozběhne se zpátky k lesu.Já dělám uraženou a tahám klíče od auta.
,,Nemohla bys pohnout.." Řekne mi Radek nervozně.V tom už odemknu auto vlezu tam a štrachám lékárničku.Po chvíli když už se v tom přehrabuju na kapotě auta vidím jak dvě postavy ve tmě někoho vlečou.Radek se rozběhne jim naproti.
,,Pojďte snim sem." Slyším jak to organizuje a připadá si důležitej.Je to až trochu směšný.Tyhle myšlenky hned zažehnám když vidím kluka jen o několik let staršího než já se škubou nad obočím.Má dobrý čtyři centimetry dělá se mi ztoho zle.
,,Je ti dobře?" Optá se mě Radek.
,,Já to vydržim." Ujistim ho arogantně.Zatímco on vytáhne z kapsy telefon aby ránu prozkoumal.
,,Ty vole stimhle musi do nemocnice." Okomentuje to.
,,V žádným případě." Zaprotestuje.
,,Jak se to stalo?" Optám se načež všichni ztichnou.
,,Jak asi poprali jsme se a šlehl mě střep z lahve."
,,No žádný fízlové.Už takhle máme svejch problému dost." Zasáhne mu na pomoc druhej kohout.
,,Tohle je na šití." Okomentuje to Radek.
,,Kdybych měl chcípnout nikam stim nepujdu.Jsem v podmince a než jit do lochu tak to radši chcipnu." Na tohle já jen polekaně zamžikám očima.Tolik ostrých slov no fuj.Jen mlčím a přihlížím jak si Radek nervozne okusuje kůži okolo nehtu vedle ukazováčku.Potom na mě ukáže prstem.Pokud ho tu necháme a něco se mu stane tak budeme mit pruser ještě my že jsme mu neposkytli první pomoc.
,,To je pravda." Vyděsim se.
,,Co teď?" Polekaně zablikám očima.
,,Tak kurva už stím něco udělejte." Rozčiluje se jeho kamarád.
,,Ty kdybys nebyl debil zavoláš aro a přestaneš tu dělat chytráka." Vyjeden na něj Radek.
,,A proč ho teda nezavolaš ty když nás chceš dostat do průseru." Už už se skoro schyluje k rvačce.Načež se raněný sveze po kapotě auta.
,,Jdeme není čas." Zavelí Radek.Z lekárničky vytáhne šitíčko a moji bílou nit.Vždycky to vozím sebou.Na tyhle zábavy nosím totiž bílé kalhoty a mají takový vachrlatý knoflík a pokažde ikdyž ho doma přešiju se bojim že se utrhne.Když z šitíčka vytáhne jehlu vyděsim se.
,,Co chceš dělat?" Vykulím na něj oči.
,,Pomoct mu na dělej navlíkni to a vykoupej v alpě." Poručí mi a řekne to tak důrazně že mu nezkouším ani odporovat.Zatimco se mi klepou ruce a při světle telefonu se trefuji nití do malého očka jehly Radek pokládá zraněneho na sedačku.
,,Jak se jmenuješ?Kde pracuješ?" Plácá ho po obličeji Radek.
,,Jmenuje se Jirka..." Skočí mu do toho druhej.
,,Ty blbče radši skoč do tý hospody pro vodu potřebuju aby mi odpovidal on." Rozezlí se na něho.
,,Do čeho ji mám vzít?" Optá se arogantně.
,,Třeba do pulitru makej." Vyjedu na něj.
Jirka už se jakštakš probírá.
,,Ty ho chceš vážně zašít?" Optám se.
,,Jo nemusíš mít strach jsem hasič." Řekne mi a alpou čistí okolí rány.Trochu jsem zaskočena a v hlavě přemítám jak dám najevo že nejsem zaskočena tímto faktem.Nic neříkám takže je mu to jasnější víc než kdybych něco plácla.Když se vrátí kokrhel s vodou Radek se připravuje na šití.Jirkovi se kulí slzy po tváři a já nemám odvahu se na to dívat.Pomalu balím lékárničku a snažím se na to nedívat.Když to Radek dodělá teprve si všimneme chlapa stojícího opodál.Ten ho přivedl přeci jako druhý.Znám ho podle vidění.Občas se tu a tam po hospodách a diskotekach produciroval s jednou slavnou modelkou.Sám teď vypadá celkem zpustošeně.Dívám se mu do jeho hlubokých očí.Má je jako pes.Sice kalný protože je jistě pod vlivem ale dobrý.Je vůbec zvláštní.Je velký obrovský svalnatý a ramenatý.Tváře má rudě červené a vlasy úplně na krátko takový špinavý blond.Na sobě má dobře padnoucí džíny a koženou bundu.
,,Tak jsme to zvládli." Probere mě Radek z toho prohlížení.
,,Kdeže je Káťa?" Zareaguji možná až trochu komicky s hrůzou.
,,Jsou u mě na chatě.Půjdeme za nima." Ujišťuje mě.
To určitě.Řeknu si v duchu.
,,Jinak já jsem Honza." Skočí nám do hovoru svalovec.
Oba mu podáme ruku a představíme se.Divím se že to není nijak nepřátelský.Hlavně z Radkovi strany.Trochu ho i začínám podezírat že se trochu znají.Já samozřejmně podám ruku a mile se usměji neboť tenhle chlapík mě zajmá delší dobu.Je zvláštní hlavně povahou.Nikdo o něm nic neví a to co o něm kolovalo po každé bylo buď šokující varující nebo nějaký extrém.Jako například že uzvedne trabanta.Nebo taky že osouložil pět cizich holek za večer.Taky třeba to že na charitu dal dvacet tisic jenom tak a sam bydli někde v karavanu.Prostě samé zajmavosti.Tak teď budu mít možná šanci zjistit zda jsou to klepy nebo pravda.