Za bodem bez návratu

Kousek od rozcestí a směrovek byl vysekaný výhled na město a několik balvanů, ohlazených od deště. Haydée poodešla stranou a posadila se na jeden z méně přístupných. Zvědavě pozorovala Olivera, který důvěřivě následoval svého psa, ale s opatrností ohmatával balvany, než se na jednom z nich usadil.
,,Znám to tady dobře, ale přece jen tomu tak úplně nevěřím,‘‘ odpověděl na nevyřčené otazníky. Haydée na to nic neřekla a sundala si batoh. Adonis k ní přiběhl a zvědavě rejdil čumákem po kapsách. Gestem ho odehnala a vytáhla z batohu láhev s vodou. Byla těžká a ona psovi nevzala misku.
,,Olivere,‘‘ oslovila ho váhavě, protože jiné cesty zřejmě nebylo, ,,mohla bych ti do rukou nalít vodu? Zapomněla jsem vzít psovi misku.‘‘ Na okamžik se bála, že odmítne, nebo se urazí. Oliver však neudělal ani jedno z toho, zvedl hlavu, s pohledem někam za ni se pousmál a sepjal ruce do kolébky. Haydée odšroubovala víčko láhve, zavolala na Adonise a jemným tlakem snížila Oliverovy ruce blíž k zemi. Na první pohled ruce mužské byly jemné, nijak zhrublé manuální prací. Haydée fascinovaly a svým způsobem byla ráda, že je Oliver slepý, protože si je mohla nerušeně prohlížet.
,,Něco je špatně?‘‘ promluvil jejich majitel do ticha a usmíval se ještě víc. Haydée zrudla, nezřetelně něco zamumlala a zbytečně prudce nahnula láhev. Voda vystříkla ven a pošplíchala Oliverovy kraťasy.
,,Ježíš,‘‘ zhrozila se Haydée do hltavého mlaskání obou psů, kteří čumáky rejdily v Oliverových dlaních. ,,Promiň, já nechtěla...‘‘
,,Taky nepředpokládám, že to bylo úmyslné,‘‘ zazubil se Oliver s hlavou skloněnou k psům.
,,Ne, jistěže ne!‘‘
,,Pak můžeš s klidným srdcem ještě dolít, nebo mi za chvíli prodřou ruce naskrz,‘‘ zareagoval na sucho v dlaních a Haydée ho poslechla.

Společné dvě hodiny uběhly až příliš rychle. Haydée si ani neuvědomovala, jak snadně se s Oliverem hovoří a příliš dlouho jí netrvalo ani překlenout rozpaky z jeho handicapu, pokud se to dalo tak nazvat. Amy poslušně kráčela vedle něj a vybírala mu tu nejschůdnější cestu. Oliver to bral jako samozřejmost a zatímco ho jeho labradorka naváděla mezi kořeny stromů a kameny, otáčel se na Haydée a vesele s ní komunikoval.
Zpátky na rozcestí se Amy zastavila. Haydée si nechala tázavou odmlku a Oliver pochopil.
,,Čeká, jestli půjdeme domů.‘‘
Haydée pískla na Adonise. ,,Já musím zpátky do Bernu. Příští týden je ještě oficiálně škola.‘‘
,,A potom?‘‘
Haydée se zhluboka nadechla. ,,V pátek večer pojedu za matkou.‘‘
Oliver se usmál. ,,V sobotu kolem poledne obvykle chodím tudy s Amy. Myslím, že příští sobota nebude výjimkou.‘‘
,,Fajn,‘‘ oplatila mu úsměv, ačkoliv ho mohl jen tušit a někde uvnitř byla ráda. Moc ráda.

IX. Bern, Švýcarsko
Když se Haydée vrátila do otcova bytu, nikdo nebyl doma. Ani Claire, díky čemuž se jí částečně ulevilo. Aby zahnala i zbytkový pocit napětí vůči otci a ní, pustila si soundtrack z Across the Universe a dala si pořádnou sprchu. Ve své oblíbené noční košilce s včelkou zasedla k počítači a za konverzace s Paolou přes ICQ se pustila do zpráv.
,,Hold me tight, let me go on loving you, to-night to-night, making love to only you,‘‘ nakrucovala se na židli a bylo jí lehko jak už dávno ne. Ovšem pouze do té doby, než se jí právě přihlásivší April zeptala na pohotovostní stav jejího mobilu, neboť jí o víkendu poslala několik zpráv. Haydée malinko pohasla a musela přiznat, že neví, kde přístroj je. To jí však okamžitě začalo vadit, takže sundala nohy ze stolu a trochu zeslabila hudbu. Ne že by mobil nějak zvlášť potřebovala, v klidu odjela k matce bez něj, ale přece jen ten pocit být nedostižná byl nepříjemný. Znovu pečlivě prohledala všechny zavazadla, která měla sebou v Ženevě a probrala kapsy všech kalhot a mikin. Leč malá černomodrá Nokia nikde nebyla.
Haydée se s nechutí pustila do prohledávání pokoje. Mezitím vyměnila Across the Universe za Fantoma opery a odpověděla na pár blikajících oken konverzací. Po zhruba čtyřicetiminutovém hledání si musela přiznat, že její mobil je k nenalezení.

Poslední týden byl dlouhý. Haydée prozíravě navštívila knihovnu a poslední hodiny trávila pohroužená v četbě, ale ne tak Paola, které F1racing vydržel dvě hodiny a pak se hlasitě nudila a rýpala do April, volné chvíle využívající k manikúře. Haydée jejich hádky rušily a nejčastěji volila sluchátka, jenže hudba ji rozptylovala od čtení. I toto byl tedy důvod, proč si po obdržení závěrečné zprávy z plného srdce oddychla.
,,Cesta do druháku je otevřena,‘‘ okomentovala do Paola ulehčeně. ,,To musíme oslavit!‘‘
April na to nic neřekla.
,,Já musím k matce,‘‘ ozvala se Haydée a přesně jak očekávala, Paola se zatvářila netrpělivě. ,,To snad vydrží do zítřka, ne?‘‘
,,Nemůžu jí zatelefonovat, nemám mobil.‘‘
,,Půjčím ti svůj.‘‘
,,To je stejně neosobní,‘‘ vykrucovala se Haydée.
,,Dáš přednost mámě před kamarádkami?‘‘ zaútočila na ni Paola ostře a okamžitě si všechny tři uvědomily, že přestřelila. ,,Ale no tak, takhle jsem to nemyslela..‘‘
,,To je jedno, já jedu,‘‘ odmítla to Haydée a sama se divila, kde se v ní bere ta rozhodnost. Což udivilo zřejmě i April, která zvedla obočí. ,,Má to cenu ve dvou?‘‘
,,Proč by nemělo?‘‘
April založila ruce na prsou a Paola se zatvářila naštvaně. ,,Budeme se hádat na konci semestru?‘‘
,,Nejspíš ano.‘‘
,,Fajn!‘‘ zasyčela Paola uraženě a oddupala na metro. Viditelně skleslá Haydée ji doprovázela pohledem.
,,Kašli na to, za chvilku ji to přejde. Přece nebudeme skákat, jak ona píská.‘‘
Haydée doufala, že má její kamarádka pravdu.