Sloka z písně života 7

,,Oni se asi milujou." Oznámí mi Radek s usměvem.Načež mě už přepadá docela histerie.Brzo ráno co tomu řeknou naši.Teď jsem si s rodičema hodně vzdálená.Potom co jsem byla pět let na studiích nejsou zvyklé na moje manýry dělat si co chci.
,,To si děláš legraci že jo?" Optám se a ze židle se vrhám rovnou ke dveřím.Zběsile bouchám a volám Kátino jméno.Jsem naštvaná ale je mi s Radek i trochu fajn.Potom uslyším jak poskočí zámek ve dveřích.Zamkli se.Honza s Radek si o něčem povídají a ja přecházím po malé místnosti a vymýšlím plán jak ji odtamtud dostat.Vzala jsem tedy telefon a volala.Po chvilce mi vyzvánění mi pán oznámí že volaný učastník je dočasně nedostupný.Vztekla bych se z ní.Ona si tam teď uživá a já se tu užírám co bude a tak.To je děs.Fakt super oslava maturity.
,,Hele já jedu sama." Oznámím Radkovi.
,,Fakt?" Polekaně se na mě podívá.
,,Jo prostě ráno až se vzbudí tak ji prosím odvez k nám.Ona tě navede." Zadívám se mu hluboko do očí.
,,Jo v pohodě." Usměje se a zoodpovědně pokýve hlavou takže mě to i celkem uspokojí.
,,Můžu jet stebou?" Optá se Honza.
,,Proč?" Prozíravě si ho změřím.
,,Chci už spát a pojedeš okolo."
,,Jak víš kde bydlím?" Kouknu na něj s udivem.
,,Mno znám se s tvoji mamkou." Podrbe se na hlavě.
,,Tak proč ne." Řeknu a Radek mi dá poslední pusu.S Honzou jdeme k autu.
,,Stavime se na benzince ja ti natankuju chceš?"
,,Jo jasně." Souhlasím s jeho nápadem.Už se trochu rozednívá.Kouknu na telefon a hodinky ukazují pul pate.To je sila.To mě naši přerazí pomyslím si.
Oba dva nasedneme do auta a jedeme.Cílem je benzinka.Docela jsem ráda neboť benzin mi už dochází.Jenže benzinka jak následně zjistíme je zavřená.Když vjíždím na kruhový objezd auto podivně zaškytá.Pozom chcípne a já se marně pokouším nastartovat.
,,Došel benzin." Konstatuji jakoby nic neboť nemám už sílu se vztekat.
,,Odtlačím tě alespon na kraj." Vystoupí z auta.
,,Co budeme dělat?" Optám se.
,,Pojedem ke mě domu." Usměje se a souhlasně blikne očima.
,,A co tam?" Pochybovačně zaváhám a zdvihnu obočí.
,,Dám ti benzin maličká a pofrčíš domu."
,,A jak se tam chceš dostat?" Odvětím.
,,To je na tobě." Ukáže ke krajnici a sám odchází opodál.Je mi jasný že není jiná šance.První auto a já se zaváháním zdvihnu palec a zavřu oči.Zaskřípění brzd se ozve záhy.To není možný hned první auto zastavilo.Z pozice řidiče se na mě culí větnamec a já než stihnu říct dobré ráno přiskočí Honza.Hbitě mu vysvětluje sotuaci a já se dávím smíchy.Větnamec si jistě sliboval daleko vic.Taky blbě rozuměl takže jejich debata byla vskutku kouzelná.Nakonec nás tedy přeci jen vzal.Po deeseti kilometrech ujetých v naprosté tichosti jsme dojeli k němu domu.
Obří kolosální vila.U branky nás vítá malý pejsek.Honza jde kamsi dozadu do garáže.Po chvilce se vrátí s obřím kanistrem.Pod paží nese pet lahev a trychtář udělaný z druhé pet lahve.
,,Pojd budeš mi asistovat." Přikáže a hodí mi trychtýř a lahev.
,,Ty to budeš držet a já lejt." Mrkne na mě a já se chystám k práci.Když mám vše nachystáno benzin teče proudem bohuzel vsak i me po rukách a rukávu.Pes nás pořád obíhá a kdeco očichává.Teda tohle kdyby viděla maminka.Tahle věta z básníků se mi vyjevuje velice často.S cizim chlapem v cizim domě.Stopuju a dělám ostudu.Při zpáteční cestě si ze mě utahuje.
,,Pokud někoho nestopneš do deseti minut otačim to a jdu domu a ty si tu dělej co chceš." Ozývá se z křoví kam se schoval.
,,Mám přece svůj šarm." Škádlim ho.
,,No to abys ho začla použivat.Vyprskne.Slyším zvuk auta a z dálky vidím nějaké větší auto.Zase zdvihnu palec a hnedka prvni auto brzdí.Kupodivu slečna.
,,Tak pojď." Zařvu na Honzu do křoví.
V autě slečně vysvětlíme co se nám stalo přičemž ona se svěří že jede do práce.Když dojedeme na místo tak už jsem o něco klidnější.Z místa odjíždím stím že už by se snad nemělo nic stát.Potom Honzu odvezu.Celou cestu oba dva mlčíme.Před jeho domem zastavím a on poděkuje.Vyjíždím z ulice a řítím se rovnou za nosem dom.Stále mě znervoznuje ta Káťa.Nicméně to záhy asi po pěti kilometrech přejde neboť auto udělá zase ten štěkavý zvuk a chcípne.Hostericky praštím do volantu.Co teď pomyslím si.Vylezu z auta a hodlám se v tom trochu povrtat.Nejde mi na rozum že jsme tam dolili tolik benzinu a nejede to.Auto zamknu a opodál u rybníka zavotravuji rybáře.Nad jeho ochotou mě přepadala čím dál vic histerie.Nakonec jsem auto odtlačila k příkopu a zbylé tři kilometry jsem se vydala pěšky.To jsem dopadla přemítám si.To budou mít naši radost.