Že by přece jen láska?(20)

„Tak děti, vymyslete název. Nezapomeňte, že celý tábor má být na téma pohádky, takže to s nimi musí souviset.“řekne Erik dětem. Hned se strhne první bitva o to, jak se bude náš oddíl jmenovat. Všechny děti přes sebe křičí, že to a to je nejlepší a nakonec se neshodou ani na jednom..
„Co třeba skřítci?“ navrhnu jim, když ani jeden z nápadu od děti neprošel. Děti se po sobě hned podívají, zřejmě o názvu uvažují a pak s úsměvem přikývnou. Super, takže název máme, ale ještě vlajku, což bude další bitva.
Nakonec Erik navrhne, že si každý vezme papír, namaluje svůj návrh na něj a pak se ze všech vybere ten nejlepší. Děti hned souhlasí a jen co dostanou papír, kreslí o sto šest a my s Erikem máme chvilku klidu..Nakonec v našem Patrikovi se ukáže opravdu talent, namaloval na papír skřítka, který vypadá opravdu nádherně, jako z pohádky a když to ukážeme ostatním dětem, všechny souhlasí s tím, že tenhle skřítek přijde na látku. Takže Patrik přemaluje skřítka znovu na látku a ostatní děti sedí kolem něj, kdy mu radí, kecají mu do jeho výkresu či dokonce sem tam něco přimalují.
„Eriku, napíšeš tam název?“obrátí se na Erika Gábinka. Erik hned přikývne, takže když se na látce objeví název skřítci a pod ním velký skřítek, který vypadá jako vytažený z pohádky, jsou všechny děti šťastné. Mají za sebou první úkol z tábora, který splnili na výbornou!!
„Mají to krásné, co říkáš?“zeptám se Erika, když zaženeme děti na oběd a sami začneme uklízet to, co tu udělali. Tedy nastrkat fixe do obalu, uklidit tempery a vodovky a všechno to odnést do chaty k vedoucím.
„Moc se jim to povedlo“ přikývne Erik a podá mi fixu, na kterou jsem zapomněla. Za chvilku už máme všechno uklizeno, odneseno a vydáme se za našemi dětmi na oběd.

V době, kdy mají děti polední klid, tedy od 1 do 3, kdy mají být jen na chatkách a odpočívat, si najdu poklidní místo hned za tou naší chatičkou. Naštěstí v potoce je tak málo místa a velké kameny, že si jeden z nich vyberu, posadím se na něj, vytáhnu krabičku cigaret a jsem spokojená. Po chvilce uslyším za sebou kroky, rychle se otočím, při čemž skovám cigaretu, ale když zjistím, že je to jen Ivana, uleví se mi.
Hned ji jednu cigaretu taky nabídnu, ta dobrá duše si vezme a sedne si na kámen naproti mně.
„Hele brouku? Co ségra?“zeptá se mě na otázku, kterou jsem čekala. Jen pokrčím rameny a podívám se na chatku, kde vím, že teď ségra je..
„Je to divnej pocit, mít ségru. Do teď jsem žila jen s bráchou a myslela si, že mám všechno co jsem kdy chtěla. Teď zjišťuji že to tak není. Že mám kromě bráchy ještě sestru a já o ni nechci přijít. Neviděla jsem ji nikdy v životě a teď se bojím, že už nikdy neuvidím“
„Proč by jsi ji neměla vidět? Teď, když o sobě víte, jste plnoleté tak vám nikdo nemůže zakázat se vídat!“promluví hned moudře Ivana a já ji dám za pravdu.
Ano je nám oběma 19 let, vlastně už bude 20, takže máme právo se vidět, kdykoliv budeme chtít a nikdo by nám v tom neměl bránit..Nikdo!! Jsme přece sestry, takže nikdo nemá právo nám něco zakazovat..ani brácha, který by to nikdy neudělal, tak její rodiče, které neznám, ale doufám, že to neudělají..doufám jen..
„Jo a jak je to mezi tebou a Erikem?“přeruší moje myšlení další otázkou.
„Dobrý“ odpovím jen.
„Chodíte spolu?“ zeptá se. Přikývnu.
„Nemáš strach?“
„Jak..jak to víš?“zašeptám.
„Myslíš, že jsem slepá nebo co? Vím co jsi si prožila s Adamem, kdy tě podváděl a teď, když ses dozvěděla o Magdě..máš strach, že se to stane znovu, že si prožiješ to stejné..“
„Přesně, ale doufám, že to tak nebude. Erika mám ráda a moc, věřím mu, ale i přesto strach mám..Vždyť viděla jsi Magdu? Je krásnější než já, takže bych se nedivila kdyby se k ní vrátil!“
„Nezáleží na vzhledu ty trdlo!“poučí mě Ivana a odhodí zbytek cigarety do vody, jen to zasyčí a já udělám to samé.
„Co ty a brácha vůbec?“zajímám se o svého brášku, jelikož vím, že moje milovaná kamarádka po něm jede.
„Super!“usměje se a přeleze k chatkám. Nevydám se za ní, protože teď chci být chvilku sama. Alespoň teď, když mají děti povinný polední klid...
Tenhle tábor bude celý zajímavý..vždyť už jen to, že tu mám sestru, bratra pohromadě je přímo vražedné!! Bratr má ještě ke všemu Markétu v oddíle, takže ji má neustále na očích a já mám zase na očích Erika...Erik, můj nejlepší přítel, teď už jen přítel..kluk se kterým chodím..je to možné? Mám ho vůbec ráda? Mám ho ráda stejně jako Adama? Panebože!! proč jen je to tak složité...mám ráda Erika? Ano, musím ho mít ráda, když spolu chodíme!!! A Adam? Toho...toho musím nenávidět!! Vždyť já už ani nevím co chci!! Chci Erika? Chci Adama? Co chci?!

„Tak klid!!“zakřičí Erikův taťka na večerním nástupu, aby zklidnil všechny děti, které si teď vykládají o celém dni a popisují své vlajky nebo se hádají, které vlajka vyhraje či hádají co budeme dělat zítra. Ostatně, tohle by zajímalo i mě. Jen co se ozval Erikova tatínka křik, kterému nikdo jiný neřekne jinak než Krály tábora a mamince Královno tábora, všechny děti jsou ticho, že kdybych měla špendlík, šlo by slyšet snad i to, jak dopadne do trávy.
„Dnes jste měli za takový menší úkol, udělat vlajku a vymyslet název vašeho oddílu, tak jsem na to docela i zvědaví. Další část bude táborák a na přání našich nejstarších dívek, diskotéka“ v tu chvíli jako by vybuchl granát, protože všichni začnou pištět, křičet a hlavně se radovat..tedy především starší holky, kterým vyšel plán. Moje oči se setkají s Markétou a ona jen zakroutím hlavou a očima. Nad tímhle gestem se zasměji.
„Ještě něco!!“zakřičí znovu Erikův tatínek. „večerku mají maloši v 10 a velcí hodinku po nich, takže tu nechci v 11 nikoho už vidět!! Všichni budou na chatkách a pokud se tu někdo objeví po 11, tak uklidí celý tábor! Chce ještě někdo něco dodat?“ obrátí se na ostatní dospěláky. Slovo si vezme pan doktor, který všem dětem připomene, že léky si dětičky budou vyzvedávat hned jak půjdou ze snídaně, takže nebudou chodit sem a tam a už v žádném případě prý nebude děti on se sestřičkami nahánět po táboře, což mě docela rozesměje jen při té představě.
„Jo málem jsem zapomněl“ozve se ještě Erikův táta. „zítra začíná bodování chatek, nejvyšší počet je 10, takže nejnižší 1, jak logické že. A pro ty, kteří by měli náhodou 4 krát nulu za sebou, což doufám, se nestane, protože jsou tu samé pořádné dětičky, vyslouží celému oddílu trest, ale ještě nevím jaký.“ pokrčí rameny.
„Ale co když je u někoho na chatce instruktorka nebo oddílák a má tam pěknej bordel? Třeba Erik s Tomášem ho tam mají!“ozve se Magda a v tu chvíli mám sto chutí po ní skočit..jak ví, že tam má Erik bordel?! Byla tam snad?! Co tím naznačuje??
„Hele brouku, klid!“klidní ji hned Tom „stejně víš co by mě zajímalo? Jak to víš? Jsi tam byla či co? Já tě nezval a Erik už vůbec ne!“
„Já se dozvím všechno“usměje se na něho.
„Bych chtěl vědět jak“zašeptá vedle mě Erik.
„Samozřejmě chatky, kde spí vedoucí nebo instruktoři se počítat nebudou do hodnocení a pokud jde o ten váš bordel pánové“ zamračí se na Toma s Erikem „ukliďte si, slečna má pravdu“
„Hlavně že on má pořádek na pokoji“pošeptá mi Erik do ucha a já mám co dělat, abych se nerozesmála.

První co bylo na řadě u táborového ohně, bylo představování vlajek. Naše dětičky slavili velký úspěch, což jim udělalo velkou radost a nám s Erikem také, když jsme sledovali, jak jim všichni tleskají a hvízdají. Holkám a samozřejmě i klukům to udělalo takovou radost, protože i když jsou zde nejmladší, vlajka se líbila a název taky.
Další měli podobné úspěchy, třeba Magda. Vlajka obsahovala princeznu, která vypadala skoro jako ona s moderními šatičkami, které mě spíš žádné šaty nepřipomínali. Vypadalo to, že ta princezna Magda, spíš žádné šaty nemá, jak má!! A ten název? Rozárky!!
Erikův taťka uklidní celý tábor, který se spíš směje, než aby tleskal a křičel, jak moc se jim vlajka od nich líbí..nedivím se jim, mě osobně se nelíbí vůbec...
„Takže děkujeme všem za jejich vlajky, zítra na večerním nástupu vám oznámíme kdo jak dopadl. Hodnotit budu já, doktor a sestřičky. A ceny bude rozdávat moje drahá manželka“usměje se na jmenovanou a ta mu úsměv obětuje.
Tábor jsme trochu víc protáhli, protože nás bavili kluci z druhého oddílu, kteří si nachystali program na dnešní večer, takže když Erikův táta zruší diskotéku a přeloží ji na zítřejší den, vůbec se nedivím..je totiž skoro půl 11!!
„Ale vždyť jste říkal, že ji můžeme mít!“stoupne Magda. Taky kdo jinej by se měl ozvat, že..
„Jo, ale nebylo by to trochu nefér vůči těm menším? Uděláme ji zítra a hotovo“uzavře diskuzi Erikův táta.
„Líbila se jim naše vlajka!! líbila!“křičí naše dětičky až k chatkám, čímž mě a Erika rozesmějí. Takový úspěch jsme opravdu nečekali, to musím uznat a jsem ráda, že naše dětičky sklidili takový úspěch...
Když se nám je konečně podaří po 10 minutách dostat do postelí, samozřejmě já holky a Erik kluky, jsme za to rádi. Holky se rychle převlíknou a jen co jim dopadne hlava na polštář, spí jako mimina. Zhasnu jim světlo, potichu zavřu dveře a vydám se ven, kde máme sraz s Erikem. Přijdu jako první, takže se posadím na zábradlí, i když jsme to dětem s Erikem oba zakázali, aby se jim něco nestalo, a čekám na něj.
„Kluci spát!!“slyším jeho naštvaný hlas z chaty a za chvilku vidím, jak vychází. Kluci asi nejsou tak unavené jako holky, o kterých už teď nevím, jak spokojeně spí.
„Copak, nechce se jít spát?“zeptám se pobaveně Erika, když ke mně dojde.
„Nechce, přemlouvali mě ať jim vyprávím pohádku“zasměje se a já vyprsknu smíchy. Erik se mi pak zadívá do očí, rozhlédne se kolem nás, jestli tu nikdo není a přiskočí ke mně, aby mě pořádně za celý den políbil. Přitiskne se ke mně tak moc, že div nespadnu ze zábradlí, což on vycítí, protože mě hned zachytí a přitiskne k sobě.
„Měli bychom jít“řeknu, když mě pak po dlouhé chvilce pustí.
„Asi jo, ale nechce se mi“prozradí mi. Jen se na něj usměju a pak se oba vydáme do chaty jeho rodičů, kde je porada o zítřejším dni.

Probudí mě divnej pocit. Nevím proč, ale mám pocit, že se v tomhle dni něco stane a nebude to moc hezkýho. Takové pocity jsem mívala už dávno a vždycky se něco stalo, a teď ho mám taky takže se určitě něco stane...ale doufám, že to pravda nebude...nechci aby se něco stalo...Když se podívám na mobil, který je vedle mě, zjistím, že je teprve 6 hodin...ježíši proč vstávám v prázdniny tak brzy!? Když je škola tak nejsem schopná vstát v půl 7, abych to všechno stihla a teď? No teď už na 100% neusnu..
Rychle na sebe natáhnu tepláky s trikem a potichu, abych nevzbudila nikoho v chatě se vykradu ven. Posadím se na schodek před chatou a když zjistím, že v mém okolí není právě nikdo, kdo mě vidí, nebo spíš je vzhůru, v klidu si zapálím cigaretu a rozhlídnu se kolem. Všude je klid. Celý tábor ještě spí, tedy kromě mě, která teď sedí před chatkou a kouří...
„Hele ségra, neměla bys kouřit“ozve se vedle mě Tomův hlas.
„Dobré ráno i tobě brácha“řeknu a jeho větu o kouření naprosto ignoruju. Tom se jen ušklíbne a posadí se vedle mě. Udělám mu místo.
„Ozvali se ti rodiče? Mě už dlouho ne a docela mě to znervózňuje“přizná se brácha.
„Vůbec ne, od té doby co odjeli“ pokrčím rameny. „ale ozvou se“
„Ségra, taky se ti tu tak líbí?“zeptá se mě Tom.
„Si piš, je tu krásně. Jsem moc ráda že jsem jela a že jsi tu semnou ty, Erik, Ivana a Markéta, ke které si snad po těch letech najdu cestu“
„Určitě najdeš! Vždyť jste sestry! Sourozenci!“
„Tome, i ty jsi můj sourozenec a to už několik let a já nechci, aby sis začal myslet, že teď když jsem našla Markétu, ztrácíš pro mě ty hodnotu bratra. Ty jsi semnou vyrůstal, jsi můj pravej brácha ale Markéta...“
„Nemyslím si to. Jsem rád, že jsi Markétu našla a budu rád, když k sobě najdete cestu. Nikdy nepřestaneš být moje sestra jasný?!“
„Mám tě ráda brácha“ usměju se na něj.
„Já tebe taky ségra praštěná“ zasměje se a přitáhne mě k sobě.
Tahle tam s bráchou sedíme jako dvě mumie, dokud se z chatky neozve Ivanin výkřik a pak ji neuvidíme za sebou.
„Co je?“zeptám se se smíchem.
„Myslela jsem, že jsi se ztratila“ pokrčí rameny a zapadne zpátky do chatky, která je díky ní určitě už vzhůru.
„Nic půjdu vzbudit chatku, aby náhodou nezaspala“řekne Tom.
„Uvidíme se na snídani, pozdravuj ode mě Markétu až ji uvidíš!“zavolám na něj a sama zapadnu do té své. Zastihnu Ivanu, jak se obléká, takže se hned taky rychle převlíknu a vyběhnu schody, abych vzbudila holky, nebo spíš se podívala jestli vstali..
Dneska máme službu v kuchyni, což znamená pomoc s přípravou oběda a nachystat příbory s talíři a se vším na stůl.
Počasí nám dneska nepřeje, tudíž jsme rádi, že služba právě vyšla na nás, že nemusíme tvrdnou někde na chatkám a vymýšlet program co budeme dělat celé dopoledne, když prší..my to máme jednoduché. Celý náš oddíl je v kuchyni. I s Erikem.
Děti vesele škrábají brambory, kterých je snad metrák a mě se zdá, že pokud jim nemůžeme, tak tu budeme ještě o půlnoci a ostatní děti se oběda nedočkají!! Hned popadnu nůž, druhý hodím po Erikovi, který je opřený o linku a jen se se smíchem dívá na děti, které z jedné velké brambory udělají jednu malinkou. Při tom si vypráví, nebo spíš malují zbytek tábora, jaký bude, co ještě budeme dělat a další věci, při kterým se s Erikem chlámeme jako blázni. Pak se začnou ptát drahé dětičky nás, jaké byli naše tábory, kde jsme všude byli, s kým jsme se seznámili a nakonec z nás vytáhnou i to, kde jsme byli na dovolených a o naších rodinám..
Po bramborách, které díky nám nejspíš, jsou oškrábané celkem brzy, že máme s Erikem pocit, že se ještě stihnou uvařit do oběda, dostanou holky hadry, aby utřeli stoly a kluci utěrky, aby je vysušili..Talíře, hrníčky jim nedáme do rukou, protože nechceme, aby se všechno nádobí rozbilo, tak to jim to tam nanosíme spolu s Erikem a děti pak jen šikovně ke každému stolu dají 4 talíře a 4 hrníčky.
Zbytek času do oběda, strávíme tím, že si povídáme o našem programu na večer, který naštěstí ještě není dneska, ale jednou přece jen bude. Děti plánují co bychom mohli dělat a my jen s Erikem jejich plány posloucháme a kýváme, že rozumíme.