Střípky snů 2

Probudím se a rozhlédnu se kolem sebe.Nemocnice poznávám to. Zmateně těkám očima. Už vím ten kamion určitě mě srazil.Snážím se nějak podívat a zjistit co se mi stalo. Nohu mám v sádře.To mi došlo když sní nejde hnout. Připadám si jakoby mi ji někdo zabetonoval. Chci zívnout ale místo toho se v půlce zarazím. Šíleně píchne v čelisti. Už už se chytím za tvář když zjistím že kůže na mé tváři je hrubá. No to ne. Jsem sedřená. Zpanikařím a ani nevím proč ale sami se mi slzy rozkutálí po tváři. Chci hned najít zrcadlo pokouším se vstát a příšerně mě píchně v břiše. Sakra co je zase tohle pokouším se nadzvednout na lokti když si všimnu že stehů na předloktí. A co hůř všude kolem stehů mám čerstvé strupy co mokvají. Začnu příšerně histerčit. Už nikdy nic nebude jako dřív. Sakra a kde mám mámu nebo někoho. Na stole leží pouze konvice s čajem a nějaké papíry na desce.Natáhnu po nich ruku ale přes to břicho to nejde a stou nohou taky nejde hnout. Hlava mi třeští a pálí mě celé tělo. Co je zase tohle za kravinu průběh těhotenství v pořádku? Ptám se sama sebe. Žaludek se mi sevře i přes všechnu bolest. Ležím pouze tak jak mi to můj stav dovolí.Jen mi teče z očí i z nosu.Jsem jako malej harant ani kapesník si nemůžu podat. Kus dál si prohlédnu na židli mého oblečení.Je v tašce a ani se nemusím pořádně dívat a vidím že z mé mikiny je hadr. Počkat co to mám na sobě kouknu na sebe. No super andílek. Přepadá mě šílená histerie stres a deprese. Celé tělo mě pálí nohu mám těžkou jako kamení a pořád mám na mysli mé těhotenství.Co až se to dozví mamka.
Matně si vzpomínám skym jsem spala vlastně naposled. Už vím bylo to s Davidem. Sympatický účetní z Prahy co věčně nemá čas. Seznámila jsem se sním náhodou.
Bylo to když jsem byla v Praze u macka. Macek je moje kamarádka. Odstěhovala se od rodičů a teď bydlí sama. Šli jsme do jejího oblíbeného klubu v Praze. Řekli nám ať přijdeme až v 11 že je tam uzavřená společnost ať se nezlobíme. Následně jsme se procházeli po městě vzpomínali na staré časy. Vltava byla černá od tmy a blýskali se v ní pouze odrazy světel a lamp. Když bylo jedenáct vrátili jsme se na místo. Bar už byl otevřený a ještě v něm zůstalo pár lidí z té předchozí akce. Tehdy jsem ho viděla poprvé. Seděl na barové židličce snědý ramenatý chlap s obličejem kluka. Marcele se hnedka líbil. Jenže tam byl se svým blonďatým kolegou. Zrovna když mu blonďák něco horlivě vysvětloval on se na mě podíval. V jeho očích jsem se málem utopila a rázem jsem si vzpoměla na Vltavu. Když jsem se konečně vzpamatoval roztěkaně jsem něco žbrblala Marcele. Ta mohla na jeho blond kolegovi oči nechat. Nicméně jsme si jich po chvilce přestali uplně všímat a vrátili jsme se zpátky do vzpomínek a snů. Jak jsme spolu tehdy chtěli založit velký luxusní hotel. Dneska? Dneska nemáme nic. Já stále žiji s rodiči studuju a Marcela? Ta si vydělává každý večer u tyče tancem. Také se mi jednou svěřila že pokud ji chlap požádá o sex za peníze a kl něčemu vypadá tak že to bere. Je to divné kdysi mě to pohoršovalo ale dneska už to prostě tak beru. Splácí vysoký nájemný a na zivot ji to stačí. Každý den spí do dvanácti jí co chce a neposlouchá rodiče.
Když domluvím větu zvednu se a jdu na záchod.Po cestě zasebou slyším kroky. Někdo přibíhá. Chci se otočit a Marcele vpálit ať počká až přijdu že tam máme věci když ejhle. Stojí tam ten snědý kluk. Přistihnutě neví co má dělat a nervozně sklopí oči. Jen se na něj podívám nervozně si prohrábnu vlasy a chci odejít.
,,Vlastně počkej jdu zatebou.” Pípne tak tiše že poslední slovo skoro zanikne v tiše se linoucí hudbě.
,,No?” Polknu na prázdno.
,,Víš napadlo mě.” Přešlápne, divně se zadívá a váhá jestli mluvit dál.Já jen stojím jako trdlo a pořád se nějak ošívám.
,,Napadlo mě máš hezké brýle.” Kousne se do rtu a já nechápavě těkám a nejradši bych se propadla někam hluboko do podlahy.
,,Dě-děkuju.” Už už se chci na patě otočit a pokračovat na toaletu když sebou trhne a dořekne to.
,,Ale stejně blbě vidíš. Když sis nevšimla že se mi líbíš a já nevím jak na tebe.” Dořekne to a roztomile se podívá kamsi nahoru na stěnu. Poznám na něm že to co z něj vypadlo nebylo připravený a že se tomu sám diví což mě rozesměje. Nevím proč ale vybuchnu smíchy. Asi je to histerickej smích kdy stejně nevím co bych dělala a jestli bych se před tím propadla do země tak teď bych nejradši odletěla na Mars.
,,Já si odskočim.” Okomentuju to.Stejně nevím co na to říct.
,,Tak mi dej aspoň telefonní číslo pak tě někdy na něco pozvu hm?” Usměje se.
Číslo mu nadiktuji a koukám abych odtamtud vymázla. Větu já si odskočím si v hlavě převaluji snad milionkrát. Taky si mu mohla říct něco lepšího ty tele. Fakt trapněji jsem ho odlákat nemohla. Když se vrátím ke stolu Marcela hned vyzvídá.
,,Šel zatebou viď?”
,,Jo.” Přikývnu a syknu to na ni tak aby věděla že se o tom teď nechci bavit.Čím dál častěji potom vyhledával mé oči ale už nepřišel. Když odešli řekl akorát dobrou noc. O pár dní později se ozval. No upřímně čekala jsem jako na smilování. Několikrát denně jsem se přistihla že si ho snažím vybavit nebo vzpomínám na jeho uhrančivý pohled. Teď to konečně přišlo. Když mi napsal přání že chce jet semnou do Liberce do aqua parku šli na mě mdloby.
Tak jestli přežije mě v plavkách zvládne všechno. Ten den se mi moc nechtělo. Strašně dlouho o mě žádný kluk nezakopl. Nikoho jsem neměla a byla jsem sama. Už jsem si na to zvykla ale když už kinečně něco svítalo tak jsem to nechtěla hnedka zabít tím že mě uvidí v plavkách. Přijel kolem dvanácté k nám. Celkem pěkně oblečený galatní a hodný kluk. Pozval mě na oběd a do Liberce jsme dojeli ve dvě. Když jsem se převlékala v zrcadle jsem koumala všechny nedostatky. Jizva po slepáku tfuj, špek na břiše celulitida asi všude. Křivé nohy tomu dávali šmrnc a tenoučké šňurky plavek se usadili na bocích. Tak teď nebo nikdy. Zabalila jsem se do osušky a ostýchavě vylezla. Potom i on vyšel a společně jsme došli do bazenu. Osušku jsem ze sebe stahla až když jsem musela a šlo se do vody.
,,Chtěl jsem se ti omluvit za to tehdy byl jsem ztebe šíleně nervozní.” Zazubí se na mě tak hezky že ikdyby řekl že mě jde zabít tak bych mu to asi odkývala.
,,To nevadí.” Pousměju se na něj. Chvíli plaveme okolo děláme kraviny a když se mě letmo dotkne jsem ztoho celá nesvá. V jedné ztěch tmavých jeskyní se honíme dokola a já se mu snažím utéct když mě prudce chytí za rameno.
,,Au.” Vyjeknu a zastavím se. Připlave blíž a rameno mi pohladí.
,,Pofoukám ti to chceš?” Zazubí se na mě z vody.
,,Jo.” Dělám uraženou a nastavím rameno. Přistoupí ke mě blíž a dýchne na mě. Rukou mi potom přejede po rameni a dá mi na něj pusu.
,,Hele tady na to blbě vidim pojď támhle.” Ukáže na nedalekou jakoby lavičku ve vodě v koutě kde je snad ještě vetší tma než na tomhle místě. Ani nedutám o tom že tam není vubec vidět.
,,Tak mi to ukaž ty héérečko.” Usměje se a nasune se ke mě blíž.
,,Jo jo tady koukej.” A ukazovákem se píchnu do ramene.
,,Ukaž.” Udělá jakože se na to podívá a rameno mi políbí znovu a postupně se začne přesouvat na krk. Vzrušením ani nedýchám tají se mi dech a přesto řeknu.
,,Tohle není dobrý nápad.” Nijak se ho to nedotkne prostě toho nechá.
,,Dobře jak si přeješ.” Nezní to od něj nijak ošklivě.
,,Tak pojď jdem plavat.” řekne. Potom už děláme jen blbustky a když se chystáme k odjezdu nečekaně mě přepadne v kabince když se převlékám.
,,Sss otevři mi.” Šeptá a klepe na dveře. Okolo slyším capkat něčí kroky.
,,Máš muj sprcháč.” Řekne nahlas. Co to mele pomyslím si.Zabalím se nahá do osušky a dveře otevřu.
,,Co to plácáš?” Usměju se na něj.
,,Nic jsem ti nebrala.” Svraštím obočí. Mezitím se nacpe ke mě do kabinky a zamkne.
,,A co tu chceš dělat nejsem ještě oblečená.” Zašklebim se na něj. V jeho očích čtu něco tajuplného. Dneska si řikám ty jsi vážně pako holka. Vždyť to bylo uplně jasný co tam chce dělat.
,,Já jdu hledat ten sprcháč.” Zvážní a pohladí mě po tváři při čemž mi to konečně dojde. Je umytej voňavej a jistě tu schání sprcháč. Kdyby to v tu chvíli nebylo nevhodný asi bych se plácla do čela. Potom mi chytí ruku kterou držím osušku a cítím že mu spadl ručník. Celá se chvěju a jak mi jindy bývá zima tak teď určitě není.Když vidím jeho mužný hrudník, břicho a tak všechno okolo očima těkám po těch dvou metrech kabinky a nevím kam s očima. Nejspíš si toho všimne usměje se a dál mi nerušeně přejíždí prstem po hrudníku. Potom mě začne líbat a ani nevím že mi osuška spadne sama. Jeho milování bylo nekonečně intenzivní a dlouhé. Když se s kabinky ode mě vyplíží sesunu se na podlahu a začnu se usmívat. Zrcadlo mi vrací zpátky po dobu Alenky v říši divů a mě ještě chvíli trvá než se vzpamatuju.
No tak to bude hezký až jednou svému dítěti řeknu o jeho vzniku a jako svobodná matka budu zarputile tvrdit že ho přinesl čáp. Tedy alespoň do doby dokud to půjde.