Jedna velká lež jménem život...(16)

„Ahoj, ty jsi Rebecca Wilhemová?“zeptá se moje sousedka po levé ruce, jen co si sednu.
„Ahoj, jo to jsem.“přikývnu „proč?“
„Jen tak. Každý o tobě stále mluví a přemýšlí jak vypadáš, jsem moc ráda, že tě poznávám já jsem Laura“ představí se mi a hned ke mně natáhne ruku, kterou ji stisknu.
„Ahoj Rebecca“ pozdravím ji a přidám úsměv. Každý o mě mluví? Proč? Co je na mě tak zajímavého? Copak jsem nějaká žhavá novinka nebo co? Vždyť sem musí chodit spousta nových lidí, tak proč se o mě starají?
„Dobrý den třído“pozdraví nahlas všechny postarší pán, který vejde do třídy sotva zazvoní a nečeká na to, že by někdo stoupl nebo ho pozdravil taky. Jen, když se ozve jeho hlas, všichni zmlknou a otočí se k němu, takže přestanou zírat na mě.
„Vítám vás tu zase po prázdninách všechny i jednu novou tvář. Rebeccu Wilhemovou myslím, že ano? Tak kde tě máme?“zajímá se hned. Co mám dělat? Pomyslím si, když vysloví moje jméno.
„Běž klidně za ním“ řekne mi Laura tiše a já se na ni překvapivě podívám. Myslím, že vyčetla z mí tváře hrůzu, tak proto mi hned poradila, nebo možná chce být první kamarádka??
Hned stoupnu, vezmu ze stolu papír, který mi prý má podepsat a vydám se k němu.
„Dobrý den“pozdravím ho tiše.
„Ahoj Rebecco, takže ty jsi ten nový přírůstek do Wilhemové rodiny jo? No vybrali si dobře“uzná, když mě sjede pohledem. „doufám, že ti jde matika?“zajímá se hned a já jen nejistě přikývnu. „dobře, tak mi dej papír a běž si sednou zpátky. Po hodině ti ho vrátím“ slíbí mi. S oddychnutím mu dám papír a vrátím se do své zadní lavice.
„Díky“poděkuje šeptem Lauře, když ji míjím a přidám k tomu úsměv. Jen mi úsměv oplatí a začne si zapisovat všechno, co si máme koupit na jeho hodiny matik. Myslím, že to kupovat nemusíme, bylo by docela zbytečné, kdyby musela Barbara za mě zbytečně vyhodit peníze, když tu budu jen do 15 října a pak už se sem nevrátím..prostě si to půjčím od Dominika.
Bohužel na tuhle hodinu nepřišla ani Megan, což mě mrzí ze všeho nejvíc, zase ráda bych ji viděla a dokonce ani Alice, která mi nějak teď nechybí. Teda spíš mi nechybí ty její pohledy, které na mě hází, ale já se je snažím ignorovat, protože možná tuším, proč..možná ještě stále něco cítí k Dominikovi..nebo možná..mě tak trochu podezírá, že nejsem ta za koho se vydávám, ale nemá na to žádný důkaz. Na štěstí..
„Co máš další hodinu?“zajímá se Laura, když zazvoní a všichni odejdou ze třídy, jako by do nich uhodil blesk.
„Hm“ řeknu a rychle vytáhnu z tašky rozvrh „literatura“
„Super já taky“ zaraduje se hned „pokud chceš můžeme jít spolu“
„Jo určitě“souhlasím hned. Alespoň někdo kdo má semnou společné další hodiny..Vezmu si od učitele papír a vyjdu ze třídy, kde mě už čeká Dominik..
„Ahoj, jaká byla první hodina?“zajímá se hned.
„Zajímavá“ odpovím hned „a jaká u tebe?“
„No, šlo to“ řekne a pak si všimne Laury. „ahoj Lauro“ pozdraví ji jako její starý přítel.
„Ahoj Dominiku“ odpoví mi hned na pozdrav. Odkud se ti dva znají? Napadne mě hned.
„Chceš doprovodit na další hodinu nebo to zvládneš sama?“ zeptá se a v jeho hlasu jde slyšet starost.
„Ne dobrý, půjdu s Laurou. Máme literaturu“ řeknu trochu smutně. Literaturu jsem neměla ráda ani u nás na škole, takže dost pochybuju, že tady si ji zamiluji.
„Dobře, takže se uvidíme po těláku. Počkej tam na mě jasný?“ rozkáže mi a chce odejít, ale pak si na něco vzpomenu.
„Dominiku, nevíš kde je Megan s Alicí?“
„Jo vím, oni nemají matiku v lásce, přijdou až na další hodinu říkali, ale myslím, že už tě čekají ve třídě tak si pospěš. Ahoj ségra“ řekne pobaveně a odejde na druhou stranu, než zamíříme my dvě s Laurou.
„Znáš Megan s Alici?“ zajímá se hned Laura a já přikývnu.
„Brácha mě s nimi seznámil, když jsem přijela a nikoho neznala“ vysvětlím ji hned a nechám se vést dalšími chodbičkami a už se snažím nevšímat pohledů ostatních studentů.
„A jsme tu.“ řekne Laura a vejde do třídy jako první, já hned po ní. Všimnu si, že lavice jsou tu po 4 a místnost je snad ještě větší, že ta předešlá..
„Ahoj Rebecco, pojď si sednou k nám!!“ozve se něčí hlásek, jak volá moje jméno a já se hned otočím dozadu, odkud přichází. No jasně, jedna z dvojčat, že mi to nebylo hned jasné..ovšem nevím, která, ale podle toho, jak na mě hezky volala bych hádala Megan, Alice by na mě nezavolala asi nikdy..
„Ahoj holky, jsem ráda, že vás vidím“ pozdravím je obě a posadím se na kraj lavice, zatím co Laura na druhý kraj a jak jde vidět podle pohledu, je ji to docela nepříjemné. Asi se nemají s dvojčaty rádi..
„Ahoj Rebecco, jak se ti tu líbí?“ zajímá se hned jedna z nich.
„Jo zatím dobrý, akorát se mi zdá škola strašně velká. Mám blbou otázku, která je která?“ zeptám se, což holky rozesměje.
„Já jsem Megan“řekne se smíchem moje sousedka a Alice se na mě pobaveně zadívá.
„Dobrý, já se budu ptám často“ varuju je.
„Nebudeš jediná“ ujistí mě Alice a najednou nás pobavený smích utichne, protože dovnitř vejde mladá učitelka.
„Hele ta je nová, tuhle jsme tu loni neměli“ šeptne mi hned Megan.
„Fakt? Takže se budeme představovat?“zeptám se s obavou.
„Ne, myslím, že ne“ zakroutí hlavou Meg. Zírám na učitelku, která mi už od pohledu připadá nesympatická a to ještě nepromluvila..nevím proč, ale připadá mi, jako bych ji znala, jako bych ji už někdy potkala, ale je mi jasné, že to není možné..
„Dobrý den třído“ozve se po chvilce její hlas, čímž utiší i ty poslední bavící se studenty. „jsem vaše nová učitelka na literaturu a zároveň i tělocvik. Takže se znovu, s některými z vás, setkám za dvě hodinky.“ usměje se a prohlídne si celou třídu „teď vám rozdám učebnice a pak si budeme povídat, co budeme dělat zbytek roku, co se budeme učit a co od vás budu chtít. Teď bych chtěla poprosit dva nějaké dobrovolníky, aby rozdal učebnice všem tady“ řekne a ukáže na učebnice na jejím stole. Z první lavice se hned zvednou dva kluci a zamíří si to rovnou k učebnicím. Každý popadne půlku a začne rozdávat.
Rychle vytáhnu papír s jedním jediným podpisem od matikáře a vydám sek učitelce, aby mi ho taky podepsala.
„Dobrý den paní učitelko, já jsem tu nová a..“ani nedokončím větu, protože učitelka to hned pochopí, jen co uvidí papír v mé ruce.
„Dobře, potřebuješ podpis jak se jmenuješ?“zajímá se a otevře svůj notes, aby si mohla zkontrolovat, že jsem tu.
„Rebecca Wilhemová“ představím se. Trhne sebou, když uslyší mé jméno, ale jinak na sobě nedá nic znát, najde si mé jméno v notesu, kývne, že jsem tu a rovnou mi tam podpis hodí.
„Půjdeš na tělocvik?“zajímá se.
„Určitě“ přikývnu a tak se mi objeví podpis už rovnou i u tělocviku. Ještě že tak, nemusím se s ní alespoň otravovat další hodinu, abych si prosila o podpis.
„Děkuju“poděkuju, vezmu si papír a zamířím zpátky do zadní lavice, kde už si holky prohlíží, co nás čeká nového v literatuře. Když spatřím učebnici na literaturu, je mi hned líp. Tuhle učebnici jsem už měla, takže pokud učivo v ní je stejné, což by asi mělo být, jsem za vodou..jen si to trochu zopakuju a hotovo..