Jedna velká lež jménem život...(17)

Další dvě hodiny, máme biologii, je to dvouhodinovka. Tentokrát jsou lavice po dvou, ale pokud jsem si myslela, že si sednu s Laurou tak jsem se mýlila, protože si mě hned k sobě vezme Megan, zatím co Alice zamíří k nějaké jiné holce a Laura taky, když uvidí, že sedím s Megan.
„Jak se ti tu líbí? Ty jsi vlastně nechodila na žádnou střední, že?“ zajímá se Megan, než přijde učitel nebo učitelka.
„Jo je to tu docela dobrý“ usměju se na ni a otázce jestli jsem chodila na nějakou střední, se raději vyhnu. Jistě že jsem chodila na střední, jak jinak bych všechno věděla, ale copak můžu říct Megan, že holka z děcáku, kterou teď hraji chodila na střední?
„Co děláš po škole? Nešla by jsi třeba ven?“ navrhne mi.
„Já nevím, ale možná jo, když tak bych ti zavolala pokud bych mohla?“ zeptám se. Nevím jestli mi dovolí Barbara či Dominik, abych šla sama, jen s Megan ven, když mě za celé dva týdny nepustili samotnou. Pokaždé semnou musel být Dom. Jasně, aby na mě dohlídl.
„Dobře, číslo myslím máš a kdyby ne tak brácha ti ho dá“ souhlasí hned a to už se ozve zvonek, co ohlašuje další hodinu a dovnitř vejde postarší pan učitel s hromadou učebnic.
„Dobrý den ve spolek, co prázdniny? Dobrý doufám. Takže rozdejte si učebnice a pustíme se do práce“ usměje se na všechny „ještě, máme tu prý novou studentku nějakou Rebeccu Wilhemovou, tak bych ji prosil, aby ke mně přišla ano?“ řekne. Zatím co já beru papír, pro další podpis, tak dvě holky začnou rozdávat učebnice.
„Dobrý den, já jsem Rebecca Wilhemová“představím se mu a podám mu papír, který si ode mě hned vezme, hodí tam podpis. Popřeje mi ať se mi tu líbí a dál se semnou nebaví, za což jsem ráda, moc ráda.
První hodinu strávíme tím, že nám učitel vysvětluje co nás čeká celý rok a druhou hodinu už se pokoušíme něco dělat. Nebo spíš on nám vykládá látku a my se spíš bavíme mezi sebou. Nikdo ho nevnímá a mu to asi nevadí, jak se zdá. Nejspíš mu je jedno jestli se učíme, píšeme zápis nebo co děláme..on si asi odbude své a tím to pro něj končí, možná se prostě uklidňuje tímhle.
„Jak se ti líbí uniforma? Je to nezvyk co?“zeptá se Megan, která si snad jediná z celé třídy dělá zápisky z hodiny.
„Trochu divný, ale nevadí mi.“zakroutím hlavou „jak to bude s tělocvikem? Já tu nemám věci“
„Myslím, že dneska nebudeme dělat nic v tělocviku, takže si vezmi věci až na příští hodinu. Já tu taky nemám věci a pochybuju, že někdo má. Nikdo nevěděl, že budeme mít tělocvik, takže buď v pohodě“ usměje se na mě a zase si napíše nějaké poznámky do svého sešitu.
Po biologii se vydáme všichni 4 na tělocvik, tedy směr ven, kde se bude konat první hodina tělocviku. Posadíme se k dalším našim spolužačkám na lavičky a čekáme než přijde učitelka a rozdá pokyny.
„Hej, ty jsi Rebecca Wilhemová, že jo?“ zeptá se mě jedna holčina.
„Ahoj jo jsem a ty jsi?“ zajímám se hned.
„Angela a tohle je taky Rebecca“ kývne ke své kamarádce vedle sebe.
„Ahoj“pozdravím a chci se vrátit zpátky k Megan, která se teď o něčem baví s Alici a Laurou, ale ty dvě mě nenechají na pokoji.
„Hele, neznáme se?“zeptá se zničeho nic Rebecca a mě srdce skočí až do krku.
„To asi ne, nebydlím tu dlouho“ zašeptám a cítím, jak mi zmizela barva v obličeji.
„Mě se zdá, že jsem tě už viděla, “ řekne taky Angela a začne si mě prohlížet víc.
„To asi těžko,“ řeknu vyděšeně a když spatřím učitelku, která k nám míří, hned se mi uleví. Vím, že má ještě něco Angela nebo Rebecca na srdci, ale jakmile uvidí učitelku, hned zmlknou, nejspíš to nechtějí řešit před učitelkou, ale je mi jasné, že to řešit budou dál. Tedy pokud mě viděli v televizi jako Patricii Královou, je mi jasné, že teď když mě vidí jako Rebeccu Wilhemovou, tak jim něco na mě nebude hrát..budou se to snažit zjistit.. ale počkat, pokud mě viděli oni v televizi ty dvě, kdo všechno mě tam ještě mohl vidět?!
„Tak, protože tu nikdo nemá vhodné oblečení do tělocviku, budeme si následující hodinku jen podívat, abych se seznámili. Máte mezi sebou novou spolužačku, o které asi nic nevíte tak nechceš nám něco o sobě říct Rebecco?“obrátí se na mě učitelka s zářícím úsměvem.
„Nevím co, nemám žádný dobrodružný ani zajímavý život“ pokrčím rameny a modlím se, aby mě nechala být.
„Tak třeba nám řekni jak se ti tu zatím líbí? Musí to být lepší než v dětském domově ne?“zajímá se.
„Jo to rozhodně.“ přikývnu a pak si všimnu Angeli s Rebeccou, jak dají hlavy k sobě a Rebecca něco Angele šeptá, čímž upoutá mou pozornost. Učitelka do mě ještě něco hustí, ale já ji neposlouchám, stále zírám na ty dvě, co si šeptají..Pak najednou Angele na mě vyvalí oči, chytí se za pusu a mě je to v momentě jasné..teď už ví kdo jsem..